I v menších obcích mohou být moderní a z dopravně bezpečnostního hlediska plně vyhovující autobusové zastávky a zálivy. Nesáhnou-li však někdy radnice u těchto staveb ke spolupráci s kvalitní projekční kanceláří, pak to může být dáno nejen nedostatkem peněz, ale třeba i nedostatečnou osvětou této problematiky v municipální sféře.
Snad nejčastěji se při budování autobusových zastávek a zálivů ve městech a obcích podceňuje jejich nutná vazba na přilehlou komunikaci a její dopravní režim. Alespoň tak soudí Jaroslav Pivrnec, jednatel společnosti JAP projekt, s. r. o., která se zabývá projektováním dopravních staveb. Podle jeho slov v mnoha případech obec striktně požaduje pouze řešení samotné zastávky bez potřebného zásahu do komunikace, což často snižuje stavební, provozní i estetické provedení. Odhlédneme-li od finančních limitů, které obcím v tomto směru obvykle svazují ruce, je tento problém často dán i tím, že pozemky pod zastávkou a nástupištěm mívají jiné vlastníky (například obec) než přilehlé komunikace (například kraj).
Relativně krátké vzdálenosti mezi stávajícími autobusovými zastávkami v obcích a městech nevyžadují, aby se ve větší míře stavěly nové zastávky a zálivy jako samostatné objekty (při novostavbách jsou zastávky budovány uceleně v rámci výstavby komunikací). I zkušenosti projekční kanceláře JAP projekt však hovoří o tom, že původní zastávky jsou často ze stavebního a dopravně provozního hlediska poplatné době svého vybudování a už zpravidla neodpovídají současným požadavkům a podmínkám. Obecným problémem rekonstrukce zastávek bývají zejména finanční náklady spojené s přestavbou, kdy obec či město v úloze investora má limitovaný rozpočet na opravy a rozvoj pozemních komunikací. K dalším problémům patří neochota k prodeji či ke spolupráci ze strany vlastníků soukromých pozemků, na něž by bylo třeba rozšířit záliv či přilehlý chodník/nástupiště, nebo na kterých by bylo třeba vzhledem k umístění zastávky řešit dostatečné rozhledové poměry.
Tyto faktory zpětně prodražují - a také prodlužují rekonstrukci i její přípravu, takže investor se leckdy nakonec rozhodne své peníze a energii vložit do řešení jiného problému, a nikoliv do rekonstrukce původní a nadále funkční, byť stávajícím požadavkům neodpovídající zastávky. Ostatně mnohé radnice dosud zcela nedoceňují výhody a přínosy těchto dopravních staveb, jsou-li u nich dodrženy současné technické normy a předpisy. Nota bene, chybí-li k tomu více osvěty, například z příslušného krajského úřadu se samostatným odborem dopravy.
NĚKTERÉ POŽADAVKY JSOU DÁNY JEN ÚZKÝMI ZÁJMY FIREM
Vcelku běžně však už nejen zadavatelé, nýbrž také projektanti počítají s tím, že zastávky nebo zálivy je třeba udržovat, a proto jejich technické parametry uzpůsobují nasazení úklidové mechanizace. Návrh nové zastávky či rekonstrukce stávající by však měl být odsouhlasen nejen zástupcem firmy, která údržbu zastávky bude zajišťovat, nýbrž také autobusovým přepravcem. Nejvíce požadavků na úpravy projektu obvykle zaznívá ze strany firem, zabezpečujících zimní a letní údržbu zastávky. Jenže radnice i projektanti by měli vědět, že přání těchto firem jsou často diktována jen snahou o snížení vlastních nákladů na úkor funkčního, a zejména estetického provedení zastávky. Nejmarkantnější to bývá u požadavků na minimalizaci ozeleněných ploch u zastávky, řešení přístřešku apod. "Naštěstí i moje osobní zkušenost praví, že v posledních letech, snad díky množícím se dobrým příkladům, se požadavky na účelovou minimalizaci údržby dostávají do defenzívy a v souboji s nimi získává navrch snaha o estetické provedení zastávek," konstatuje Jaroslav Pivrnec.
NORMY ZCELA RUCE NESVAZUJÍ
Jakkoliv se rovněž dopravní stavby tohoto druhu musí držet příslušných norem a předpisů, i v rámci jimi daných limitů platí určitá benevolence a dokonce lze popustit uzdu kreativitě. Jaroslav Pivrnec kupodivu hovoří o tom, že určitá míra stereotypu a konzervativismu na straně projektantů však není dána pouze finanční a časovou tísní, ale, bohužel, někdy i neochotou či snad neznalostí nových požadavků na provádění těchto staveb.
"Samotné kryty povrchu vozovky a pohledové plochy se musí přizpůsobit místu, lokalitě, přilehlému prostoru v širších souvislostech. Co do konstrukčního provedení osobně prosazuji k asfaltovým vozovkám zálivy s krytem z kamenné dlažby. Ovšem myslím si, že i do návrhu chodníků a nástupišť by měl rovněž hovořit zatím leckdy opomíjený architekt nebo urbanista se znalostí lokality," připomíná jednatel liberecké projekční kanceláře JAP projekt.
Tato kancelář v poslední době sahá k používání tzv. Kasselských obrubníků, tedy speciálních obrub osazených na hraně nástupiště a zajišťujících lepší nástup a výstup či dokonce bezbariérové provedení pro osoby se sníženou schopností pohybu. Kasselských obrubníků je na trhu hned několik různých typů, jejich využití v projektu a osazení je však vázáno zejména na to, jaká vozidla používá příslušný autobusový dopravce. Jedním z posledních projektů, v jehož rámci kancelář JAP projekt těmito obrubníky po dohodě s městem zkusmo osadila autobusovou zastávku, byla letos dokončená rekonstrukce Bavlnářské ulice v Semilech, přihlášené radnicí do současného, už 8. ročníku soutěže Cesty městy.
VČASNÁ SPOLUPRÁCE S POLICIÍ NENÍ KE ŠKODĚ VĚCI
Podle Jaroslava Pivrnce kompetentní zástupci dopravních inspektorátů Policie ČR bývají často těmi, kdo usilují o moderní a co do provozu a bezpečnosti progresivní stavby, mnohdy i podle příkladů z ciziny. "Dopravní inženýr Policie ČR je obvykle také prvním odborníkem, který zástupce obce, města nebo provozovatele komunikace upozorní na případný problém, který by v souvislosti s jimi požadovaným řešením zastávky mohl nastat," dodává jednatel projekční kanceláře JAP projekt. Úzká - a včas už před přípravou projektu zahájená spolupráce s dopravními policisty se investorovi určitě vyplatí. Problém se může dostavit pouze tehdy, pokud finanční možnosti zadavatele stavby neodpovídají modernímu, z dlouhodobého hlediska přijatelnějšímu, jenže také dražšímu řešení, prosazovanému dopravním inženýrem Policie ČR.
BEZPEČNOSTNÍ AUDIT: NENÍ ZADARMO, ALE POMŮŽE
Zajímali jsme se o to, může-li se i na autobusové zastávky vztahovat bezpečnostní audit a zda se v jejich případě v praxi skutečně používá. Jaroslav Pivrnec odpovídá: "Ta možnost samozřejmě existuje a přínos bezpečnostního auditu i pro autobusové zastávky je nepopiratelný. Bohužel, podle mého názoru a mých zkušeností, s ohledem na nízkou osvětu a finanční náklady i celkové prodražení přípravy včetně projektové činnosti je provedení bezpečnostního auditu pro podobné stavby zatím spíše výjimečné. To samozřejmě souvisí s častým mylným přesvědčením investorů o tom, že je zbytečné vynakládat finanční prostředky na přípravu a projekty menších staveb, jako jsou právě autobusové zastávky a zálivy. Nicméně osvícená zastupitelstva obcí a starostové, kteří bezpečnostní audit nepodeceňují, existují. Velice vhodným příkladem mohou v tomto směru být provedené a připravované zastávky a zálivy v menších obcích Bedřichov nebo Janov nad Nisou."
Nemůže se rekonstrukce stávající či výstavba nové autobusové zastávky stát příležitostí k tomu, aby se odpovídajícími úpravami v dané lokalitě zklidnila doprava? "Zejména při rekonstrukcích zastávek se funkce stavební úpravy často kombinuje s celkovým zklidněním dopravy a zvýšením bezpečnosti provozu. Bohužel, problémem je už zmíněná separace investorů a navazující podcenění návaznosti zastávky na přilehlou komunikaci. Vhodnými příklady provedení jsou tedy rekonstruované zastávky v místech, kdy je komunikace i přilehlá zastávka s chodníkem ve vlastnictví jednoho subjektu. Často jde o úpravy ve větších městech (včetně dostatečného finančního krytí). Inspirací může být rekonstrukce Bavlnářské ulice v Semilech, kde se rekonstrukce zastávky uskutečnila v přímé vazbě na prvky zklidňující dopravu na přilehlé komunikaci, jako je přechod pro pěší, vyvýšené zadlážděné související křižovatky apod.," konstatoval Jaroslav Pivrnec.
Podle jeho názoru české technické normy a předpisy pro autobusové zastávky a zálivy jsou na evropské úrovni. Ačkoli v praxi dochází k rozporům mezi parametry v normách a například vozidly používanými autobusovými dopravci, jsou tyto rozdíly minimální a ve většině případů už vyřešeny projektantem. Z problémů se stavem autobusových zastávek nebo při jejich výstavbě či rekonstrukcích proto současné normy a předpisy vinit nelze.
IVAN RYŠAVÝ
