Starostové venkovských obcí žehrají na bohatou Prahu, že dostává od státu několikanásobně víc peněz než malé obce. Možná je ale překvapí, že stejný problém trápí i mnohé pražské městské části. O rozpočtovém určení daní, ale také o potížích s developery, restitucích církevního majetku a o ekologii jsme hovořili se starostkou Městské části Praha-Slivenec RNDr. Janou Plamínkovou.
Nakolik se liší postavení okrajové městské části, jakou je Slivenec, od postavení těch velkých? Je to obtížnější?
Obtížnější je to určitě. Třeba proto, že výkon státní správy, byť jej z větší části pro nás dělá Praha 5, ale i veškerou agendu související se samosprávou, musí zvládat čtyři úřednice; pátým zaměstnancem úřadu je pracovník, který má na starosti údržbu. Ale hlavní problém je ten, že Praha je naprosto nerovnoměrně financovaná. Konkrétně to znamená, že zatímco my dostáváme na obyvatele 2300 korun ročně, Praha 5 má čtyřikrát tolik. Jistě; velké městské části zajišťují větší část státní správy, ale zároveň mají také víc možností si vydělat - vlastní byty, nebytové prostory, různé provozovny. Samotné hlavní město dostává na obyvatele téměř 30 tisíc ročně. Znamená to, že magistrát si v našem případě z těchto prostředků nechává 92 procent.
Jak se to u vás projevuje konkrétně?
Třeba v tom, že dodnes nemá polovina obce kanalizaci. S tím souvisí špatný stav komunikací, protože je město pochopitelně nechce opravovat, když je před nimi vidina kopání. Leckde dokonce chybějí chodníky, a protože automobilový provoz u nás vlivem výstavby houstne, jsou tím někde lidé akutně ohroženi na životě. Ovšem pokud budeme mít ročně k dispozici tak málo peněz jako dosud, bude se kanalizace dělat ještě tak 30 až 40 let. Překvapuje mě, že Praha jako bohatý region není schopna zajistit pro své občany takovou základní věc.
Není nějaká naděje získat peníze ze strukturálních fondů?
Hlavní město Praha podalo na výstavbu kanalizace ve Slivenci žádost do Operačního programu Životní prostředí, ale je tu problém: Praha má uzavřeny smlouvy s provozovatelem vodovodů a kanalizací, firmou Veolia, až do roku 2027. Není mi docela jasné, jak splní podmínku Evropské unie, že smlouvy s provozovateli mají končit rokem 2015, maximálně 2022. Pokud by byla naše dotace schválena, budeme nadšeni, ale pochybuji o tom. V opačném případě by Praha měla dát na tento účel víc peněz. Nejde jen o Slivenec; tento problém se týká zhruba 50 tisíc obyvatel Prahy. Je naprosto neúnosné a ostudné, že v 21. století ještě něco takového existuje.
Zmínila jste se o tom, že se ve Slivenci dost staví. Do jaké míry je vaše městská část středem zájmu developerů?
Zájem je obrovský. Každou chvíli sem někdo chodí s tím, že tamhle je volný pozemek, na kterém by se dalo stavět. Když zájemce upozorníme, že jde o ornou půdu, nechápou to vůbec jako překážku, protože to se prý dá snadno změnit. Snažíme se tlaku developerů na zábor pozemků čelit nyní při zpracovávání nového územního plánu, ale jsme jen účastníkem řízení, územní plán schvaluje Zastupitelstvo hl. města Prahy. V našem zastupitelstvu jsme jednohlasně schválili záměr zalesnit západní část Slivence, udělat tam lesy a lesoparky. Nemáme zájem rozšiřovat se na jih i na západ. Rádi bychom tu zůstali jako relativně svébytná enkláva.
Jaké máte zkušenosti s developery?
Velmi nás trápí, že nemají žádnou povinnost přispívat na infrastrukturu, například na školu nebo mateřskou školku. Přitom je to problém dost akutní. Na více než 2600 oficiálně zde žijících obyvatel plus další tisícovku, která tu bydlí neoficiálně, máme v mateřské škole jen 20 míst. Také se nám nelíbí, že zástavbu naprosto nepřiměřeně zahušťují, protože pozemky jsou drahé. A domníváme se rovněž, že nové domy se sem architektonicky nehodí - většina jich je postavena ve stylu jakési obdoby funkcionalismu, s rovnými střechami, zatímco pro Slivenec jsou typické střechy sedlové. S tím ale nemůžeme nic dělat; Praha nemá regulační plán, developeři nic neporušují.
Pokud se zde tolik staví, nemůže skutečně školka s 20 místy stačit. Budete tuto situaci nějak řešit?
Samozřejmě se o to snažíme. Máme už zpracovaný projekt rekonstrukce a dostavby jednoho z pavilonů základní školy a výstavby nové školky s tělocvičnou. Pavilon je navržen jako nízkoenergetický, tj. se spotřebou energie pod 50 kWh na metr čtvereční za rok. Školka s tělocvičnou mají být pasivní, se spotřebou pod 15 kWh. Je to opatření ryze praktické, protože ceny energií už začínají být neúnosné a nás to finančně velmi vyčerpává. Navržené řešení umožní napojit nové objekty na stávající plynový kotel ve škole, takže nemusíme ani posilovat rozvody. Výhodou je u těchto objektů i kvalitně řešená výměna vzduchu, což v mnoha zateplených budovách nebývá ani zdaleka pravidlem. Navíc rozpočet není vyšší než pro obdobný normální objekt.
Jak se vám to povedlo? Někteří odborníci uvádějí, že výstavba pasivních domů bývá až o 80 % dražší.
Asi máme inteligentní, jednoduchý a kvalitní návrh. Rozpočet činí pro školku 50 milionů, pro celý objekt s tělocvičnou a s rozlehlým atriem 120 milionů korun. Ovšem mnohem víc než požadavky kladené na výstavbu pasivního domu prodražují stavbu jiné věci, například nové protipožární předpisy. Třeba tam, kde jsme chtěli mít okna za pět tisíc, budou nutná protipožární, která stojí 50 tisíc. Nebo to jsou některé nesmyslné požadavky hygieniků, kteří často nevědí, co chtějí. Patrně je to daň za první stavbu tohoto druhu, za to, že prošlapáváme cestu.
Kdy chcete začít stavět?
Pokud dostaneme z magistrátu peníze, tak příští rok. Je škoda, že v žádném státním fondu nebo ve fondech EU neexistuje na tento typ staveb nějaká podpora. Bylo by vhodné podpořit alespoň několik prvních projektů, udělat jim propagaci. Je fajn, že si pár lidí postavilo pasivní obytné domky, ale pasivní škola dosud neexistuje. Ta naše by mohla nádherně posloužit jako praktické středisko environmentální výchovy, kde by se všichni mohli přesvědčit, jak to funguje. Už proto, že školka a tělocvična jsou příkladem dvou koncepcí: Školka musí být udělána tak, aby tam byla po celý den stálá teplota, zatímco tělocvična, která s ní bude propojena chodbou, má úplně jiný režim, tam je třeba, aby se prostor rychle vytopil a zas rychle vychladl.
Přenesme se od pasivních domů k restitucím církevního majetku. Vím, že se angažujete ve skupině starostů, kteří se snaží prosadit schválení navrženého zákona. Nakolik je to pro Slivenec problém?
Problém je to obrovský a je pro nás extrémně potřebné, aby byl zákon schválen. Ve Slivenci měl velký majetek Řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dnes tu máme přímo v centru obce obrovské plochy pozemků, které leží ladem, jsou zarostlé nebo zastavěné halami státního statku v likvidaci. Blokuje je § 37 zákona o půdě, kterou tu drží stát prostřednictvím Pozemkového fondu. A co je daleko horší - církev tu má objekt, Dvůr Křižovníků, který je kulturní památkou a strašlivě chátrá. Je tam asi pět bytů, které jsou v zoufalém stavu, protože nikdo nic neopravuje; Pozemkový fond má za úkol dělat opravy jen do té míry, aby objekt nespadl. Přitom by to mohl být po opravě nádherný objekt, dominanta obce. Křižovníci tam chtěli vybudovat nějaké chráněné bydlení pro seniory, eventuálně v zadní části hospic, což je, myslím, zařízení velmi aktuální a potřebné.
Co můžete jako starostové dělat, aby se tato záležitost pohnula dopředu?
Pouze lobbovat přes poslance a senátory. To děláme, protože takto postižených obcí jsou v republice desítky. Ale někdy nás jímá zoufalství, jako například při posledním setkání s poslanci, když jsme se od poslance Františka Bublana dozvěděli, že je třeba vrátit se k základní otázce, a to ke vztahu státu k církvím. Proboha, co poslanci těch 18 let dělali? To si už snad dávno mohli vyjasnit! Opravdu mě mrzí, že se jen ustavila další parlamentní komise, která do konce roku nepochybně zas neudělá vůbec nic.
V zastupitelstvu i na úřadě Městské části Slivenec převládají ženy. Čím to?
Když jsme sestavovali naši kandidátku nezávislých, hledali jsme poměrně intenzivně pány, aby zastoupení bylo genderově vyvážené. Ale ve Slivenci je z nějakého důvodu velmi málo mužů, kteří jsou ochotni se na práci pro obec podílet. Je to možná tím, že původní obyvatelé jsou hlavně zemědělci, a ti nemají zájem, a z nově příchozích většinou muži jezdí pracovat do Prahy, zatímco ženy zůstávají tady. Takže to tak nějak vyšlo.
Není to spíš tím, že čím nižší stupeň radnice, tím více žen, a naopak?
Ano, možná také. I proto, že na malé obci je hodně práce za relativně málo peněz.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
