Metody komunitního plánování vzhledu obce a podoby její zeleně prosazované zpočátku převážně zástupci neziskového sektoru, už i u nás zdomácňují. Nejen v teoretické, ale i v praktické rovině.
Jak se principy převzaté z britského nebo amerického prostředí ujaly v našich podmínkách? Jaké jsou praktické zkušenosti s uplatňováním metod komunitního plánování? Na tyto a další otázky jsme hledali odpovědi.
Jakou máte zkušenost s komunitním plánováním? Ve svém projektu zmiňujete, že prvotním impulsem byla k němu školní soutěž.
Ondřej Havlíček, obec Smidary: S pojmem komunitní plánování jsme se poprvé setkali až při vyplňování žádosti o podporu z Nadace Partnerství. S podobnými metodami jsme neměli do té doby žádné zkušenosti, ale teoreticky se nám zdály zajímavé. Před pořádáním prvního komunitního setkání jsme pozvali všechny zástupce spolků a dobrovolných organizací na úvodní schůzku, která byla velmi důležitá pro vzájemné vyjasnění toho, co se od celého průběhu očekává. Samotné plánování se uskutečnilo přímo na místě. Svou roli sehrálo zejména to, že jsme občany nezvali na "řešení problému", ale na společenskou událost a nabídli jim novou možnost spolurozhodování.
Smidary jsou malou obcí o 900 obyvatelích, při přípravě projektů proto - s nadsázkou řečeno - nelze nehovořit s lidmi, protože jako místní si jsme hodně blízko. Snažíme se však hledat nové a zajímavé metody, jak získávat podněty a témata. Se základní školou pořádáme soutěže v "územním plánování", v nichž školáci navrhují různé úpravy obce. Z prvního kola soutěže vzešel v roce 2006 nápad na projekt Rozkvetlých Smidar - obecní zahrady u zdravotního střediska a mateřské školy.
Klíčovou postavou veřejného projednávání a prostředníkem mezi obcí a občany je moderátor diskuse. Musí mít facilitátor kurz nebo školení? A jsou nutná nějaká pravidla pro komunitní plánování, nestačí se jen sejít v místní hospodě nebo knihovně a prostě "to probrat"?
Martin Nawrath, Nadace Partnerství: Základní kurzy v komunikaci, naslouchání a vedení diskusí jsou určitě užitečné. Klíčová je však praxe a možná určité vrozené dispozice. Ne každý je vnitřně nastaven na to neprosazovat svůj názor, dát prostor i pro názory, s nimiž nesouhlasí, jindy být přísný a slovo odebírat i autoritám. To se opravdu nejlépe učí a rozvíjí "v boji". Co se týče pravidel samotného komunitního plánování, tady bych byl naopak velmi přísný. Občas se stane, že hospodské popovídání může leccos vyřešit, ale mluvíme-li o ovlivnění toho, kam například směřovat peníze, jen s dobrou vůlí si nevystačíme. Dobře promyšlená a nastavená pravidla, ať už jde o jednu diskusi nebo několikaletý projekt, mohou přinést i onu neformální, přestože pracovní atmosféru, o kterou při komunitním plánování jde.
Nebáli jste se, že společné plánování spíše rozjitří místní problémy?
Ondřej Havlíček, obec Smidary: Zavděčit se všem je ideální stav. Nesouhlasná stanoviska se objevují vždy a všude. Důležité bylo poukázat na jejich věcný vztah k problému, což se velmi dobře podařilo našemu facilitátorovi. Proces komunitního plánování tak naplnil možnost optimálního využití našeho prostranství s tím, že kdo skutečně chtěl navrhnout něco věcného, dostal prostor a může být s výsledkem spokojen.
Co se děje, když se lidé na podobě místa neshodnou?
Martin Nawrath, Nadace Partnerství: Má zkušenost je taková, že zásadní neshoda ukazuje na hlubší problém v komunitě, obvykle dlouhodobě podhodnocenou komunikaci.
Jak jste projekt spolufinancovali? Musí obec počítat s dalšími, třeba neplánovanými výdaji? Využijete ještě někdy ve vaši obci zkušenosti s komunitním plánováním?
Ondřej Havlíček, obec Smidary: Důležitost těchto forem podpory spočívá i v tom, že často vyvolávají multiplikační efekt. Například u nás na první projekt navázaly výsadby stromů u sousedního prostranství školky a už je naplánován i projekt venkovní učebny. Na financování projektu se obec podílela zhruba 50 tisíci korun, což stačilo jak na náklady realizační, tak nepředvídané, které činily asi 5 %. Trochu jiné je to u vyvolaných nákladů, které souvisejí s údržbou. Ty je obtížné předvídat, závisejí totiž na konkrétních podmínkách.
Na zastupitelstvu se nyní živě diskutuje o tom, co by se dalo formou komunitního plánování ještě řešit. Považuji to za dobrý signál adaptace tohoto nástroje v naší obci a za skutečný pokrok. Byl bych proto rád, kdybychom měli příležitost uskutečnit další komunitní plánování, tentokrát v přilehlých Chotělicích. Tam vznikl zhruba před 10 lety velký problém se zasypáním nevyužívaného rybníka. Je to v podstatě ekologický, zelený brownfield. Místo by přitom mohlo poskytnout i zajímavý biotop pro rostliny a živočichy. Prozatím je to záměr, pro který hledáme finanční podporu a který podle mého názoru není řešitelný běžnými metodami.
PAVLÍNA BINKOVÁ
Nadace Partnerství
