Můžeme vyplácet cestovné v souvislosti s činností obce nebo obecního úřadu, například neuvolněným členům zastupitelstev měst a obcí, hasičům, pracovníkům na dohodu o provedení práce, předsedkyni Sboru pro občanské záležitosti, členům komisí a dalším, když zákoník práce v § 173 říká: "Zaměstnavatel...
Můžeme vyplácet cestovné v souvislosti s činností obce nebo obecního úřadu, například neuvolněným členům zastupitelstev měst a obcí, hasičům, pracovníkům na dohodu o provedení práce, předsedkyni Sboru pro občanské záležitosti, členům komisí a dalším, když zákoník práce v § 173 říká: "Zaměstnavatel poskytne cestovné zaměstnanci" a oni zaměstnanci nejsou?
Při poskytování náhrad cestovních výdajů nelze směšovat zaměstnance a ostatní osoby. Co se týče členů zastupitelstva obce, je třeba v tomto případě zcela určitě vycházet ze základních obecně závazných platných právních předpisů, kterými bezpochyby jsou především zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů..
Z ustanovení § 71 obecního zřízení vyplývá, že členové zastupitelstva se dělí na uvolněné (kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni) a neuvolněné. Neuvolnění zastupitelé jsou v pracovním poměru a výkon funkce v zastupitelstvu obce pro ně představuje překážku v práci z důvodu obecného zájmu. Tyto překážky z hlediska pracovněprávního vztahu zaměstnance upravuje část osmá hlava I díl 2 shora citovaného zákoníku práce, konkrétně jeho ustanovení § 200 až § 205.
Rozsah povinností zaměstnavatele vůči zaměstnanci, který vykonává předmětnou funkci (tj. v zastupitelstvu obce), upravuje ustanovení § 200. V něm je jednoznačně uvedeno, že zaměstnavatel poskytne (je povinen) zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu.
V této souvislosti nelze přehlédnout ani ustanovení § 33 zákoníku práce. Vyplývá z něho, že většina zastupitelů by měla fungovat v pracovněprávním vztahu, a vztahuje se na ně tak v plném rozsahu platná právní úprava poskytování náhrad cestovních výdajů v zákoníku práce (tj. jeho sedmé části). A to v rozsahu platném pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce. To znamená, který je státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školskou právnickou osobou zřízenou ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo od 1. ledna 2008 veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením.
Pokud jde o předsedu Sboru pro občanské záležitosti, členy komisí, dobrovolné hasiče a další, kteří nejsou k obci v pracovněprávním vztahu, nelze říci, že by jim náhrady cestovních výdajů nemohly být poskytnuty při pracovní cestě, a to vzhledem k ustanovení § 78 obecního zřízení.
V tomto ustanovení se uvádí, že, členovi zastupitelstva obce (není rozlišeno, zda jde o uvolněného či neuvolněného zastupitele) náleží v souvislosti s výkonem jeho funkce cestovní náhrady ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru (viz zákoník práce v jeho části sedmé hlavy třetí). Rozhodovat bude sama obec v rámci svých finančních prostředků. Předpokladem nepochybně je to, že v převážné většině případů půjde o výkon funkce v místě obce, která je současně bydlištěm zastupitele.
Osoby, které pracují pro obec na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (tj. buď na základě dohody o provedení práce, nebo dohody o pracovní činnosti), je třeba považovat za zaměstnance, protože zmíněné dohody jsou zahrnuty mezi pracovněprávní vztahy (viz § 3 druhá věta zákoníku práce). Proto se u nich při poskytování cestovních náhrad postupuje výhradně podle § 155 zákoníku práce.
JUDr. MARIE SALAČOVÁ
právnička
