Co znamená pro obec vrácení titulu městys? Je obtížné prosadit v obci, kde se všichni znají, nějaké nepopulární řešení? A také o spolkovém životě, daních, dotacích a ještě o mnohém jiném jsme hovořili s poslancem Parlamentu ČR, bývalým starostou a dnes zastupitelem městyse Besednice a rovněž Jihočeského kraje Jaroslavem Kleinem.
Besednice získala opět titul městys. Co to pro obec znamená? Jak to přijali občané?
Je to prestižní záležitost, jinak se nic nezměnilo. Besednice měla tento titul od roku 1910, takže když se naskytla možnost jej znovu získat, požádali jsme o něj. Lidé se k tomu stavěli všelijak; mladí se i smáli, starší to ocenili. Dnes to všichni už berou jako naprostou samozřejmost. Jediná nevýhoda je v tom, že slovo městys se špatně skloňuje.
Byl jste 12 let starostou obce s asi 800 obyvateli. Je možné v poměrně malé obci získat dostatek lidí pro práci v zastupitelstvu?
Jen pro upřesnění: Besednice má už asi 860 obyvatel. A získat lidi do zastupitelstva obce problém nebyl, lidí se našlo dost. I mladých.
Jak se tomuto zastupitelstvu pracuje v obci, kde se všichni znají?
Zavedl jsem systém, že nemáme radu, pouze jedenáct zastupitelů, což zákon umožňuje. Jednou za měsíc je pracovní neveřejné zasedání, kde si všechno vyříkáme, třeba se i pohádáme do krve, ale na dalším, veřejném zasedání už vystupujeme před občany ve shodě.
Je obtížné prosadit i nepopulární opatření?
Nebývá to zas tak velký problém, že by nás lidé nenáviděli. Vždy jsem to dovedl zdůvodnit. V poslední době mě ale zamrzelo, že jsem v zastupitelstvu neuspěl s návrhem zvýšit koeficient daně z nemovitosti. Zastupitelé se báli, co by tomu řekli občané.
Proč jste chtěl zvýšit daň z nemovitosti?
Jedním z problémů takových obcí, jako je Besednice, jsou chataři a chalupáři. Nic proti nim nemám, ale potíž je v tom, že dnes neexistuje přechodný pobyt a daňová výtěžnost se stanovuje jen podle počtu stálých obyvatel. Protože daň z nemovitosti jde přímo do rozpočtu obce, byla tu určitá šance získat prostředky i od chatařů a chalupářů. V obci jsou vítaní, ale měli by se více podílet na nákladech spojených s provozem obce.
To by ovšem znamenalo i zvýšení daní pro místní občany.
Chtěl jsem tuto daň rozlišit, což nyní zákon umožňuje. Lokality, kde žijí místní, by měly jiný koeficient než ty, kde jsou hlavně chataři a chalupáři.
Po roce 1990 si každá obec stanovovala nějaký cíl svého rozvoje. Jakou obcí se chtěla stát Besednice?
Nacházeli jsme se dříve na hranici tehdejších Sudet a plnili funkci střediskové obce. Naši českou školu navštěvovaly děti z širšího okolí, i z města Kaplice, naše farnost sloužila okolním obcím, a tak dále. Cílem bylo proto vrátit obec na tuto úroveň. Snad se nám to povedlo. Když jsem v roce 2004 jako starosta začínal, měla Besednice asi 760 obyvatel. Dnes jsme patrně jednou z mála menších obcí, kde se počet obyvatel podstatně zvýšil - za dobu, kdy jsem byl starostou, minimálně o sto. Cílem bylo také udržet základní školu a také matriku, kterou nám chtěl tehdejší okresní úřad vzít.
Co způsobilo přírůstek počtu obyvatel?
Hlavně byty. Postavili jsme tři domy s 36 byty, což je jistě na malou obec dost. Ale asi se u nás celkově vyplatí žít. Je to vidět i na počtu rodících se dětí. Když jsem jako starosta začínal, vítali jsme nové občánky jednou za rok, když jsem končil, bylo to už třikrát ročně. Je tu i práce, protože není problémem od nás dojet za prací do Českých Budějovic, Kaplice nebo Trhových Svinů; nejdelší vzdálenost je 25 kilometrů.
S jakým rozpočtem obec hospodaří?
Jsme docela úspěšná obec a nebudu zastírat, že je určitou výhodou, že jsem poslancem a krajským zastupitelem. Vždy se ale snažím zastupovat širší region, minimálně celé Kaplicko. Když jsem začínal, byl daňový výnos asi čtyři miliony, dnes je to zhruba šest milionů. Další příjem nám plyne z docela velkého polesí, které jsme koupili spolu s Trhovými Sviny; je to 1500 hektarů. Kromě toho je Besednice proslulá těžbou největších a nejhezčích vltavínů na celém světě. Takže celkově míváme k dispozici asi osm milionů.
Podle vašich webových stránek se zdá, že je u vás poměrně čilý spolkový život. Fungují tu divadelní ochotníci, myslivci, hasiči, spolek Vltavín, TJ Sokol, knihovna...
Knihovna dokonce získala titul Jihočeská knihovna roku 2006. Vypadá to, že každý náš občan se do něčeho zapojil. Spíš to je tak, že jeden člověk bývá v mnoha organizacích. Ale celkově je zapojeno opravdu hodně lidí, starší i mladí, a každá ze složek něco dělá. Třeba spolek Vltavín pořádá každoročně setkání heligonkářů. Tím se chlubí kdejaká jihočeská ves, ale začalo to v Besednici; letos se u nás uskuteční už 36. ročník. Hasiči mají špičkový dětský oddíl, já jsem předsedou mysliveckého sdružení, kde jsou mladí i starší.
Vypadá to, že život v Besednici je jedna velká idyla. Máte vůbec nějaké problémy?
Taková idyla to zas není. Problém obcí od 500 do 1000 obyvatel spočívá v rozpočtovém určení daní. Ani poslední úprava to nevyřešila, i když uznávám, že najít vyvážený model, který by uspokojil všechny, není snadné. A dalším problémem jsou dotace. Asi nějaké musí na úrovni ministerstev existovat - na životní prostředí, Státní fond rozvoje bydlení by také měl zůstat, ale obecně se mi nelíbí. Působil jsem třeba nějakou dobu v Programu obnovy venkova. Skončilo to tak, že se dávalo všem, ať byl program jakýkoli. Navrhoval jsem, aby se tyto peníze daly obcím rovnou do rozpočtu. Je spousta obcí, které bez dotace nepostaví ani kus silnice. Všichni ale víme, co dotace znamenají: fňukání, podlézání, lobbování... Kdyby se zrušily a daly obcím rovnou, ušetřila by se spousta úředníků a peněz.
Co si myslíte o reformě veřejné správy? Bylo účelné a dobré rušit okresní úřady?
Jako starosta jsem byl spokojenější s dřívějším stavem. Vztah s naším českokrumlovským okresním úřadem byl na zcela jiné úrovni, než je dnes vztah s obcí s rozšířenou působností. Okres nám skutečně pomáhal. Nyní když chceme něco od Kaplice, musíme s ní uzavřít smlouvu a všechno zaplatit. Měli jsme dříve například přestupkovou komisi, kterou jsme museli zrušit. Dnes za nás řeší přestupky Kaplice, takže případná pokuta jde do města a my za to musíme ještě platit. Dřívější systém se mi líbil víc a také byl jednodušší.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ