Radnice a magistráty spolu s krajskými úřady nedávno obdržely publikaci Doporučení pro obce a města pro předcházení tvorby a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlení. Jako první díl Edice dobré správní praxe ji vydala Kancelář veřejného ochránce práv spolu s Ministerstvem vnitra ČR. Mezi řadou inspirativních příkladů je do brožury zahrnuta i zkušenost Městské části Praha 17. Autory publikace zaujalo, jak komplexně v této městské části připravují "ústupové bydlení".
Tento institut je v MČ Praze 17 (Praha-Řepy) určen občanům v nouzových životních situacích, zejména seniorům, pro něž bydlení ve větších bytech s rostoucím regulovaným nájemným (a posléze po úplné deregulaci) může ohrozit jejich důstojný život.
PODLE DEMOGRAFICKÉ ANALÝZY
Právě další zvýšení regulovaného nájemného v obecních bytech (v souladu se zákonem č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu) musela jako jeden ze svých vůbec prvních kroků řešit v roce 2006 nově zvolená rada Městské části (MČ) Praha 17. Vedení obce už tehdy tušilo, že v městské části o bezmála 25 tisících obyvatelích a s převážně panelovou bytovou výstavbou žije mnoho lidí, jimž - ať už kvůli vysokému věku, zdravotnímu stavu či sociálnímu postavení - hrozí, že nájemné pro ně časem bude představovat zásadní hrozbu. Demografická analýza, kterou zpracoval předseda kontrolního výboru zastupitelstva MČ Praha 17 Jiří Svoboda, pak toto tušení potvrdila a dále pojmenovala a rozvedla problémy, před nimiž se obec časem může ocitnout v souvislosti s bydlením svých občanů.
"Ukázalo se, že v tomto smyslu nejohroženější skupinou jsou senioři, neboť například občanům se zdravotním postižením slouží podstatně zahuštěnější záchranná sociální síť," vysvětluje Jiří Svoboda. "Jak se nyní k důchodovému věku blíží populačně neobyčejně silné poválečné ročníky, seniorů v Řepích bude rychle přibývat. Vzhledem k neodvratnému ukončení regulace nájemného, byť letos prodlouženému o dva roky do konce roku 2012, by se tak stále více seniorů dostávalo do existenčních problémů. Očekáváme, že během dvou tří let dojde k dramatickému vzestupu poptávky seniorů po malometrážních (kolem 50 m2), tedy z hlediska nájmů levnějších bytech."
FOND POČÍTÁ S MALÝMI BYTY
Místostarosta MČ Praha 17 Antonín Kopecký dodává:"Zastupitelstvo už schválilo tzv. Fond ústupového bydlení (FÚB). Senioři, ale i další skupiny sociálně potřebných občanů se tak mohou dostat k levnějšímu bydlení, a to buď uzavřením nájemní smlouvy k malometrážnímu bytu z tohoto fondu v některých domech v majetku naší městské části, které nejsou určeny k odprodeji, nebo případně dodatečným uzavřením nájemní smlouvy na byt FÚB k bytu, který obývají nyní a který je rovněž v majetku městské části." Konkrétně to znamená, že zájemce o ústupové bydlení požádá obec o přidělení malometrážního bytu (vedeného v FÚB), do něhož se odstěhuje ze svého současného (většího) bytu. Jestliže občan naopak už teď obývá menší byt - a přesto je tam nájemné pro něho příliš vysoké, může požádat obec o převedení tohoto bytu do Fondu ústupového bydlení, čímž by se na tento byt vztahovalo nižší nájemné.
Malometrážní byty začleněné do Fondu ústupového bydlení získávají status zvláštního určení, a proto se na ně nevztahuje deregulace nájemného. Pro výši nájemného v bytech FÚB si městská část mimo jiné stanovila (v souladu s usnesením Rady hl. m. Prahy z roku 2007), že při uzavírání nájemních smluv od 1. 1. 2009 se bude sjednávat nájemné 50 Kč a od 1. 1. 2010 pak 60 Kč za 1 m2 započitatelné podlahové plochy bytu za měsíc, bez částky za vybavení bytu zařizovacími předměty.
Ve snaze zvýšit jistotu lidí využívajících bytů FÚB, ale také pro to, aby tyto byty byly užívány výhradně pro bydlení sociálně potřebných občanů, je navrhovaná nájemní smlouva koncipována na dobu určitou, a to na dva roky, se smluvním automatickým dalším prodlužováním doby nájmu po 1 roce v následujících 7 letech. I potom však lze uzavřít nový nájemní vztah. Tímto řešením se má zamezit případnému přechodu nájmu bytu na jiného nájemce nebo podnájmu bytu jiné osobě bez souhlasu pronajímatele.
"FILTR", KTERÝ PROVĚŘÍ ŽADATELE
Antonín Kopecký ovšem zdůrazňuje, že zájemce o ústupové bydlení bude muset nejprve čerpat příslušné sociální dávky podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, zejména příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení. "Pomoc obce ve formě ústupového bydlení nastoupí až tehdy, kdy ani státem poskytnuté sociální dávky nebudou dostačující," upřesňuje místostarosta.
Spolu s Jiřím Svobodou také uvádí, že obec od samého počátku nechtěla byty pro ústupové bydlení soustřeďovat do jedné lokality. "Pravda, ozývaly se i hlasy, že takové "sestěhování" seniorů do několika sousedních domů či vchodů by například usnadnilo jejich další sociální obsluhu," připouští Jiří Svoboda. "Ale my jsme dali přednost tomu, aby byty FÚB zůstaly rozptýleny v celé zástavbě a senioři se pokud možno vůbec nemuseli stěhovat a mohli zůstat ve svém přirozeném prostředí," dodává Antonín Kopecký.
MČ Praha 17 zatím zaznamenala pouze jednu žádost o výměnu většího bytu za menší. Také současná, další fáze prodeje obecních bytů ukázala, že o ně má zájem až 90 % oslovených nájemníků (patrně i proto, že obec umožnila, aby se na odkupu bytu podílely i děti či vnuci nájemníků). "Ale to neznamená, že časem kvůli demografické situaci v naší městské části zájem o ústupové bydlení nezesílí. Na to musíme být připraveni," konstatuje Antonín Kopecký. Připomeňme, že zmíněná demografická analýza se opřela i o počty žadatelů o příspěvek na bydlení na území městské části a na nich stavěla výpočet limitní meze malometrážních bytů vhodných k ústupovému bydlení. Těchto bytů by v podmínkách Prahy 17 mělo být 25 až 30. Po ukončení prodeje obecních bytů by přitom obci, která vychází i ze zkušeností jiných pražských městských částí, mělo zůstat zhruba 10 % bytového fondu, který je na území Prahy 17 (tedy i ostatních vlastníků), čili přibližně 700 až 800 bytů.
SOUČÁST SOCIÁLNÍHO ORGANISMU OBCE
S institutem ústupového bydlení začínají pracovat také v dalších městských částech metropole. Místostarosta MČ Praha 17 Antonín Kopecký oceňuje koordinační roli magistrátu a počítá s tím, že by si městské části a hlavní město při obsazování svých bytů určených pro ústupové bydlení případně mohly vzájemně vypomáhat.
"Ústupové bydlení nikdy nemůže být vytvářeno pouze samo o sobě. Naopak vždy musí být součástí celkového sociálního organismu obce," shodují se Antonín Kopecký s Jiřím Svobodou. Proto MČ Praha 17 už mezi prvními v hlavním městě v rámci komunitního plánování přijala střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, zaměřený na seniory, rodiny s dětmi a mládež a na osoby se zdravotním postižením.
IVAN RYŠAVÝ
Nárůst počtu seniorů v MČ Praha 17 v letech 2007 až 2010 (podle dat narození)
Viděno z Kanceláře veřejného ochránce práv
Odpovídá Mgr. Kateřina Valachová, Ph. D., vedoucí právního odboru Kanceláře veřejného ochránce práv.
Existují nějaká rizika ústupového bydlení?
Systém ústupového bydlení musí být založen na dobrovolnosti ze strany seniorů. Měl by být také doprovázen dostatkem informací, co změna bydlení znamená, jaké má výhody a jak je senior v novém nájemním vztahu chráněn. Hlavním cílem by nemělo být pouze předcházení možného zadlužení seniorů (jsou-li do té doby v bytě s vysokým nájemným, které je/začíná být nad jejich možnosti). Nýbrž to, aby se co nejvíce prodloužila doba jejich aktivního života v prostředí (městské části), které je jejich domovem a kde mají vazby na rodinu, přátele, lékaře, úřady. Proto je nezbytné, aby na ústupové bydlení navazovala dostatečná nabídka sociálních služeb. Zkrátka musí být reálné, že senioři dostanou šanci díky nižšímu nájemnému, menší výměře bytu a doprovodným sociálním službám žít podle svých dosavadních zvyklostí ve své obci klidně a beze strachu, co bude zítra. Což je, věřím, i cílem Městské části Praha 17.
Nebylo by diskriminací, kdyby kvůli omezenému počtu malometrážních bytů využívala dobrodiní ústupového bydlení jen část zájemců, zatímco ostatní, byť by rovněž splnili požadovaná kritéria, by museli zůstat ve velkých bytech?
V tomto případě lze doporučit, aby městská část měla dopředu představu, jaký je alespoň přibližně zájem o takový typ bydlení. Toho lze dosáhnout například prostřednictvím dotazníku, besed se seniory, podpůrně také prostřednictvím zmapování, kolik seniorů v městské části žije. Bude-li ústupové bydlení úspěšné, samozřejmě nelze vyloučit, že zájem předčí možnosti městské části. Určitým rozšířením nabídky může být to, že se postupně do tohoto projektu zapojí v budoucnu více městských částí v Praze. Jinak by u zcela shodného splnění všech podmínek pro využití ústupového bydlení mělo být rozhodující datum podání žádosti a jejich postupné uspokojování v rámci objektivních možností městské části. Pokud by šlo o seniory, jimž hrozí, že nebudou schopni plnit své závazky z nájemního vztahu, jsou i jiné možnosti, jimiž může městská část pomoci. Lze zpracovat srozumitelné a stručné informace pro seniory, například co se týče příspěvku (případně doplatku) na bydlení. Ze zkušenosti vím, že řada seniorů není o těchto možnostech informována, neumí si vyplnit žádost, neví, kam se obrátit, stydí se apod.
Jak byste vnímala postup radnice, která větší byty uvolněné po odchodu seniorů začne nabízet k pronájmu "obálkovou metodou" a na takto uvolněných bytech vlastně vydělávat?
Obci nelze upírat, aby část svého bytového fondu pronajímala na základě čistě tržních kritérií.
Nicméně by nebylo od ní předvídavé, pokud by postupovala pouze takovým a jediným způsobem. Obci se vždy vyplatí, má-li různorodý bytový fond, a může tak lépe reagovat na různé sociální situace svých obyvatel i plnit řadu úkolů, které pro ni ze zákona vyplývají (například v případě sociálních služeb, sociálně-právní ochrany dětí, bytových náhrad ve stavebních řízeních apod.). Ale zákon již neřeší, jak tyto úkoly plnit, nemá-li obec už žádný vlastní bytový fond. Obsah bytové politiky v obci závisí na konsenzu dosaženém v samosprávných orgánech obce a na konkrétních místních podmínkách. Obec by měla vědět, jaké skupiny obyvatel na jejím území žijí (existuje-li zde například výrazná skupina rodin s malými dětmi, skupina seniorů apod.), co od obce očekávají, bude-li se obec rozrůstat, zda má plochy pro investiční výstavbu, nebo si bude muset vystačit se stávajícím bytovým fondem (ať obecním či jiných vlastníků apod.), jak si obyvatelé zajišťují bydlení (preferují-li vlastnické, nájemní), pro které skupiny obyvatel je problém hradit náklady na bydlení. Obyvatelé obcí by se zase na veřejných zasedáních zastupitelstev měli o dění v obci zajímat a na utváření vůle se podílet.
