V roce 2008 získaly obce (bez Prahy) prodejem svého majetku téměř 15,5 mld. Kč, což je přibližně o 30 % více než v roce 2007. Jejich celkové příjmy se přitom v roce 2008 zvýšily o více než 7 %, zatímco v roce předchozím pouze o necelá 3 %.
To, jak se na příjmech z prodeje majetku podílely jednotlivé kategorie obcí (bez Prahy), ukazuje tab. 1. Kategorie obcí v tomto rozboru zahrnují: 5476 venkovských obcí, 177 městysů, 563 měst a 23 statutárních měst. Ze všech obcí je vyloučena Praha, protože plní funkci jak obce, tak kraje. Tomuto postavení odpovídají i její rozpočtové příjmy a výdaje, které ji činí nesrovnatelnou s ostatními obcemi i s krajskými samosprávami.
Dynamika kapitálových příjmů byla v roce 2008 v porovnání s předchozími čtyřmi lety nejvyšší (viz tab. 1). Nejrychleji se zvyšovaly kapitálové příjmy městům (téměř o 40 % ve srovnání s rokem 2007) a venkovským obcím (o 23 %). Kromě městysů, vykázala nižší dynamiku kapitálových příjmů i statutární města.
Polovinu z celkového objemu příjmů z prodeje hmotného majetku obcí (ve výši 15,4 mld. Kč) získala města (viz graf 1). Venkovské obce se s podílem 27 % umístily na druhém místě, přičemž za tento prodej utržily v absolutním vyjádření o 1 mld. Kč více než statutární města. Výnos z prodeje akcií a majetkových podílů byl ve srovnání s prodejem hmotného majetku zanedbatelný. Předmětem prodeje byl tudíž převážně hmotný majetek (nehmotný se na celkovém výnosu podílel pouhými 4 %).
Z padesáti obcí s nejvyššími příjmy z prodeje dlouhodobého hmotného majetku v roce 2008 v přepočtu na obyvatele jich nejvíce (jedna pětina) patří do Středočeského kraje, šest do Plzeňského a dalších šest do Královéhradeckého kraje. Po jedné obci je v krajích Zlínském, Olomouckém a Libereckém.
Obce disponují značným majetkem, jehož podstatnou část získaly již v první polovině 90. let minulého století. Stát na ně převedl nejen tzv. historický majetek (majetek, který vlastnily před znárodněním - pole, lesy, rybníky, budovy apod.), ale i celý bytový fond postavený po roce 1948. Dále to byl majetek, který potřebovaly pro výkon svých funkcí (například školy, obecní úřad, zařízení sociální péče). Navíc se obce podílely na malé a velké privatizaci, při které získaly nejen akcie například České spořitelny, vodárenských, plynárenských a elektrárenských společností, ale i některých místních podniků.
Zajímavé je, že k velkému růstu příjmů z prodeje majetku došlo v roce, který rozhodně nebyl poznamenán pomalým růstem daňových příjmů, což je nejvýznamnější položka v rozpočtových příjmech obcí.
Tab. 2 ukazuje vývoj daňových příjmů obcí podle jejich jednotlivých kategorií. Největší část z daňových příjmů v roce 2008 získala města - o 5,6 mld. Kč více než všechna statutární města dohromady (opět po vyloučení Prahy).
Tempo růstu daňových příjmů bylo pro všechny kategorie obcí v letech 2006-2007 vcelku obdobné. Výrazné rozdíly se objevily až v roce 2008. Zatímco se daňové příjmy obcí jako celku zvýšily o 10 %, jejich dynamika v případě menších obcí (venkovských obcí a městysů) zřetelně převýšila dynamiku dvou kategorií velkých obcí. V případě venkovských obcí dosáhla téměř 18 %, u městysů 16 %.
Použijeme-li ještě podrobnější členění, dostaneme pro obce s počtem obyvatel nižším než 100 dokonce více než dvojnásobný růst, přesněji o celých 132 %. Naproti tomu statutární města vykázala růst daňových příjmů pouze ve výši necelých 5,5 %.
Je to jednoznačně výsledek změny rozpočtového určení daní. Novela byla zaměřena na posílení příjmů nejmenších obcí a svého cíle dosáhla. Na tuto novelu "doplatila" statutární města, která vykázala jen velmi nízké meziroční zvýšení objemu daňových příjmů.
Jinak pojatý pohled na relace daňových příjmů jednotlivých kategorií obcí, uvedený v grafu 2, tyto závěry rovněž potvrzuje. Z grafu je zřejmé, že daňové příjmy v přepočtu na obyvatele venkovských obcí se v roce 2008 přiblížily k průměru za všechny obce bez Prahy, tj. zmenšily svůj odstup. V menší míře to platí i pro městyse. Ke sblížení, ale tentokrát s opačným znaménkem (tedy shora dolů), došlo i u statutárních měst. Situace měst zůstala v těchto dvou letech v podstatě bez výrazné změny.
Výsledkem je, že daňové příjmy v přepočtu na obyvatele sice stále vykazují značné rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi obcí, a to zejména mezi statutárními městy na straně jedné a všemi ostatními kategoriemi obcí na straně druhé. Avšak rok 2008 ukázal na určité přiblížení se k průměru, s výjimkou kategorie měst.
Pokračování této tendence i v roce 2009 však není příliš pravděpodobné, protože platí stejná forma rozpočtového určení daní jako v loňském roce. Navíc objem daňových výnosů nedosáhne, vzhledem k nižšímu ekonomickému výkonu, výše ve schváleném státním rozpočtu.
Daňové příjmy představují v rozpočtech obcí rozhodující položku, což se odrazilo i ve vývoji celkových příjmů. Venkovské obce vykázaly opět nejvyšší dynamiku - téměř 12 %, zatímco tempo růstu za všechny obce dosáhlo pouze necelých 7,5 %. Nejnižší tempo dosáhla statutární města.
V posledních čtyřech letech příjmy venkovských obcí byly však poznamenány značnými výkyvy, zatímco statutární města dosahovala poměrně rovnoměrného vývoje, přinejmenším ve srovnání s ostatními kategoriemi obcí.
Na hospodaření obecních rozpočtů v roce 2008 je také zajímavá struktura jejich salda. V posledních dvou letech skončilo hospodaření obcí přebytkem. Ten byl však loni o téměř 28 % větší než v roce předchozím. Jak je patrné z grafů 3 a 3a, největším dílem k tomu přispělo hospodaření měst. Podíl statutárních měst byl zhruba třikrát menší než podíl venkovských obcí, přičemž jejich příjmy i výdaje dosahují zhruba polovinu toho, co statutární města. V pozadí relativně nízkého podílu statutárních měst je patrně nejnižší dynamika celkových příjmů v rámci zde uváděných kategorií obcí.
Zatímco kapitálové příjmy obcí se ve srovnání s rokem 2007 zvýšily o 30 %, kapitálové výdaje pouze o necelých 7 %. V absolutním vyjádření však stojí proti 15,4 mld. Kč příjmů z prodeje majetku téměř 55 mld. Kč, které obce přímo či nepřímo investovaly, což je téměř čtyřnásobek. Z porovnání těchto dvou údajů je jasné, že obce svůj majetek v roce 2008 dále rozšířily.
Na co obce použily téměř 55 mld. Kč v rámci kapitálových výdajů? Největší díl směřoval na pozemní komunikace - 27 % (především na komunikace v rámci obce, cyklistické stezky, chodníky, odstavné plochy a parkoviště). Jen o něco menší částku věnovaly na budování a modernizaci kanalizační sítě a čistíren odpadních vod - 17 %, na komunální služby a územní rozvoj - 15 % (veřejné osvětlení, místní inženýrské sítě a lokální zásobování teplem), vzdělávání - 11 % (předškolní zařízení a základní školy a školní stravování), tělovýchova a zájmová činnost - 11 % (sportoviště, tělocvičny, sportovní haly, plavecké bazény, domy dětí a mládeže a zábavní parky), programy rozvoje bydlení a bytové hospodářství - 10 %, ostatní - 9 %.
Loňské poměrně úspěšné hospodaření obcí se promítlo i do zlepšení jejich ekonomické situace. Tu poměřujeme na základě iRatingu, nástroje k hodnocení míry rizika obcí. Podle míry rizika, které odráží především schopnost obce se řádně vyrovnat se všemi finančními závazky, se hodnocené obce dělí do 7 kategorií: A (bez rizika), B+ (téměř bez rizika), B (velmi nízké riziko), B- (nízké riziko), C+ (střední riziko), C (vyšší riziko), C- (vysoké riziko). Obce zařazené do kategorie A mají nulové riziko a jsou velmi důvěryhodným dlužníkem, s ratingem C- vykazují vysoké riziko pro případného věřitele.
Průměrný rating obcí dosáhl v roce 2008 nejlepší hodnoty za poslední čtyři roky (viz graf 4). Tendence ke zlepšení ratingu tak pokračovala ji třetí rok po sobě. Do skupiny s označením A se v roce 2008 zařadilo 554 obcí a do poslední, nejhorší skupiny označené C- pak 358 obcí.
VĚRA KAMENÍČKOVÁ
CCB-Czech Credit Bureau, a. s.
Tab. 1 Kapitálové příjmy obcí (bez Prahy)
