Charles White pracuje v aparátu Evropské komise (EK) již od roku 1981. V současnosti je ředitelem informačního odboru generálního direktoriátu EK pro regionální politiku. Je považován v této oblasti za předního evropského odborníka.
Pane White, jak zní vaše odpověď euro-skeptikům? Může být řešením "Evropa regionů"?
S euroskepticismem jsem osobně často konfrontován. Zdůrazňuji, že to nebyli ani nacionalisté, ani separatisté či izolacionisté, kteří před půlstoletím položili základy bezprecedentního období míru a prosperity v západní Evropě. Byli to zakladatelé EU, která pak v dalších letech vykonala velký kus práce při "srůstání" našeho kontinentu. Regionální politika je také esenciální součástí tzv. Lisabonské smlouvy - jestli chcete - agendy "růstu a zaměstnanosti". Jsem přesvědčen, že je to základní prvek naší budoucnosti. Evropa ji potřebuje nejen proto, aby se vymanila z nynější krize, ale také proto, aby obhájila pozici tváří v tvář USA a Asii.
Jak mohou obce, města a větší administrativní celky ovlivnit rozvoj regionální politiky?
Měly by projevit vůli intenzivněji se zapojit do řešení otázek regionální spolupráce - jak na státní, tak na unijní platformě. Strategická linie vypracovaná v tomto směru obsahuje celou řadu návodů jak postupovat, snad nejlépe ji vystihuje naše teze "udělejme Evropu a její regiony atraktivnějším místem pro práci i pro investice, zejména podporou znalostí a inovace". To je nynější směr evropské regionální politiky.
V principu může každá administrativní jednotka, ať už se v daném státě jmenuje jakkoli, maximalizovat svůj potenciál i využitím společných finančních zdrojů. Ty sehrávají důležitou roli z hlediska kvality konečného výsledku.
Co se vlastně v Evropské unii rozumí pod pojmem region?
Regiony jsou pro naše potřeby jednotlivým vládám podřízené administrativní jednotky. Podle Evropského statistického úřadu rozeznáváme šest úrovní regionální nomenklatury. V té druhé, nejdůležitější, teď rozlišujeme 271 regionů s počtem obyvatel od 800 tisíc až do tří milionů. Dlužno však poznamenat, že například OSN chápe regiony šířeji, především jako skupinu států ležících v jedné geografické oblasti (například v západní Africe, na Balkáně apod.).
Jaká je nynější politika Evropské unie vůči obcím?
Přímá, čestná a otevřená. Řekl bych, že každý politik EU si přeje, aby komunální sféra dostala šanci rozvíjet svůj potenciál. I v letech 2007-2013 máme pro podporu regionů mnoho efektivních nástrojů, obdobu těch, které existovaly v minulosti, například programy INTERREG nebo URBAN. Přejeme si, aby se v dalších letech vytvořily nové mechanismy na podporu spolupráce přes hranice - vždyť jde o vitální zájem celé unie.
Které evropské programy máte konkrétně na mysli?
Přímá finanční pomoc přichází z Evropského fondu regionálního rozvoje formou spolufinancování nejrůznějších projektů. To je však jen jeden z mechanismů, které fungují v praxi. Od začátku nového finančního období, tj. od roku 2007, mohou obce a města využívat také pomoc z programů JEREMIE, JESSICA nebo JASMINE. Ten první je vlastně zkratkou anglického názvu programu Spojené evropské zdroje pro malé a střední podniky (Joint European Resources for Micro and Medium Enterprises), zatímco druhý se zaměřuje na podporu infrastruktury v městských oblastech. Třetí se orientuje na poskytování tzv. mikroúvěrů s cílem ulehčit malým podnikům, sociálně vyloučeným lidem a etnickým minoritám přístup k finančním zdrojům, pokud se rozhodnou podnikat.
Programy počítají s přímou podporou Evropské investiční banky, respektive dalších finančních institucí a reprezentují podstatnou změnu způsobu, jakým nyní pracuje Evropská unie. Škála poskytovaných prostředků je širší.
Kolik prostředků půjde celkem na regionální politiku do roku 2013?
Přímo to bude 347 miliard eur. I komisařka pro regionální rozvoj Danuta Hübnerová však mluví o tom, že těchto prostředků může být dvoj i trojnásobně více, když se podaří zapojit do rozvojových plánů i veřejné instituce a různé soukromé subjekty. My v centru uděláme pro to vše. Řekněme, že v konečném důsledku může jít až 1000 miliard eur určených na zvýšení počtu pracovních příležitostí a podporu růstu.
Co očekáváte od předsednictví ČR v Evropské unii, které nyní začalo?
Nikoli od předsednictví, nýbrž od vůdcovství! Česká republika přebere otěže v těžkém období prohlubující se finanční krize, v němž by členové unie i eurozóny měli postupovat společně, ne separátně.
Co se týče rozvoje regionů, v prvním pololetí tohoto roku bude zveřejněna již šestá zpráva o pokroku politiky soudržnosti, stejně jako dokument komisařky Danuty Hübnerové o perspektivě regionální politiky.
Očekávám tedy aktivní podíl České republiky na řešení těchto problémů. A zkušenosti ukazují, že malé země se předsednické role zhostí často efektivněji než velké státy, protože jejich přirozenou a odvěkou snahou je dosahování shody. Věřím, že to bude i případ České republiky.
JOZEF GÁFRIK
Brusel
ČR bude předsedat OP URBACT
Monitorovací výbor evropského operačního programu (OP) URBACT na svém pařížském jednání rozhodl, že Česká republika bude v roce 2009 předsedající zemí. Šéfem monitorovacího výboru byl jednomyslně zvolen Josef Postránecký, ředitel odboru rozvoje a strategie regionální politiky ministerstva pro místní rozvoj. Členové výboru zpravidla zasedají třikrát ročně. Jedno setkání hostí předsedající země, další se konají v Paříži.
Operační program URBACT vychází z iniciativy Společenství, sdružuje města v rámci programu URBAN. Podporuje zejména výměny zkušeností mezi členskými městy EU a šíření znalostí o všech záležitostech souvisejících s jejich udržitelným rozvojem.
Do programu budou zahrnuty následující okruhy:
řízení migrace a usnadnění sociální integrace,
integrace marginalizované mládeže,
vytváření zdravých obcí,
integrované politiky městské dopravy,
vytváření udržitelného a energeticky úsporného bytového fondu,
dosažení udržitelného rozvoje měst.
opětovné využití brownfieldů a skládek odpadu.
Více informací o programu najdete na: www.strukturalni-fondy.cz/urbact.
/sk/
