Poměrně velký ohlas v oblasti obecní samosprávy vyvolala dosud jediná novela zákona o střetu zájmů, která byla publikována pod č. 216/2008 Sb. Právní úpravu tzv. střetu zájmů obsahuje primárně zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který nabyl účinnosti 1. 1. 2007 a jenž v plném rozsahu nahradil...
Poměrně velký ohlas v oblasti obecní samosprávy vyvolala dosud jediná novela zákona o střetu zájmů, která byla publikována pod č. 216/2008 Sb. Právní úpravu tzv. střetu zájmů obsahuje primárně zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který nabyl účinnosti 1. 1. 2007 a jenž v plném rozsahu nahradil předchozí zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů). Novela zákona o střetu zájmů č. 216/2008 Sb., jež nabyla účinnosti již dnem svého vyhlášení (tj. 20. 6. 2008), přinesla rozsáhlé změny s nemalými dopady na územní samosprávné celky.
Nový zákon o střetu zájmů ve srovnání s předchozí úpravou mj. výrazně rozšířil okruh osob (tzv. veřejných funkcionářů), na které se vztahuje.
Vzhledem k tomu, že zákon č. 159/2006 Sb. mezi veřejné funkcionáře zařazuje i některé osoby působící v obecní samosprávě (což předtím nebylo), v seriálu několika článků poukážeme především na povinnosti těchto osob, které jim z uvedeného zákona vyplývají.
Problematika střetu zájmů se zcela nevyčerpává pouze zákonem č. 159/2006 Sb., ale jejími některými aspekty se věnují i jiné zákony (viz rámeček).
V OBECNÍM ZŘÍZENÍ
Jednu z otázek střetu zájmů, která se vztahuje pouze na členy zastupitelstva obce, upravuje § 83 odst. 2 obecního zřízení (obecní zřízení /OZ/ pro daný účel nijak nerozlišuje, zda je člen zastupitelstva obce pro výkon své veřejné funkce dlouhodobě uvolněný nebo neuvolněný, což je do jisté míry rozdíl proti zákonu o střetu zájmů). Podle uvedeného ustanovení je povinností člena zastupitelstva obce vyvarovat se střetu zájmů. Pokud u člena zastupitelstva obce skutečnosti nasvědčují tomu, že jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce (zpravidla půjde zřejmě o věci, které se týkají samostatné působnosti obce - například nakládání s obecním majetkem) může znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného, osobu blízkou (tzn. příbuzného v řadě přímé, sourozence a manžela - viz § 116 občanského zákoníku) nebo pro osobu (fyzickou nebo právnickou), kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci, je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce projednávajícího danou záležitost. Z hlediska ústavních principů je však velmi problematická poslední věta § 83 odst. 2 obecního zřízení, podle které je v kompetenci příslušného orgánu obce "rozhodnout", zda existuje důvod o vyloučení člena zastupitelstva z projednávání a rozhodování ve věci. V praxi to občas vyvolává snahu vykládat toto ustanovení rozšiřujícím způsobem, že daný orgán obce může rozhodnout také o samotném vyloučení člena zastupitelstva z projednávání a rozhodování ve věci. Tento rozšiřující výklad ale nemá oporu v ústavním pořádku ČR, což vyplývá například z ustanovení čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, podle nichž občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, přičemž přístup k voleným a jiným veřejným funkcím mají za rovných podmínek.
Podle § 69 odst. 4 OZ je mandát člena zastupitelstva reprezentativní. To znamená, že člen zastupitelstva není vázán žádnými příkazy a řídí se pouze svým nejlepším vědomím a svědomím. Člen zastupitelstva obce získal svůj mandát na základě svobodného a demokratického rozhodnutí voličů, a tudíž není při výkonu své veřejné funkce odpovědný ostatním členům zastupitelstva obce. Právo člena zastupitelstva obce rozhodovat na zasedání zastupitelstva tedy nemohou "odejmout" ostatní členové zastupitelstva obce.
V této záležitosti lze rovněž poukázat na obdobná znění zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (§ 34 odst. 3) a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (§ 51 odst. 5), která ustanovení o rozhodování orgánu kraje (hlavního města Prahy) o existenci důvodu pro vyloučení z projednávání a rozhodování záležitosti ve vztahu k členovi zastupitelstva nemají.
Pokud jsou naplněny podmínky předvídané § 83 odst. 2 obecního zřízení, může se orgán obce maximálně usnést na tom, zda střet zájmů podle jeho názoru je dán či nikoliv. Člen zastupitelstva se sice může v daném bodě programu zdržet dobrovolně hlasování, ale pokud by tak neučinil, nelze rozhodně dovodit nezákonnost tohoto rozhodnutí orgánu obce pouze pro možný střet zájmů jednoho z hlasujících členů zastupitelstva ve smyslu § 83 odst. 2 obecního zřízení. Ustanovení § 83 odst. 2 se však v případě některých členů zastupitelstva nepoužije v důsledku přijetí zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který nabyl účinnosti 1. ledna 2007. Někteří členové zastupitelstva obce jsou totiž veřejnými funkcionáři ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) a m) zákona č. 159/2006 Sb., ve znění zákona č. 216/2008 Sb. (konkrétně jde o všechny uvolněné členy zastupitelstva obce, a v případě neuvolněných o starostu, místostarostu a členy rady obce). Ustanovení § 8 zákona č. 159/2006 Sb. - pojednávající o oznámení o osobním zájmu veřejných funkcionářů - tak představuje speciální právní úpravu vůči obecnému ustanovení § 83 odst. 2 OZ.
V ZÁKONĚ O ÚŘEDNÍCÍCH SAMOSPRÁV
Ve smyslu § 16 odst. 3 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, nesmí být úředník členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání.
To neplatí, pokud do takového orgánu byl vyslán územním samosprávným celkem, jehož je zaměstnancem. Úředníkovi, který byl do takového orgánu vyslán tímto územně samosprávným celkem, nenáleží odměna za výkon této funkce. Tato odměna nesmí být poskytnuta ani po skončení pracovního poměru.
Úředník může vykonávat jinou výdělečnou činnost jen s předchozím písemným souhlasem územního samosprávného celku, u něhož je zaměstnán; toto omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle zvláštního právního předpisu pro soud nebo správní úřad, na činnost v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku (§ 16 odst. 4 a 5 zákona č. 312/2002 Sb.).
Avšak pouze vedoucí úředníci (včetně vedoucích úřadů) územních samosprávných celků jsou veřejnými funkcionáři podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, byť ne na všechny se vztahují povinnosti stanovené tímto zákonem (viz § 2 odst. 2 ve spojení s odstavcem 3 zákona č. 159/2006 Sb.).
(Příště: Střet zájmů podle zákona o střetu zájmů - pozn. redakce.)
JAN BŘEŇ
právník
Právní normy upravující střet zájmů
V podmínkách obcí je to zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Obdobnou nikoliv však totožnou úpravu střetu zájmů jako je v obecním zřízení, obsahuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.
Dílčí úprava střetu zájmů úředníků územních samosprávných celků je obsažena zejména v § 16 odst. 3 až 5 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.
Prováděcím předpisem k zákonu č. 159/2006 Sb. je vyhláška č. 578/2006 Sb., kterou se stanoví struktura a formát formuláře pro podávání oznámení podle zákona o střetu zájmů. Tato vyhláška stanovuje jednotnou podobu formuláře, který podávají v zákonem stanovených termínech veřejní funkcionáři příslušnému evidenčnímu orgánu.
