V poslední době se stále častěji hovoří o "světelném znečištění". Prakticky jsou však slyšet pouze aktivisté, jejichž požadavky někdy nočnímu prostředí dokonce škodí. Přesto je jim nasloucháno. Odborníci jsou nezajímaví: Nepřinášejí senzační katastrofické scénáře jako ti první. Pokusím se uvést...
V poslední době se stále častěji hovoří o "světelném znečištění". Prakticky jsou však slyšet pouze aktivisté, jejichž požadavky někdy nočnímu prostředí dokonce škodí. Přesto je jim nasloucháno. Odborníci jsou nezajímaví: Nepřinášejí senzační katastrofické scénáře jako ti první.
Pokusím se uvést některá tvrzení aktivistů na pravou míru. Začnu samotným termínem "světelné znečištění". Je chybný!
NAZÝVEJME VĚCI PRAVÝM JMÉNEM
Znečišťující látka má základní vlastnost: V něčem (na něčem) ulpí a setrvá i poté, co přestane působit. Například bazén, do kterého vtéká špinavá voda. I když se přívod uzavře, voda v bazénu zůstává znečištěna. Ale zdroj světla může rušivě působit na své okolí pouze po dobu, kdy je zapnut. Po vypnutí světla se noční prostředí vrátí do původního stavu. Světlo není znečišťující látkou.
Nepopírám - světlo má i negativní účinky. Rozptýlené v ovzduší může rušit hvězdáře v jejich bádání, ale oblohu neumaže. Pronikající do příbytku může rušit spící; okna ani peřinu neznečistí. Dopadá-li do míst, kde ho není zapotřebí, může rušit lidi, faunu, flóru. Ovšem trávník nezašpiní. A konečně - oslňující světlo narušuje vidění. Oči pozorovatele však zůstávají čisté. Světlo nešpiní, světlo ruší. Pojmenování nežádoucích účinků osvětlení je - rušivé světlo.
Označení "light pollution" vytvořili světoví aktivisté a naši jej ochotně a doslovně přeložili - uvědomují si psychologický dopad na neznalé. Ani astronomové tento termín dříve nepoužívali. Nebyl. A ani nebyl důvod jej zavádět. V učebnici astronomie (Hacar, B.; Úvod do obecné astronomie; SPN Praha 1963) se píše o osvětlení ovzduší, jasu oblohy... a o rušivém světle! Hvězdáři tento název používali dříve než světelní technici.
ZÁKON O OVZDUŠÍ
Nesprávné pojmenování "světelné znečištění" je nepochopitelně posvěceno zákonem č. 86/2002Sb., o ochraně ovzduší a řadou novel. V § 2 odst. 1r se uvádí: "Světelným znečištěním se rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno".
Definice je nekvalifikovaná a chybná. Je zneužitelná kvůli nejasným formulacím: "může obtěžovat", "některé činnosti". Zmínku o zdravotní újmě lze považovat za šíření poplašné zprávy. Tvrzení, že: "...záření...vychází z umístění těchto zdrojů..." je fyzikální nesmysl. Záření vychází ze zdroje, ne z jeho umístění. Správně mělo být: "...záření....vychází z těchto zdrojů umístěných...". Tato chyba se opakuje v dalších novelách. I v té poslední. To také svědčí o kvalitě textu zákona.
Dále zákon praví (§ 50 odst. 3): "Obec může obecně závaznou vyhláškou regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu." Regulovat. Nikoliv zakázat. Ale při nesmyslnosti vlastního zákona by asi nikdo nepovažoval za absurdní obecní vyhlášku, která by regulovala ono promítání vymezením provozní doby od desáté do čtrnácté hodiny.
DALŠÍ ZÁKONY A VYHLÁŠKY
Rušivými účinky světla se zabývá také zákon č. 40/1964Sb. (Občanský zákoník) - § 127 odst. 1: "Vlastník věci....nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy...světlem, stíněním...". Přes dvacet let působím jako soudní znalec. Za tu dobu jsem zpracoval dva posudky, které měly nějaký smysl. Ostatní byly sousedské "války". Hloupé a zbytečné. Zneužívající zmíněný paragraf. Ani novela nepřináší lepší řešení (§ 910): "Vlastník se zdrží všeho, co působí, že ... světlo, stín, ... vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku." Je to stejně vágní formulace otevírající cestu k perzekvování vlastníků světla či stínu.
Na rušivé světlo se ještě (rovněž "kvalifikovaně") pamatuje ve vyhlášce č. 137/98Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V § 60 se praví: "Svým provedením a umístěním nesmějí stavby a zařízení pro informace, reklamu a propagaci .... nad přípustnou míru obtěžovat okolí, zejména obytné prostředí, hlukem nebo světlem, obzvláště přerušovaným...". Je to stejně zneužívané nařízení jako zmíněný paragraf Občanského zákoníku. Přitom není žádný předpis, který by upravoval intenzitu nebo frekvenci blikajícího světla.
Není šťastné řešit rušivé světlo zákony a vyhláškami. Existuje totiž dost technických předpisů a norem, které se věnují této problematice kvalifikovaně. Jsou to například směrnice pro minimalizaci jasu oblohy; CIE 126- 997, ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací; ČNI 2005, ČSN EN 12464-2 Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - Část 2: Venkovní pracovní prostory; ČNI 2008.
TOMÁŠ MAIXNER
Siteco lighting spol. s r. o.
