Jaké jsou vzájemné vztahy mezi orgány obce a orgány kraje, existuje zde nadřízenost a podřízenost? Ústava stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Máme tedy dvouúrovňovou územní...
Jaké jsou vzájemné vztahy mezi orgány obce a orgány kraje, existuje zde nadřízenost a podřízenost?
Ústava stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Máme tedy dvouúrovňovou územní samosprávu - na obecní a krajské úrovni. Krajská samo-správa však není nadřazena samosprávě obecní - každá plní své specifické úkoly. Základní rozdíl ve vztazích obce a kraje vychází zejména z dvojí působnosti, kterou obce i kraje vykonávají.
Samostatnou působnost lze označit za klasickou obecní samosprávu nebo samospráv-nou působnost obce. Přenesená působnost znamená výkon státní správy, kterou stát přenesl zákonem na obce a realizuje ji prostřednictvím jejich orgánů.
Zákon o obcích stanoví, že do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí v ostatních případech (kromě nařízení obce) též návrhy opatření, popřípadě rozhodnutím krajského úřadu, učiněnými podle zákona o krajích v rámci kontroly výkonu přenesené působnosti.
V oblasti samostatné působnosti mají tedy obce i kraje autonomní postavení. Kraj je vyšší, ale nikoliv nadřízenou úrovní samo-správy. Podle zákona o obcích mohou orgány kraje zasahovat do samostatné působnosti obcí jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem, který zákon stanoví. V oblasti přenesené působnosti platí princip nadřízenosti a podřízenosti, kraj v těchto vztazích vystupuje jako instančně vyšší úroveň ve vztahu ke všem obcím bez ohledu na jejich kategorie - tedy k malé obci i velkému městu, k obci se základním rozsahem výkonu státní správy a třeba k obci s rozšířenou působností.
Samostatnou působnost vykonává každý územní samosprávný celek pouze na svém území, zatímco přenesenou působnost může vykonávat pro správní obvod větší, než je jeho vlastní území - typickým příkladem je obec s rozšířenou působností.
Připomínám, že jak zákon o obcích, tak zákon o krajích obsahují ustanovení, které stanoví, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost územních samosprávných celků a nestanoví, že jde o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o působnost samostatnou.
Vztahy mezi krajem a obcí jsou upraveny zejména v základních právních předpisech upravujících postavení a působnost územních samosprávných celků, tedy zejména v zákoně o obcích a zákoně o krajích. Tyto zákony ovšem poskytují pouze základní rámec, který je doplněn právní úpravou vzájemných vztahů a vazeb kraje a obce v dalších zákonech upravujících jednotlivá odvětví veřejné správy.
Zákon o krajích dále pak stanoví, že při výkonu samostatné působnosti kraj spolupracuje s obcemi, pokud je to možné, předem projedná s obcemi opatření dotýkající se jejich působnosti. Obce i kraje si poskytují na požádání bezplatně údaje a informace pro výkon svých působností.
Shrnutí: Vztahy obce a kraje jsou velmi rozmanité a vždy záleží na tom, o jakou oblast se jedná a jakými pravidly se konkrétní vztahy řídí. Některé vztahy jsou postaveny na principu nadřízenosti a podřízenosti, jiné na principu rovnoprávnosti, smluvní volnosti, a vzájemné spolupráce.
JUDr. MIROSLAV BÝMA, Ph.D.
právník
