Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále InfZ) umožňuje každému povinnému subjektu (tomu, kdo má povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti, tj. i každé obci) domáhat se úhrady nákladů, které musely být v souvislosti s poskytnutím informací...
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále InfZ) umožňuje každému povinnému subjektu (tomu, kdo má povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti, tj. i každé obci) domáhat se úhrady nákladů, které musely být v souvislosti s poskytnutím informací vynaloženy. Uvedený zákon v § 17 připouští žádat úhradu nákladů spojených s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informace žadateli, případně též za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Podrobnější zásady stanovení úhrad za poskytování informací vymezuje na základě § 21 odst. 2 InfZ nařízení vlády č. 173/2006 Sb.
FORMÁLNÍ POŽADAVKY
S oprávněním žádat úhradu nákladů souvisí - zejména menšími obcemi často opomíjená - povinnost vydat a zveřejnit sazebník úhrad za poskytování informací /§ 5 odst. 1 písm. f) InfZ/. Jeho obsah je dán shora zmíněným nařízením (§ 3), které především ukládá, aby povinný subjekt v sazebníku stanovil konkrétní sazby úhrad na základě aktuálních nákladů a odhadu jejich vývoje v příslušném účetním období podle platných účetních zásad (§ 3 odst. 1 a 2). Povinný subjekt může stanovit i minimální částku, do níž nebude úhradu žádat, nebo určit jiné situace, ve kterých od úhrady nákladů upustí (§ 3 odst. 3). Sazebník je vydáván na účetní období, podle okolností však může být aktualizován i dříve. Nařízení dále stanoví obecnou metodiku pro určení jednotlivých nákladů podle § 17 InfZ, a jejich konkrétní sazby uvedené v sazebníku proto musí této metodice odpovídat.
Stranou legislativního zájmu ale zůstala otázka, zda povinný subjekt může žádat úhradu nákladů i tehdy, jestliže sazebník nestanovil, případně nezveřejnil, jak mu to ukládá § 5 odst. 1 písm. f). Odpověď je nutno hledat v účelu úhrady nákladů za poskytnutí informací - ta nemá ani přinášet zisk povinnému subjektu, ani odrazovat či trestat žadatele o informace, ale umožnit povinnému subjektu, aby - zjednodušeně řečeno - nemusel z veřejných prostředků hradit zvýšené (ale skutečně vynaložené) náklady. Protože zákon právo žádat úhradu nákladů výslovně podmiňuje existencí sazebníku, lze s přihlédnutím ke zmíněnému účelu úhrady dovodit, že povinný subjekt může úhradu nákladů žádat i bez sazebníku (ve výši kalkulované podle nařízení). Tento názor ale není přijímán jednotně. Odpůrci poukazují především na to, že zákon ukládá povinnost zveřejnit sazebník, a jestliže sazebník vydán nebyl, povinný subjekt InfZ porušil. A takové porušení by mělo mít negativní právní následek v podobě ztráty nároku na úhradu. Jelikož však tato otázka dosud nebyla předmětem soudního rozhodování a nelze předem odhadnout, na kterou stranu by se soudy přiklonily, lze v zájmu povinného subjektu jen doporučit vydání sazebníku dříve, než uplatní úhradu nákladů u konkrétního žadatele. Respektive ještě předtím, než obdrží "zpoplatňovanou" žádost o poskytnutí informací.
OPRÁVNĚNOST STANOVENÝCH SAZEB
V případě obcí není vydání sazebníku svěřeno žádnému orgánu /pod informační povinnost starosty podle § 103 odst. 4 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, ze zřejmých důvodů nespadá/. Jeho přijetí proto náleží do nevyhrazené pravomoci rady obce podle § 102 odst. 3 citovaného zákona. Sazebník má povahu jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti (ať již je schvalován usnesením rady obce nebo u obcí bez rady stanoven starostou obce) a podléhá dozoru Ministerstva vnitra ČR podle § 124 zákona o obcích. Ministerstvo vnitra by mělo přezkoumávat kromě splnění formálních požadavků (přijetí zákonným způsobem k tomu příslušným orgánem) též oprávněnost stanovených sazeb, tj. jejich soulad s nařízením. Obec by proto měla být ve vlastním zájmu schopna u každé sazby prokázat reálnost její výše (například doložit kalkulaci, podle níž stanovila úhradu za pořízení kopie).
SAZBA ZA VYHLEDÁNÍ INFORMACÍ
Praktické problémy vyvolává především stanovení sazby za pořízení kopie, která bývá chybně určena ve výši správního poplatku namísto částky odpovídající skutečným nákladům na kopírování (sazba by neměla výrazně převyšovat cenu z komerčních kopírovacích center). A dále stanovení hodinové sazby za mimořádně rozsáhlé vyhledání informace, která musí být odvozena z nákladů na platy, případně mzdy a z ostatních osobních nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáním informací (§ 7 nařízení).
Kromě často se opakujícího omylu obcí, které hodinovou sazbu spojují s jakýmkoli vyhledáváním informací, nejsou obce mnohdy schopné prokázat, že jimi stanovená sazba skutečně vychází z jejich reálných nákladů (nemohou doložit způsob její kalkulace). Nicméně platí, že stanovenou hodinovou sazbu nelze přezkoumávat "do posledního pětníku" - postačí, když objektivně nepřekračuje přiměřené a obecně akceptovatelné náklady na zaměstnance, který zpravidla žádosti o informace vyřizuje. Byť nelze vyloučit i jiné způsoby, obecně se považuje za vhodné vypočítat hodinovou sazbu z průměrného hodinového platu konkrétního pracovníka povinného subjektu, který je pověřen agendou InfZ (není-li, měla by přibližně odpovídat hodinovému platu zaměstnance na odpovídajícím pracovním zařazení, nelze zcela vyloučit ani její stanovení průměrem platů všech zaměstnanců). U obcí, které nemají zaměstnance a žádosti vyřizuje starosta (místostarosta), lze výši hodinové sazby odvodit od měsíční odměny, která těmto funkcionářům náleží podle zákona o obcích a nařízení č. 37/2003 Sb. (byť nemají žádnou "pracovní dobu", je vhodné při stanovení hodinové sazby vycházet z 40hodinové týdenní pracovní doby). Jsou-li pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, je možné do výpočtu zařadit i platby, které v souvislosti s měsíčními odměnami odvádí sám povinný subjekt (obcí placená část sociálního a zdravotního pojištění).
Žádat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informace, a tedy i stanovit hodinovou sazbu lze i v obcích, kde starosta ani místostarosta nejsou dlouhodobě uvolněni (mimořádně rozsáhlé vyhledání je činností "nad rámec" běžné agendy, tj. i nad rámec bezplatného poskytování informací). Hodinová sazba může být dána buď podle měsíční odměny uvolněného funkcionáře (ale bez plateb na sociální a zdravotní pojištění, pro jejichž zahrnutí není legitimní důvod), nebo podle odměny vyplácené neuvolněnému členovi zastupitelstva (§ 72 zákona o obcích), v tomto případě však se zohledněním skutečného počtu hodin, které starosta "tráví" výkonem funkce.
(K úhradám za poskytování informací také na straně 54 - pozn. redakce.)
ADAM FUREK
právník
