Evropský týden regionů a měst je reprezentativní platformou pro výměnu názorů v oblasti místního či oblastního rozvoje. Počátkem letošního října se tato akce uskutečnila v Bruselu již pošesté a tentokrát stály v popředí pozornosti zúčastněných otázky strategického významu evropských oblastí "ve světě plném výzev".
I když jsou dějiny evropské integrace již více než padesátileté, na rozvoj regionů se větší důraz klade až v posledních šestnácti letech - a to po podnětu, který v tomto směru přinesly tzv. Maastrichtské dohody z roku 1992. Tehdy vznikl i Výbor regionů jako poradní orgán, jehož prostřednictvím jsou do rozhodovací pravomoci EU vtaženy i kraje a města. Jak v Bruselu řekl v průběhu Evropského týdne regionů a měst Charles White, jeden z vysoce postavených úředníků Evropské komise v této oblasti, dnes je v celém společenství 271 regionů a 471 orgánů, které je řídí, někde je totiž řízení i dvoustupňové.
Evropská unie statisticky velmi přesně sleduje ekonomickou úroveň regionů a činí opatření zejména pro zmenšení rozdílů mezi nimi. Dosavadní vývoj evropské integrace prokázal, že odlišnosti nejsou věčné, ale že se stírají, jak o tom svědčí příklady některých územních celků z Irska, Itálie nebo Španělska: při vstupu daných zemí do EÚ výrazně zaostalých, dnes - naopak - mimořádně vyspělých. Podle mínění Charlese Whitea je to pozitivní důsledek politiky evropských orgánů.
NA STO PADESÁT SEMINÁŘŮ
Jedním z jejich hlavních nástrojů je finanční podpora vybraných projektů z evropských fondů v rámci posilňování soudržnosti (kohezní fondy). V letech 2007-2013 sem poteče minimálně 347 miliard eur, což je suma, o kterou se - z hlediska komunálních orgánů - jistě vyplatí bojovat (z toho je pro ČR plánováno 26,7 mld. eur v 24 operačních programech).
Evropský týden regionů a měst byl pro zainteresované dobrou příležitostí vyměnit si zkušenosti a v podstatě najít odpověď na otázku, jak na věc? Jak postupují jiní, jaké jsou možnosti, jaké šance na úspěch? Vzhledem k rozsahu akce, které se zúčastnilo asi 7000 účastníků, bylo však nutné si vybrat podle vlastního zájmu. Vždyť jen specializovaných seminářů se uskutečnilo na 150! O syntézu výstupů z nich se pak před novináři pokoušeli vrcholní představitelé rozhodujících evropských orgánů - komisařka Danuta Hübnerová, do jejíž působnosti patří regionální rozvoj, a Luca de Brande, předseda Výboru regionů.
ZELENÁ KNIHA EVROPSKÉ SOUDRŽNOSTI
Hlavní přínos bruselské akce je patrně v tom, že na danou problematiku zaostřuje pozornost celé EU, vlády jednotlivých zemí nevyjímaje. Danuta Hübnerová při této příležitosti předložila Zelenou knihu evropské soudržnosti, která představuje novou koncepci regionální politiky EU. V příštích měsících by se o ní měla vést zevrubná diskuse. Novou linii lze shrnout do zásady: "Pryč s centralizovanou politikou, na řadě je partnerství!" Regionům však plody tohoto úsilí nespadnou do klína samy od sebe, ale pro úspěch věci musí rovněž vyvinout značné úsilí. Takovou podmínkou je vytváření lepších podmínek investorům, zdokonalení dopravní infrastruktury, inovace a nabídka lepších pracovních příležitostí - ctižádostivým cílem unie je, aby nikdo nebyl znevýhodněn jen proto, že žije v určité oblasti. Za jisté novum lze označit i odmítnutí teze, že pomoc Bruselu je určená jen "chudým" regionům - ve skutečnosti z pomoci není vyloučen nikdo, i když jsou stanovena přísná kritéria. Ale tak, aby každý dostal šanci.
V České republice bylo předloženo již 11 680 žádostí o pomoc z evropských fondů a 1745 i schváleno. Je to málo, mnoho? Jak nám v Bruselu řekla Jana Šimková z brněnské společnosti Raven EU Advisory (pomáhající českým žadatelům formulovat potřebné dokumenty), v mezinárodním srovnání jsme zatím spíše skromní. Naše obce často nevědí, kam se obrátit a oč žádat, proto Jana Šimková vítá ofenzívu evropských orgánů směrem k větší osvětě. Možná k tomu napomůže i jedna z nejbližších velkých akcí - Kongres evropských regionů, který se uskuteční 5. a 6. března 2009 v Praze.
JOZEF GÁFRIK
Brusel
