Bydlení sociálně vyloučených občanů představuje pro nejednu radnici značný problém. V Ostravě se jej snaží řešit spolu s radnicemi občanské sdružení Centrom. Po pěti letech mravenčí práce už tu jsou určité výsledky.
Ve sdružení pracuje 25 pracovníků, většinou v terénu. Finance na činnost sdružení získává od magistrátu, městských obvodů, ministerstva práce a sociálních věcí a z evropských fondů. V této době působí v ostravských obvodech Vítkovice, Bartonice, Radvanice a Slezská Ostrava.
Ve svých začátcích sdružení pracovalo ve Vítkovicích v lokalitě zvané Sirotčí, v ghettu, kde přebývali prakticky výhradně Romové. "Když jsme před pěti lety začali řešit bydlení pro sociálně vyloučené občany, starostové jednotlivých městských obvodů se k tomu stavěli negativně. Když už jsme skoro propadali beznaději, podařilo se nám přesvědčit vítkovického starostu, a sice prostou matematikou - sečetli jsme mu sociální dávky, které za Romy putují, pokud nikde nebydlí a nepracují. Když po roce dvou začaly být vidět výsledky, přidaly se další městské obvody," řekla ředitelka sdružení Ivana Nésétová.
Začínalo se tím, že samospráva poskytla nemovitosti, sdružení získalo peníze na jejich opravu a jeho pracovníci rozvíjeli základní služby.
JAK SYSTÉM FUNGUJE?
Rozlišují se tři stupně ubytování. První znamená, že člověk prakticky nebydlí - přenocuje na ulici, nouzově v ghettu, na ubytovnách. Snahou pracovníků sdružení je poskytnout takto žijícím lidem ubytování nejdříve druhého stupně, v bytech, které sice nejsou na nejlepší adrese a je nutné je opravit, ale už je to bydlení, nejde o nějaká ghetta. S nájemníky sdružení sepisuje podnájemní smlouvu na půl roku s možností jejího prodloužení až na dva roky.
Cílem je získat pro klienty bydlení prvního stupně, tj. normální byt s nájemní smlouvou, která se sepisuje na jeden rok. To už se mohou uživatelé bytů případně dostat z horší adresy na poněkud lepší. Ivana Nésétová vysvětlila, jak funguje přechod z bydlení horší kategorie do lepší: "Existují dva systémy: V prvním případě nájemníci zůstanou ve stejném bytě, my překlasifikujeme druhý stupeň na první a změní se podnájemní smlouva na nájemní. Nebo se najde za přispění a aktivizace Romů, protože bez toho to nejde, jiné bydlení. V tomto případě se smlouva uzavírá na jeden rok. Na nás je, abychom získali byt, na Romech, aby si ho opravili."
Byty první kategorie, s nájemní smlouvou, už mají klienti sdružení v obvodě, kde se začínalo, ve Vítkovicích.
Praxe ukázala, že je nutný ještě jakýsi mezistupeň mezi bydlením druhého a prvního stupně, a tím se stala podnájemní smlouva nebo kontrakt s příslibem smlouvy nájemní. "To proto, že máme špatnou zkušenost. Měli jsme případ, kdy jeden člověk, který si vedl velice zdatně a jeho rodina se společensky dobře etablovala, získal nájemní smlouvu, tedy přešel do nájemního bydlení prvního stupně. Tam ale selhal."
Když totiž někdo bydlí v bytě s nájemní smlouvou, je už odkázán sám na sebe, zatímco před tím se účastní různých podpůrných programů a pracovníci sdružení mu neustále pomáhají. Opuštění této pomoci bylo při změně nájemní smlouvy velmi rych-lé a nájemník situaci nezvládl. Proto mezistupeň, kdy se podpůrné programy postupně omezují, aby si nájemník zvykl.
PODPŮRNÉ PROGRAMY
Hlavním podpůrným programem je práce. Kdo chce získat bydlení druhé nebo první kategorie, musí se podílet na opravách bytu, jak svého, tak ostatních, kteří se do dotyčné lokality stěhují. Maminky musí chodit do kurzů vaření, správného hospodaření a výživy. Děti od tří do sedmi let chodí do specializované mateřinky, která má kapacita pro 15 dětí a kde se o ně starají profesionálové. Do sedmi let proto, že romské děti nastupují do základní školy většinou až v tomto věku.
"Neustále tyto děti sledujeme. Víme, že ty, které absolvovaly specializovanou mateřinku, prospívají v základní škole lépe než ty, které předtím nikam nechodily. Na třech okolních tzv. zasíťovaných školách, v nichž jsou téměř výhradně romské děti, máme kontakty na učitele, s nimiž spolupracujeme. Tak jsme třeba zjistili, že děcka nechodila na obědy, protože některá jídla vůbec neznala. Proto se u nás romské maminky učí vařit i taková jídla, která se podávají ve škole," řekla Ivana Nésétová.
VÝSLEDKY JSOU POVZBUDIVÉ
Sdružení disponuje v této době 23 byty, ve kterých žije 96 lidí, z toho 54 dětí. Jde o bydlení druhého a prvního stupně. Lidé platí normální nájemné, které garantuje sdružení. Znamená to, že pronajímatel má jistotu, že nájem bude řádně zaplacen, a to i ve chvíli, kdy klient sdružení dluží.
Za velmi důležité považuje Ivana Nésétová to, že rodiny takto zůstávají pohromadě, nerozdělují se. Daří se měnit náhled Romů na bytový fond, na hospodaření s penězi a předchází se bezdomovectví. Významná je i změna postoje samosprávy - vytváří se povědomí o tom, že je třeba budovat nějaký systém.
Sdružení usiluje také o to, aby Romové normálně bydleli a pracovali. To je úkolem především terénních pracovníků. "Naší snahou je vybrat v rámci projektu dlouhodobě nezaměstnané Romy, vzdělat je v akreditovaných kurzech a zaměstnat. Nyní jsme vybrali 12 uchazečů, kurz dokončilo 10 a jsou z nich stálí pracovníci v sociálních službách. Šest je jich zaměstnáno u nás jako terénní pracovníci, zbylí působí v jiných nestátních organizacích," uzavřela Ivana Nésétová.
/on/
