Proč je těchto projektů v ČR stále poskrovnu? Na to jsme se zeptali několika účastníků česko-francouzského semináře: Bernard Boidin, vedoucí Ekonomické mise při Velvyslanectví Francouzské republiky v ČR: Metoda PPP je ve Francii populární už řadu let. Začali jsme s uskutečňováním několika...
Proč je těchto projektů v ČR stále poskrovnu? Na to jsme se zeptali několika účastníků česko-francouzského semináře:
Bernard Boidin, vedoucí Ekonomické mise při Velvyslanectví Francouzské republiky v ČR: Metoda PPP je ve Francii populární už řadu let. Začali jsme s uskutečňováním několika iniciativ, které by podle mne mohly využívat rovněž obce a kraje v ČR. V kontextu současné hospodářské krize ale každý tak trochu vyčkává, co se bude dít. Řada projektů se také zastavila kvůli nedostatku peněz. Municipality a regiony mají za to, že EU by měla tyto projekty financovat... To je problém mnoha zemí, že některé projekty, které mají privátního investora, nemohou získat dotaci z evropských fondů. Vím, že například v Brně, Ostravě a dalších lokalitách ztroskotaly některé projekty kvůli špatné interpretaci podmínek.
Milena Rašková, konzultantka a členka Česko-francouzské mezivládní pracovní skupiny ve stavebnictví: O PPP projektech se v ČR mluví již od roku 2002. I když u nás stále ještě převládá strach či spíše obava opustit zažité metody, už se to zlepšuje. Přitom veřejné správě vlastně žádná rizika nehrozí, protože zakázku platí soukromý investor a majetek jí zůstane ve správě. Rizikem mohou být snad jen špatně propočtené náklady. Pravdou však je, že někdy projekt může ztroskotat na politickém rozhodnutí, nebo se vymění zastupitelstvo, které má jiné priority. Řekla bych, že tento faktor je podstatnější než hospodářská rizika. Třeba ve Francii se v takové záležitosti dohodnou předem. Není to jen zájem jedné skupiny, která je právě ve vedení, ale hledá se širší konsenzus.
Zdeněk Došek, vedoucí oddělení Oborové vztahy Dopravního podniku hl. města Prahy: Rozvoji PPP projektů brání jednak malá politická vůle, jednak nedostatečná legislativa. Tyto faktory se u nás trochu podceňují. Myslím, že je důležité mít i metodiku, zejména pro menší projekty. Ale politická vůle se nedá nahradit. Zadavatelem musí být veřejná správa, nikoliv provozovatel. Dělba zodpovědnosti by měla být jasná. Nemůže platit, že soukromý sektor bude platit vše, a tak za ním půjdou všechna rizika. Dostupnost a její rizika musejí zůstat na zadavateli.
Michaela Kubištová, PPP Centrum: Záleží také na lidech - zadavatelé nejsou zvyklí na tento způsob zadávání zakázek. V průběhu projektu se často mění politická podpora i samotná definice projektu. Normální délka přípravy PPP projektu je přibližně rok, dva a u nás se někdy i za tak krátké období dokáže politická reprezentace změnit. Nemyslím si, že v ČR nejsou nastavena pravidla, že chybí know-how. Legislativa sice není ideální, ale určitě to není důvod, který by rozšíření PPP projektů bránil. Určitá metodická podpora také existuje. Většímu rozšíření PPP projektů v ČR by pomohlo přestat se bát delší přípravy a myslet na budoucnost. Jednou z cest je najít v řadách zadavatele projektového manažera, který by byl za přípravu celého projektu odpovědný od A do Z a od úspěchu projektu (dosažené efektivity) by záviselo i jeho odměňování.
Vladimír Cupal, místostarosta města Jeseník: Problémem je podle mne legislativa. Menším obcím chybí odborné zázemí, musejí si najímat externí odborníky, což je stojí peníze. Dále nemají dostatečně velké zdroje na financování velkých projektů a potřebují kombinovat vlastní prostředky s dotačními tituly. Každá obec je nějak infrastrukturně zanedbaná. Naše rozpočty na potřebné mnohamilionové projekty nestačí. Speciálně letos, kdy v důsledku ekonomické krize dochází k poklesu příjmů. Je nutné vyzkoušet uskutečnění projektu, v němž by se podařilo skloubit peníze komunální, soukromé a dotace EU. Každá obec či město je tak trochu "sám voják v poli". Založení obdoby francouzského Institutu delegované správy by bylo řešením i u nás.
