Česká republika se při svém vstupu do Evropské unie zavázala, že do konce roku 2010 vyřeší čištění odpadních vod v aglomeracích, které mají více než 2000 obyvatel. Jiné státy byly v termínech, které podepsaly, mnohem opatrnější: Slovensko musí dobudovat čistírny a kanalizace do roku 2012, Polsko má na to termín až v roce 2015.
Nyní - zhruba rok a půl před termínem - je zřejmé, že Česká republika svůj závazek nesplní. Problém se týká téměř 600 obcí a měst, přičemž náklady na dobudování čistíren odpadních vod (ČOV) a kanalizací, jejichž krytí není zajištěno, jsou vyčísleny na 44,4 miliardy korun. Podle ministerstva zemědělství je stále ještě potřeba dořešit ČOV ve 205 aglomeracích (náklady téměř 25 mld. Kč) a kanalizaci v 209 aglomeracích (náklady kolem 16 mld. Kč).
Realizace projektů by se dala stihnout, pokud by od počátku byl k dispozici dostatek finančních prostředků a obce by je mohly získat přiměřeně rychle a jednoduše. Druhá podmínka však nebyla splněna. Pro projekty na kanalizace a čištění odpadních vod je vyhrazena prioritní osa 1 Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), kde je aloko-váno přibližně 38 mld. Kč. Horší už to je s úředním procesem, který musejí obce podstoupit, aby dotaci získaly.
ŽÁDOSTÍ JE HODNĚ, PROŠLO JICH VŠAK MÁLO
Na problém upozorňuje již několik měsíců Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK). Jeho ředitelka Ing. Miloslava Melounová k tomu poznamenává: " Žádostí je podáno hodně, velmi málo jich však prošlo celým procesem, aby obce skutečně mohly dotaci čerpat. Často jsou žádosti chybně zpracované, protože menší obce prostě nemají odborníky, ani peníze, aby si mohly najmout konzultantskou firmu. Dlouhým schvalovacím řízením se řešení stále oddaluje, navíc se už několikrát změnily podmínky a požadavky úřadů při zpracování žádosti. To vše velmi ztěžuje postavení obcí a možnost získání dotací - stav je přímo katastrofální. Ke konci roku 2008 byla z evropských fondů čerpána jen zhruba tři procenta z celkového objemu finančních prostředků, a ani od počátku tohoto roku se situace nelepší."
Nejde však jen o pomalou administraci projektů. V přibližně osmdesáti aglomeracích ještě nepodali žádost o dotaci, ba ani nezačali s přípravou projektů. I kdyby k ní přikročili hned, termín už nemohou stihnout. Jejich nepřipravenost vidí Ing. Melounová v tom, že tyto obce nemají vlastní finance, ani odbornou kapacitu, jak provedení projektu zvládnout, případně jim chybí zájem. "Jistou výhodu mají v tomto případě sídla, která jsou vlastníky čistírny nebo kanalizace, ale jejich provozování přenechala vodohospodářské firmě. Ta jim může s přípravou a realizací projektů významně pomoci," říká přesvědčivě Ing. Melounová.
PŘÍLIŠ "DLOUHÉ" SMLOUVY
Obce, které jsou vlastníky infrastruktury, ale mají silného provozovatele, čelí ještě dalšímu problému: Dlouhodobě nastaveným smlouvám s provozovateli. Bruselu se nelíbí provozovatelské smlouvy, uzavřené těsně před vstupem České republiky do EU. Nebyly totiž podloženy standardním výběrovým řízením, a EU je proto považuje za netransparentní.
"Města, která takové smlouvy uzavřela, mají omezené možnosti čerpání dotací z unie. Z jejího hlediska by to totiž byla veřejná podpora soukromého sektoru, a to je nepřípustné," vysvětluje Ing. Melounová. Problém je, že u nás mají takové smlouvy prakticky všechna větší města včetně Prahy. Subjekty, které uzavřely s provozovatelem smlouvy s termínem platnosti po roce 2015 a dále, mohou čerpat mnohem menší podíl dotací z EU (viz rámeček). Cestou, jak tento problém řešit, by mohlo být uzavření nových smluv nebo zkrácení jejich platnosti formou dodatku ke smlouvě.
"Změna smlouvy je však vždy záležitostí mezi dvěma subjekty, a oba musí s novými podmínkami souhlasit. Soukromé společnosti uzavíraly dlouhodobé smlouvy s nějakým plánem a výhledem zisků do budoucna. Pokud změnu smlouvy vyvolá město, mohou provozovatelé vyžadovat kompenzace, například uhrazení ušlých zisků za dobu, o kterou se jejich smlouva zkrátí. Ale tomu zase nejsou ochotny obce," připomíná ředitelka SOVAK.
Tuto vodohospodářskou "Hlavu XXII" se snaží ministerstvo zemědělství řešit možností dodatečných dotací z národních zdrojů pro města s dlouhodobou smlouvou. Vy-vstává však otázka, proč používat národní zdroje, když jsou k dispozici mnohem větší zdroje evropské. Spolufinancování z národních nebo soukromých zdrojů se navíc může promítnout do cen budoucích služeb pro obyvatele.
JAK ODVRÁTIT SANKCE
Jak bude postupovat stát, aby odvrátil hrozící sankce EU? "Nyní nevíme, jestli bude unie požadovat, aby v roce 2010 byly všechny projekty dokončeny a kolaudovány, nebo jestli bude stačit například alespoň zahájení projektu či podobné kroky," vysvětluje Ing. Melounová. "I když se to podaří s unií vyjednat, stejně je nutné začít realizovat projekty co nejdřív. K tomu by však bylo potřeba zjednodušit postup čerpání z OPŽP. Obce a města ze zákona za své odpadní vody zodpovídají, ale stát jim to vůbec neulehčuje."
JARMILA ŠŤASTNÁ
