Národní parky představují to nejcennější, co příroda daného regionu obsahuje. Měly by být pýchou, lákadlem turistů. Zkušenosti jsou však rozdílné. Někde výborné, jinde naopak špatné.
V ČR byly zatím vyhlášeny čtyři národní parky: Krkonošský, Podyjí, Šumava a České Švýcarsko. Zatímco na Šumavě je park předmětem neustálých stížností, České Švýcarsko zažívá rozkvět. V čem jsou příčiny? Zástupci obou regionů o nich hovořili na semináři o vytváření identity měst a regionů.
PROFITUJÍCÍ ČESKÉ ŠVÝCARSKO
V regionu České Švýcarsko působí stejnojmenná obecně prospěšná společnost, která tu vykonává funkci destinačního managementu. Financování se uskutečňuje prostřednictvím destinačního fondu, do něhož přispívá 67 subjektů, například kraj Ústecký, Správa národního parku České Švýcarsko, 11 obcí z jádrového území, od těch nejmenších až po město Děčín, dále více než 50 podnikatelů - ubytovatelů, provozovatelů turistických atrakcí atd.
Park i obecně prospěšná společnost intenzivně spolupracují se saskou stranou, na jejímž území se nachází druhá část národního parku. Partneři uzavřeli dohodu o jednotné komunikaci, mají jednotné logo i jednotný design propagačních a dalších materiálů, společně připravují některé akce.
Ředitel společnosti Marek Mráz vidí v existenci národního parku nemálo pozitiv. Podle něho je dobrou příležitostí k propagaci regionu, nyní navíc dává možnost čerpat finanční podporu ze strukturálních fondů. "Evropská unie miluje přeshraniční spolupráci, ráda na ni dává peníze," řekl.
CO TO ZNAMENÁ KONKRÉTNĚ?
Jako důkaz pozitivního efektu přítomnosti národního parku v regionu uvádí integrovaný projekt Centrum Národního parku České Švýcarsko I, jehož nositelem je město Krásná Lípa. Ze Společného regionálního operačního programu na něj bylo poskytnuto 145 milionů korun, které byly vynaloženy na rekonstrukci staré továrny, z níž se stala ubytovna. Dále s jejich pomocí vzniklo návštěvnické informační centrum, byl dostavěn sportovní areál a další "drobnosti".
Takové investice představují v oblastech národního parku budoucí potenciál pro rozvoj cestovního ruchu a neuniknou pozornosti podnikatelů. Marek Mráz říká, že v této době tu existují například investoři, kteří plánují rekonstrukci ubytovacích zařízení v hodnotě několika set milionů korun.
Příležitost, kterou dávají strukturální fondy, hodlají využít i v obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko. Podle ředitele Mráze jsou připraveny projekty v hodnotě zhruba dvou milionů eur do přeshraničního programu Cíl a na další programy se chystají.
ZAKÁZANÁ ŠUMAVA
Zcela opačný příklad skýtá Národní park Šumava. V našem časopise jsme na tamní problémy upozornili v čísle 8/2008; zdá se, že od té doby se toho příliš nezměnilo. "Na Šumavě se nedaří komunikace mezi představiteli národního parku a obcemi a turisty. Představitelé obcí i turisté si stěžují především na malou dostupnost přírody, na to, že celá Šumava je poseta cedulkami s nápisy zakazujícími vstup," shrnuje hlavní potíže František Nykles, předseda Svazu obcí Národního parku Šumava, který sdružuje 22 obcí.
Nevůli vzbudily i zklamané naděje po vstupu ČR do schengenského prostoru. Volný pohyb nenastal, na 140kilometrové hranici se sousedním Bavorskem nadále existují jen dva hraniční přechody, zatímco čeští i rakouští, respektive bavorští starostové jich navrhovali 35.
"Představitelé národního parku a chráněné krajinné oblasti vidí v turistovi nezvaného hosta, který by měl co nejrychleji zmizet. Protože sem ale turisté proudí ve stále neztenčené míře, znamená to obrovskou koncentraci lidí na úzké chodníky, zatímco okolní příroda je nedostupná," říká František Nykles. Podle jeho názoru by nemělo o Šumavě rozhodovat jen jedno ministerstvo, tj. životního prostředí, ale své slovo by měla mít i ministerstva pro místní rozvoj a vnitra. Nejsou proti národnímu parku; ten by měly naopak představovat určitou jistotu pro samotnou přírodu i pro ty, kteří v ní žijí. Praxe je bohužel jiná. "Když se to povede, znamená park jistě přínos. Na Šumavě se to nepovedlo," uzavírá stručně František Nykles.
Spíše jako překážku rozvoje vnímají ochranu přírody i v Podluží, v regionu, do něhož patří Pálava. Jeho zástupce Jaroslav Kreml označuje zkušenosti s ochranou přírody také za nepříliš dobré a říká, že tu dochází ke střetům. I on se domnívá, že rozhodovat by nemělo jen ministerstvo životního prostředí, ale také další resorty.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
