Na volné místo v domově důchodců v České republice momentálně čeká 46 tisíc lidí. Zaplnili by větší okresní město.
Dům klidného stáří sv. Anny v Sousedovicích na Strakonicku stojí na kopci, aby k němu nemohla velká voda. Ředitelka domova Olga Medlínová ví, o čem mluví. Když v roce 2002 objížděla s reportérským blokem povodní zničené obce, chtěla starým lidem bez střechy nad hlavou pomoci i jinak než burcujícími reportážemi v Listech Strakonicka. Pověsila tedy novinařinu na hřebíček a začala shánět peníze. Výsledkem je nynější budova, pohledná navenek a komfortní uvnitř.
Stěny v budově i okolo ní lemuje zábradlí, aby se věkem oslabení lidé měli při chůzi čeho přidržet. Ve výtahu a v koupelnách jsou sedačky a speciální držadla. V jízdě na kolečkových křeslech nebrání žádné prahy, takže se dá pohodlně vyjet až na zahradu. Venku dělá seniorům společnost hodný psík, speciálně vycvičený retrívr ke starým lidem. Ve voliéře jsou okrasné slípky a v kotci králíci.
"Chtěli jsme, aby se to tady co nejvíc podobalo prostředí, odkud lidé přišli, když jim vlastní chalupy vzala povodeň," komentuje Olga Medlínová záplavu havěti, z níž většina pochází ze sponzorských darů. Jen kocour Franta přišel sám a už tu zůstal.
PENÍZE DALA CIZINA
Dům klidného stáří vznikl za 15 měsíců přebudováním opuštěné školy z počátku minulého století. To ale vědí jenom místní. Z oprýskané ruiny je teď elegantní stavba se všemi atributy moderní architektury, včetně prosklených verand, obložených dřevem. Investice přišla na 30 milionů korun. Většina peněz pochází ze zahraničí. Olga Medlínová říká, že přišly doslova z nebe. Poskytla je křesťanská společnost Charita z Nizozemska, Německa a Itálie z fondů na pomoc obětem živelních katastrof.
"Dokončit stavbu včas, aby peníze nepropadly, byl souboj s časem. Otevírali jsme v květnu 2004, v únoru 2003 se poklepalo na základní kámen," popisuje vypjatou situaci Medlínová. S lítostí připomíná, že někteří z původních zájemců o místo v domově se jeho otevření nedožili. V domově nyní bydlí 40 seniorů. Dalších osm z okolních obcí přiváží každé ráno mikrobus, protože zařízení funguje také jako seniorská "školka". Příbuzní tak mají jistotu, že je přes den o jejich blízké postaráno. Dostanou včas léky, mají teplé jídlo a společnost.
Klidné stáří pro seniory v Sousedovicích by nevzniklo bez projektu za půldruhého milionu korun, které na samém začátku poskytl Výbor dobré vůle Olgy Havlové. Zařízení objektu zaplatil stát z prostředků ministerstva práce a sociálních věcí. Dlažbu, obkladačky a vodovodní baterie věnovali sponzoři z firem na Strakonicku. Příběh se šťastným koncem je vlastně metodický návod, jak postupovat při budování podobných zařízení v Česku. Případné investory totiž stát rozhodně nehýčká. Zákon o sociálních službách sice loni přejmenoval domovy důchodců na domovy pro seniory, což zní méně tvrdě, ale čísla o nevyřízených žádostech do nich nejsou o nic méně dramatická.
MÍSTA NEJSOU
"Na čekací listině domovů pro seniory v Česku je takřka 46 tisíc uchazečů," uvádí aktuální statistiku Ing. Anna Červenková z Vý-zkumného ústavu práce a sociálních věcí. "Seniorských domovů je u nás 400 a v nich necelých 40 tisíc míst," dodává. Na volné místo se v průměru čeká tři až pět let. Uprázdní se zpravidla tehdy, když někdo z klientů domova zemře. Cynicky řečeno: Ani kdyby se všichni současní obyvatelé domovů pro seniory naráz odebrali na onen svět, nedalo by se vyhovět všem čekatelům. Šest tisíc míst by tak jako tak chybělo. Nových míst bylo loni v ČR vybudováno pouze 433.
S pořadníkem do domova pro seniory je to stejné jako při čekání na transplantaci orgánů. Vůbec nejhorší stav je v Praze, která má nejvyšší podíl obyvatel nad 65 let, což je oficiální věková hranice pro seniory. "Máme 260 míst a 1500 nevyřízených žádostí," ilustruje situaci v hlavním městě ředitelka Domova pro seniory v Praze Chodově Ing. Jaroslava Hálová.
Celková kapacita seniorských domovů v Praze je tři tisíce míst, v přepočtu pojmou necelá tři promile obyvatel hlavního města. Takřka polovina zařízení se nachází mimo území Prahy. Pozemky v přilehlých obcích jsou levnější a dá se tam snáze sehnat ošetřovatelský personál.
ROZHODNE LÉKAŘ
Když je o volné místo taková nouze, velela by logika žádat o něj v předstihu, dokud má člověk dost sil vyběhat si potřebná razítka. Tak jednoduše to ale nejde. Uchazeč musí splňovat souběh dvou podmínek. Být ve starobním důchodu a mít od lékaře potvrzení o špatném zdravotním stavu. Oficiálně se tomu říká bezmocnost. Ta je buď částečná, převážná nebo úplná. Příspěvek státu na ni se pohybuje od dvou do jedenácti tisíc korun a stát ji vyplácí poskytovateli péče, tedy domovu seniorů.
Příspěvek na bezmocnost může čerpat i člen rodiny, pokud se stará o příbuzného doma. Tuto vymoženost poskytuje od loňska zákon o sociálních službách. Pro řadu rodinných příslušníků je přesto neproveditelná. Poskytovat odbornou péči celodenně v bytě bez odpovídajícího zázemí je něco jiného, než když se o bezmocného člověka střídá školený personál v osmihodinových směnách. Mnoho nesoběstačných seniorů žádné příbuzné nemá. Osamělí lidé mají v domovech pro seniory přednost před uchazeči s rodinou.
NESOBĚSTAČNÝ KAŽDÝ PÁTÝ
Ing. Anna Červenková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí ve studii o domovech pro seniory uvádí, že různým stupněm zdravotní bezmocnosti je postižena zhruba pětina občanů nad 65 let věku. Neobejdou se tedy bez péče někoho jiného. Odhadem je to takřka 300 tisíc lidí vzhledem k celkovému počtu občanů ve věku od 65 let výše. Seniorů u nás podle zjištění Českého statistického úřadu (ČSÚ) žije takřka 1,5 milionu.
"Senioři se na počtu obyvatel České republiky podílejí 14,6 procenta. Už za dva roky, tedy v roce 2010, by měl tento podíl dosáhnout 16 procent. V roce 1990 to bylo 12,6 procenta," dokumentuje dramaticky rostoucí zastoupení nejstarší věkové skupiny v Česku demograf Mgr. Kryštof Zeman, Ph. D., z ČSÚ. Za vším je znepokojivě nízká porodnost.
"V roce 2010 by měl být poprvé v historii počet seniorů vyšší než počet dětí do 14 let," dodává k tomu výzkumná pracovnice Ing. Anna Červenková. Odhaduje, že ústavní péči, ať už v domovech pro seniory nebo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné bude tou dobou, tedy už za dva roky, potřebovat 113 tisíc seniorů a v roce 2010 dokonce 136 tisíc. Současných 40 tisíc míst v domovech pro seniory kryje necelou třetinu potřeby.
Místa v seniorských domovech jsou na území republiky rozmístěna nerovnoměrně. Relativně nejlépe jsou na tom ve Zlínském kraji, kde na jedno místo čeká jeden uchazeč. V Praze a na Plzeňsku jsou to už tři lidé.
STÁT ŠETŘÍ, KRAJE TAKÉ
Je-li situace tak naléhavá, proč se s řešením otálí? Jaromír Jech, výkonný místopředseda Svazu měst a obcí (SMO) ČR, říká, že vypáčit v současnosti dotace od státu na výstavbu domovů pro seniory je prakticky nemožné.
"Stát se zbavil odpovědnosti za domovy důchodců jejich převedením na kraje a obce. Poskytuje jim příspěvky na provoz těchto zařízení, na výstavbu nových však nikoli. Připravujeme mezinárodní konferenci, kde chceme ukázat, jak tyto investice financují státy Evropské unie," dodává výkonný místopředseda SMO.
Domovy pro seniory v Česku provozují kraje, obce nebo církev. Peníze na nové objekty si každý shání sám. Kraje mají výhodu v tom, že jejich rozpočet je vyšší. Starostové měst a obcí musí čekat, až zda jim kraje něco přidělí. Pokud kraje nějaké peníze najdou, použijí je na výstavbu vlastních zařízení pro seniory, stěžuje si Jaromír Jech na přístup krajů.
Soukromí investoři se do budování domovů zatím nepustili. Výjimkou je rezidenční komplex luxusních bytů pro seniory v Průhonicích u Prahy. Součástí areálu nazvaného Residence Classis je ošetřovatelské centrum, v němž klient za pobyt platí 49 tisíc korun měsíčně. Průměrný starobní důchod v ČR v současnosti činí 9111 korun, uvádí Česká správa sociálního zabezpečení.
KLIENT PLATÍ TŘETINU
Náklady na pobyt seniora v klasickém domově v současnosti v průměru činí kolem 20 tisíc korun. Z toho sám klient zpravidla platí kolem osmi tisíc korun. O zbylou část se rozdělí stát formou příspěvku na bezmocnost a zřizovatel, tedy kraj, obec nebo církev. Vý-znamnou položkou v nákladech je pravidelný přísun čistého prádla.
Pokud starobní důchod nestačí na úhradu poplatků v domově, doplácejí peníze za seniora příbuzní či obec. Proto starostové požadují, aby klienti domovů měli v obcích trvalý pobyt. Každý nový občan přinese obecnímu úřadu státní příspěvek zhruba sedm tisíc korun ročně. Ani to zpravidla nestačí k pokrytí doplatku k hubenému důchodu. O bezmocného opuštěného člověka se jeho domovská obec musí ze zákona postarat.
Starosta Třebechovic pod Orebem Ing. Jiří Němec říká, že neexistuje domov pro seniory, který by obci přinášel zisk. Přesto se do výstavby takového zařízení pustil, i když obec na jeho provoz doplácí statisíce korun ročně. "Máme i tělocvičnu," říká pyšně o areálu s 55 lůžky. Třebechovice budují zázemí pro seniory postupně. Celkem by tu chtěli umístit stovku lidí. "Požádali jsme o dotaci a dostali ji. I tak ale musíme čtvrtinu nákladů zaplatit ze svého, takže jsme si vzali půjčku," vysvětluje.
Zdatnějším seniorům pro klidné stáří lépe vyhovuje dům s pečovatelskou službou. Jsou to bytové domy uzpůsobené klidnému životu pro soběstačné důchodce. Za malometrážní byt lidé platí nájem a mají pod jednou střechou různé služby. Třeba holiče nebo pedikúru. Mohou se stravovat v jídelně nebo si vařit sami. O pobyt v nich je také enormní zájem, například v Praze se čeká deset let.
VYSCHLÝ FOND
Nouze je v tomto případě překvapivá. Výstavbu bytů, určených pouze seniorům, totiž obcím dotuje přímo státní rozpočet, takže nemusejí čekat, až co dostanou oklikou z kraje. Ale předseda Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB) JUDr. Jan Wagner má špatnou zprávu: "Na tento dotační titul nám vláda naposledy přidělila peníze v roce 2003. Od té doby jsme pro domy s pečovatelskou službou nedostali ani korunu. Přitom v letech 2000-2003 vzniklo s naší podporou 6394 bytů v domech s pečovatelskou službou." Obce tehdy dostaly na každý z bytů státní příspěvek až 700 tisíc korun. Možnost poskytovat dotaci obcím na pečovatelské domy vláda sice nezrušila, ale za posledních pět let na ně peníze nenašla.
MICHAL OLBRICH
