Veřejná výstavba již poměrně standardně pamatuje na "ozelenění", více či méně přiměřené místu a účelu budovy i jejímu okolí. Přesto připomeňme některá úskalí, přes něž se leckdy nedokážou přenést ani radnice.
Obec obvykle začíná stavět až poté, jakmile si zajistí peníze na celou investici. Často jde o finanční prostředky z různých dotačních titulů, přičemž k mnoha žádostem o dotace se přikládá projektová dokumentace v různém stupni rozpracování, aniž by v době její přípravy bylo jasné, zda dotace bude obci nakonec skutečně přiznána. Tato dokumentace se proto často chystá narychlo, takříkajíc od boku.
PAMATOVAT NA ZELEŇ UŽ V PROJEKTU
Pokud se už v tomto stadiu příliš nepamatovalo na zeleň u připravovaných velkých staveb a ostatní vybavení, které k ní patří, jako jsou chodníky, posezení, plastiky, dětské herní prvky apod. (nebo se to vše stalo jen jakousi "formální" součástí projektu), potom se z přidělené dotace dodatečně už jen velmi obtížně "ukrojí" na nové položky se zelení. V té souvislosti však stojí za to připomenout, že ačkoliv náklady na "zeleň" obvykle představují pouhý zlomek celkových nákladů na celou investici, často je to právě "zeleň", která zásadně ovlivní konečné vyznění nové veřejné stavby a jejího okolí. Je-li zeleně užito formálně, hluboko pod její možnosti, celkový výsledek určitě bude slabý. Bývá tedy velmi netaktické zeleň i s doplňkovým vybavením již v počátku opomíjet - buď obec bude muset výdaje na ni doplatit později za své kasy, nebo ji spíše už v daném místě nikdy pořádně nedoinvestuje.
Větší obce mívají odbor investic a výstavby, komisi městského architekta, někdy i odbor veřejné zeleně apod. Teoreticky vzato by exponenti těchto odborů či komisí rady města měli být schopni koordinovaně formulovat prvotní funkčně estetická zadání pro jednotlivé investiční akce. V praxi ovšem tato koordinovanost značně kulhá a s ní i schopnost dostatečně zřetelné formulace zadání. O to větší problém s formulací takových zadání mívají menší obce. Často až příliš důvěřivě spoléhají na projekční firmy, kterým rozpracování projektové dokumentace svěří. Jenže čím méně jasné je projektantovi zadání záměru obce, tím odpovědněji by měl k zadání přistupovat. A zde je další kámen úrazu: Projekčních firem je spousta, ale jejich kvalita a fundovanost různá. Ano, obec sice nemusí mít "své" odborníky, kteří rozumějí všem detailům výstavby, ale právě proto se musí velmi pečlivě věnovat volbě projektanta.
Sám se zabývám zahradní a krajinářskou tvorbou a zároveň pracuji jako realizátor svých či cizích projektů. Bohužel musím připustit, že dosud ještě mnohé projekční akce jsou buď naivní (příslušný "zahradní architekt" zná svůj obor nejspíše pouze teoreticky, přestože ho i někdy vystudoval), nebo amatérské (ve stavební projekční firmě "zeleň kreslí" nejspíše někdo ze stavařských kolegů, který ve volných chvílích zahrádkaří).
Jak tedy poznat dobrou projektovou dokumentaci k ozelenění určeného prostoru a vyvarovat se špatné? Těžko univerzálně poradit. V nekvalitní například často zásadně nesouhlasí položkový rozpočet s textovým doprovodem. V textu bývá vyjmenováno mnoho pracovních úkonů, které v rozpočtu nenaleznete, nebo v něm jsou nekonkrétní obecné formulace. Velmi často se to týká i textového popisu následné údržby, která v rozpočtu zcela chybí.
PŘÍKLAD Z LITOMYŠLE
Za všechny, byť nemnohé dobré projekty pamatující i na okolí veřejné stavby, připomeňme alespoň velkorysé řešení prostranství autobusového nádraží a prodejny Billa v Litomyšli. Jakkoliv má své kritiky (například je tam prý málo místa pro autobusy), je tento projekt zajímavý nejen svým architektonickým vyzněním a provozní návazností na okolí, ale i tím, jak se stavba připravovala a postupně uskutečňovala. Výraz celkového záměru pochopitelně vzešel z renomované architektonické kanceláře, ale k jeho formulaci byl nutný i konsenzus města, projektantů a provozovatele nádraží i supermarketu. Ke konsenzu se muselo dospět nejen proto, aby prostorové a estetické uspořádání bylo kvalitní a funkční, ale i kvůli tomu, že město samo veškeré náklady investice nepokrylo a dělilo se o ně se svými partnery.
Pravda, zejména zpočátku radnice neměla úplně jasno, kdo by se měl podílet na přípravě či přebírání veřejné zeleně v dané lokalitě, a leccos se v projektu upřesňovalo dokonce až při jeho realizaci. Nicméně v základním postupu ve vedení města panovala jasná shoda: Například město si smluvně pojistilo, že dodavatel veřejné zeleně v daném prostoru musí pečovat o její výsadby ještě další tři roky po jejím založení, což vzhledem k použití devíti tisíc trvalek či 120 stromů nebyla maličkost.
ODLOŽENÉ PŘEVZETÍ SE VYPLATÍ
Mimochodem, odložené převzetí výsadeb je pro obce výhodné. Péče o novou zeleň rok a déle po jejím založení nebývá finančně náročná a může se stát rozpočtovou součástí již samotné realizace. Péče o zeleň tak může být i částečně hrazena ze stejných zdrojů jako stavba sama včetně dotací. Ale především samotné zahradnické a sadovnické firmy musí každou případnou chybu, vyplývající z neodborného založení zeleně, nést na svých bedrech, neboť vady mají dostatek času se projevit. Proto si zpravidla tyto firmy dají velký pozor, aby se těchto chyb vyvarovaly. Vím to z vlastní zkušenosti.
DAVID SMYČKA
zahradní architektura Rozmarýn
