Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (§ 35 odst. 2) svěřil obcím do samostatné působnosti vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb svých občanů. Jednou z těchto potřeb je bydlení a jedním z nejběžnějších způsobů jejího uspokojování je pronájem bytů ve vlastnictví obce. K...
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (§ 35 odst. 2) svěřil obcím do samostatné působnosti vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb svých občanů. Jednou z těchto potřeb je bydlení a jedním z nejběžnějších způsobů jejího uspokojování je pronájem bytů ve vlastnictví obce.
K pronájmu obecních bytů obec zpravidla stanoví příslušná pravidla a dále kritéria, podle kterých budou vybíráni žadatelé o nájem volného obecního bytu. V jednotlivých pravidlech přijímání žádostí o nájem obecního bytu nebo v kritériích pro výběr z evidovaných žadatelů se však lze nezřídka setkat s ustanoveními, která de facto znevýhodňují některé skupiny obyvatel, nebo jsou přímo diskriminačního charakteru. Nastavení takových pravidel či kritérií znamená nezákonnost. A třebaže obec nemusí mít v úmyslu nastavit diskriminační pravidla, právně významný je výsledek, kterého užitím takových pravidel dosáhla.
ZNEVÝHODŇUJÍCÍ KRITÉRIA
Mezi podmínky snižující přístup některých skupin osob k bydlení formou nájmu obecního bytu, nebo které je z této možnosti přímo vylučující, patří:
odmítnutí žádosti, přidělování minusových bodů nebo nižšího bodového ohodnocení za pobírání sociálních dávek či dávek státní sociální podpory;
prokázání, že vůči obci nemá/neměl žadatel, člen jeho rodiny nebo osoba žijící s ním v minulosti ve společné domácnosti jakékoliv splatné závazky;
splnění podmínky, že žadatel a všechny osoby žijící s ním ve společné domácnosti jsou bezúhonní;
požadavek občanství ČR nebo trvalého pobytu na území obce.
Stanovením takovýchto kritérií, třebaže na první pohled odůvodnitelných a rovných, se obec ve skutečnosti může dopouštět diskriminace. Ať už přímé (vyloučení skupiny osob v určitém sociálním postavení, pobírajících sociální dávky atd.), či nepřímé, kdy například stanovení zdánlivě neutrální podmínky bezúhonnosti může fakticky znevýhodňovat osoby určitého původu. I v jiných případech, tj. kdy kritéria nemají za následek diskriminaci, mohou být nastavena tak, že znevýhodňují osoby v určitém postavení, a obec se tak podílí na prohlubování, respektive vytváření špatné sociální situace těchto lidí.
POBÍRÁNÍ DÁVEK
Nižší bodové hodnocení zájemce o byt či přidělování minusových bodů za pobírání sociálních dávek a podobně vede ke znevýhodňování osob, které jsou často v situaci, kdy podporu obce potřebují nejvíce. Mimo jiné proto, že na rozdíl od osob s vyššími příjmy často nedosáhnou na komerční nájem bytů. Obec přitom pomíjí jejich potřeby, a prakticky rezignuje na své poslání zakotvené v zákoně (§ 35 odst. 2 zákona o obcích).
Je třeba mít na paměti i ustanovení lidskoprávních dokumentů a antidiskriminační předpisy. Omezení přístupu ke službám, respektive bydlení kvůli sociálnímu postavení či majetku osob je diskriminací. Přijetí omezujících podmínek je proto třeba důkladně posoudit na základě místních poměrů, rozumně odůvodnit. Mělo by být přiměřené a nezbytné, tzn. je nutno zvažovat i alternativní možnosti. A to i například při postupu, kdy obec nabízí pouze byty na opravu vlastním nákladem, kdy musí zájemci doložit, že disponují dostatkem finančních prostředků.
V případě, že jde o nezaregistrování žadatele nebo o nižší bodové hodnocení kvůli pobírání mateřské či rodičovského příspěvku, proti bodům pro zaměstnané, jsou zpravidla znevýhodňovány ženy samoživitelky či ženy obecně.
U nižšího hodnocení rodin s větším počtem dětí by zase mohlo dojít k diskriminaci kvůli určitému vyznání nebo národnosti. Jestliže si chce obec zajistit bezproblémové hrazení nájemného a dalších úhrad, měla by zvolit jiný způsob, než je nižší hodnocení nebo minusové body pro osoby pobírající sociální podporu apod.
Alternativami jsou například uzavírání smluv na dobu určitou s možností prodloužení při řádném splácení, využití institutu zvláštního příjemce dávek na bydlení, požadavek doložení řádného placení žadatelem za předchozí/stávající bydlení.
NESPLACENÉ ZÁVAZKY
Vyloučení osob, které mají vůči obci nesplacené závazky, z možnosti zápisu do seznamu žadatelů a podobně by mělo být zvažováno individuálně, nikoli uplatňováno paušálně. Plošně mohou být vyloučeny i osoby, které mají vůči obci závazky, avšak ty plní, nebo osoby, které se u soudu domáhají neexistence závazků.
Nezapsání žadatele, který například v uplynulých pěti letech neplatil nájemné, vede k praktickému vyloučení osob ohrožených sociálním vyloučením, které se potýkají s výkyvy v osobních příjmech a snadněji přechodně vynechají zaplacení nájemného. Pětileté a podobné období je relativně dlouhé a člověk, který na jeho začátku byl ve špatné situaci a nezaplatil nájemné, na to doplácí i v době, kdy se postavil na vlastní nohy a shání bydlení, které by mu pomohlo v zajištění jeho "nového" života.
Stanovení podmínky, že byt nebude přidělen žadateli, jenž žil v domácnosti, ve které nájemce bytu měl vůči pronajímateli dluh, zase prakticky brání například dětem, jejichž rodiče měli dluh na nájemném, který ony samy objektivně nemohly ovlivnit, získat obecní byt a žít vlastní život.
Jak shrnuje ve svém doporučení pro obce a města (viz rámeček) veřejný ochránce práv, všichni obyvatelé obce bez rozdílu mají právo na projednání žádosti o pronájem obecního bytu a na individuální posouzení situace.
BEZÚHONNOST
Nezaregistrování nebo snížení hodnocení osob, které nejsou bezúhonné, může vyústit v diskriminaci například z důvodu etnického nebo sociálního původu.
Nedoložení výpisu z rejstříku trestů nemůže být důvodem pro nezařazení do seznamu žadatelů. Stanovení této podmínky pro zápis do seznamu žadatelů je i v rozporu s ustanovením čl. 39 Listiny základních práv a svobod: "Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit". I bez odkazu na tento článek je však rozumné soudit, že obec by neměla dále trestat lidi, kteří si již trest odpykali, a spíše by jim měla pomoci v zajišťování dalšího života.
STÁTNÍ OBČANSTVÍ
Podmínka státního občanství České republiky znamená vyloučení nebo bodové znevýhodnění ostatních občanů EU. Smlouva o založení Evropského společenství a další závazky ČR přitom předpokládají zákaz jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti a volný pohyb pracovníků ve Společenství. Příslušníci států EU mají mít v tomto ohledu i v oblasti ubytování stejná práva jako občané České republiky, což také výslovně upravuje závazné nařízení Rady č. 1612/68, o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, čl. 9.
Podobně je třeba zvažovat podmínku trvalého pobytu na území obce. Proti občanům České republiky mají totiž občané ostatních zemí Evropské unie získání trvalého pobytu ztíženo. Proto je lépe případně volit kritérium dlouhodobého pobytu na území obce.
ROVNÉ PODMÍNKY PRO VŠECHNY ŽADATELE
Pokud pravidla a kritéria přidělování bytů mají splňovat předpoklad zákonnosti, musí být nastaveny rovné podmínky pro přístup k obecnímu bytovému fondu pro všechny obyvatele obce.
Nastavení rovných podmínek neznamená, že se všemi žadateli má být nakládáno stejným způsobem. Rozdílné zacházení, respektive podmínky však musí být ospravedlnitelné a uplatňovány přiměřeně!
Obce by se měly vyvarovat paušalizace, umožnit individuální posouzení žádostí a do důsledků promýšlet nastavená kritéria tak, aby nevedla k (v praxi nejčastěji nepřímé) diskriminaci. Zároveň je třeba sledovat poslání obce ve vztahu k sociální péči a potřebám obyvatel.
S postavením obce a cíli obecního zřízení úzce souvisí transparentnost procesů a informovanost obyvatel. A stejně tak s výše popsanou problematikou.
Přidělování obecních bytů by mělo doprovázet náležité zveřejňování jak uplatňovaných kritérií a postupů rozhodování, tak pořadníků zapsaných žadatelů o byt. Nejlépe tak, aby žadatelé pod číslem, které jim bylo přiděleno (a při zveřejnění, na rozdíl od jména, zajišťuje anonymitu, respektive ochranu osobních údajů), mohli zjistit své pořadí v seznamu a počet přidělených bodů a třetí osoby zase mohly zvážit své šance při podání žádosti o byt. To znamená tak, aby se občané mohli informovaně rozhodovat a řešit své potřeby, mezi kterými patří bydlení k nejdůležitějším.
PETR KUBAČKA
IQ Roma servis, o. s.
Zdroje a další informace k tématu
- Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích
- Doporučení pro obce a města pro předcházení rozšiřování a tvorby sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlení, část V., kap. II. Přístup k obecnímu bytovému fondu, s. 29 (autor: Veřejný ochránce práv ve spolupráci s dotčenými ústředními orgány státní správy) - dostupné na http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?doc=1370
- Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007 je na:
http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/cinnost/zpravy.php&doc=1239
