Prahu navštěvují ročně desetitisíce turistů, které sem lákají především nádherné historické památky. Turistický ruch jistě hlavnímu městu přináší mnohé včetně peněz, je ale také zdrojem některých problémů. Hovoříme o nich se starostou Městské části Prahy 1 Ing. Petrem Hejmou. Před více než 15 lety...
Prahu navštěvují ročně desetitisíce turistů, které sem lákají především nádherné historické památky. Turistický ruch jistě hlavnímu městu přináší mnohé včetně peněz, je ale také zdrojem některých problémů. Hovoříme o nich se starostou Městské části Prahy 1 Ing. Petrem Hejmou.
Před více než 15 lety bylo historické centrum Prahy zapsáno na seznam UNESCO. Dnes jsou slyšet některé hlasy, které tvrdí, že byl omyl zapisovat tak velký celek, že se měly vybrat jen určité památky. Co si myslíte vy?
Myslím si, že historické centrum Prahy je tak unikátní, tak nádherné, že si určitě zaslouží zápis na listinu UNESCO jako celek. Byť z toho vyplývají určitá omezení.
Proč se v tom případě Praha loni nepřipojila k Českému Krumlovu a Telči, které oslavovaly patnáctileté výročí zápisu na seznam?
Jsme sice městská část, která tuto nádhernou část Prahy spravuje, ale reprezentace směrem k UNESCO je záležitostí hlavního města Prahy. My můžeme převzít jen určitou iniciativu - a ze své pozice místopředsedy Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a rovněž národního zmocněnce pro Dny evropského dědictví - to dělám, ovšem další nám už nepřísluší. Byl bych ale rád, kdyby se Praha 1 stala ve vztahu k UNESCO reprezentantem celého města, protože až dosud se opravdu tato záležitost dost opomíjela.
Do jaké míry je to možné vzhledem k rozdělení pravomocí mezi hlavní město a městskou část?
Památkovou péči reguluje odbor památkové péče hlavního města. Dávali jsme teď návrh, abychom mohli vykonávat v přenesené působnosti dohled nad výkonem činností v rámci památkové péče. Je to věc budoucího jednání.
Při procházce Prahou někdy dost udivuje rozdíl mezi noblesností, čistotou a celkovým vzhledem Hradčan a stavem v "podhradí", po celé tzv. Královské cestě i jinde. Proč je tomu tak?
Pokud jde o čistotu, rozdíl by neměl být patrný, protože úklid je organizován celoplošně. Je pravda, že některé části, třeba za Teskem u Národní třídy, jsou nepěkné, ale celkově to určitě není nikterak katastrofální. Celkově srovnávat Hradčany s ostatními částmi Prahy 1 je ale dost obtížné. Hradčany jsou dost specifické, bydlí tam asi jen 120 stálých rezidentů, ostatní jsou vládní a státní instituce s jiným režimem.
Tedy konkrétně: Líbí se vám třeba, jak na Staroměstském náměstí už téměř není vidět na všechny ty skvostné historické domy, protože prostor čím dál víc zaplňují předzahrádky s obrovskými reklamními deštníky? Že se rozlézají rok od roku dál, na Malé náměstí, do Karlovy ulice, prakticky po celé Královské cestě? A k tomu často zní ryk zde pořádaných reklamních akcí?
To je věc, která se nám samozřejmě příliš nelíbí. My jsme se snažili naopak akce, které tu probíhají, redukovat.
Kdo je povoluje?
To je opět záležitost hlavního města. My jako městská část máme v tomto případě dost složitou pozici. V naší kompetenci je jen povolování záboru veřejného prostranství. Pokud hlavní město určitou akci povolí, mohli bychom sice zábor zakázat, ale to by znamenalo střet s hlavním městem, což není zrovna optimální.
Jak se líbí vám osobně ty obrovské stany u předzahrádek?
Mně se určitě nelíbí. My jako radnice máme naopak plán sanace některých veřejných prostranství, hotových je asi 10 rozvojových studií, které se týkají i náměstí. Přáli bychom si, aby zmizely automobily z Malého rynku i z Malostranského náměstí, aby tyto prostory opět začaly plnit funkci, ke které jsou určeny. Do centra Prahy se snažíme vracet romantiku, asi tak, jako se to částečně podařilo v ulici V kotcích. Už to není nevlídná tržnice, kde se prodával dost hrůzostrašný sortiment, stánky zmizely, ulice je předlážděná, historické markýzy na obchodech jsou repasovány. Nyní jednáme se soukromými vlastníky domů, aby se zapojili do dokončení rekonstrukce této uličky, tak, aby se jí vrátil původní kolorit. Pokud se dohodneme, přispějeme jim na opravu fasád.
Dalším problémem je sortiment zboží, který se nabízí turistům, zejména na Královské cestě: Čepice, trička, nejrůznější brak a kýče, prodejny schovávající se pod název "slavonic kunst". Někteří turisté musí nabýt dojmu, že nejtypičtějším českým suvenýrem je matrjoška, umělečtí skláři si stěžují, že nabízené sklo ztrácí svou kvalitu. Dá se s tím něco dělat?
Bohužel; s tím my nemůžeme dělat nic, protože toto zboží se nabízí prakticky výhradně v soukromých domech. To si diktuje trh. Nás to strašně mrzí, protože se tím částečně smazává naše historie a návštěvníky jen mateme.
Není možná alespoň nějaká nepřímá stimulace? Úlevou na daních nebo jiným zvýhodněním těch, kteří se budou chovat kultivovaně?
Těžko. To si skutečně diktuje trh. Pokud si najde na tyto suvenýry kupce, pak se tu budou prodávat. Můžeme pouze regulovat prodej v našich domech, a také to děláme. Platí zásada, že se v nich nesmí prodávat erotické pomůcky, zbraně a předměty propagující rasistické nebo jiné nežádoucí hnutí. Ale našich domů je minimum. Soukromí majitelé ovšem pronajímají své prostory tomu, kdo zaplatí nejvíc, a většinou je jim jedno, co se v nich prodává.
Pojďme k dalšímu problému: Do jaké míry zasáhlo Prahu 1 vylidňování centra?
Tady je situace docela zajímavá: Za posledních deset let sice poklesl počet obyvatel o zhruba 8000, ale byty naopak přibývají. Mimo jiné i proto, že byty, které se během 90. let měnily na administrativní prostory, se opět vracejí ke své původní funkci, protože administrativa a dokonce i banky se stěhují do nových prostor mimo centrum. Jedním z důvodů tohoto paradoxu je fakt, že mnoho privatizovaných domů a bytů mění své vlastníky, kteří se u nás ale nepřihlašují k trvalému pobytu. Snažíme se je proto stimulovat, aby se stali rezidenty Prahy 1 i oficiálně.
Jak?
Úplným základem je parkování. Kdo není rezidentem Prahy 1, nedostane modrou kartu, která stojí 700 Kč ročně a umožňuje zde parkování. To je dost podstatný stimul. A také dáváme velmi dobrý pozor na to, aby se bytové plochy neměnily v nebytové. Ke každému takovému návrhu se vyjadřujeme velmi přísně. Nevadí nám ale, když se mění třeba čistě administrativní dům na penzion nebo hotel, protože tyto objekty žijí obdobným životem jako bytové domy. Podporujeme i takové soukromé aktivity, které vedou k rekonstrukcím bytových domů a prodeji bytů, protože znamenají příchod reálných vlastníků, kteří vracejí městu život.
Před nějakou dobou jste zveřejnili informaci, že připravujete seznam zanedbaných domů, kde se nic neděje, a že na tomto seznamu jsou jich už tři desítky. Není to trochu pozdě, pomalu dvacet let od změny poměrů?
My jsme si toho všímat začali ihned po našem nástupu a postupně mapujeme všechny domy ve špatném stavu, neužívané ruiny. Na seznamu je jich už 35. S výjimkou asi tří případů jde výhradně o soukromé domy. Všechny majitele obesíláme s výzvou, aby tento stav napravili a začali o svůj majetek pečovat. Dáme jim nejdříve šanci k vyjádření a pokud by se nic nezměnilo, nastoupí sankce. Stavební zákon nám k tomu dává nástroje, a my je hodláme využít.
Zaznamenali jste už odezvu?
Ano, majitelé se už ozývají, různě se omlouvají, vysvětlují, proč je stav takový, jaký je. Většinou je problém v tom, že dům je zastaven bance, ta teprve jedná s dlužníkem a své zástavní právo dosud nerealizovala. Nebo dům někdo koupil, považoval to za dobrou investici a stále čeká na vhodnou příležitost, jak tuto investici zhodnotit.
Praha je opravdu překrásné město, ale trochu ušmudlané. Kdy bude podle vás zářit tak, jak si zasluhuje?
Určitě to bude ještě pár let trvat. V příštích třech letech se budeme snažit likvidovat ty nejhorší katastrofy a dál a pokračovat v úpravách veřejných prostranství. Brzy budou dokončeny Kaprova a Rytířská ulice, do pořádku se musí dát Národní třída, část Nového Města kolem Václavského náměstí, také část směrem k Florenci. Znamená to především upravit parter - ulice předláždit, osadit stromy, lavičkami, pítky, udělat obytné ulice důstojné centra Prahy. Troufnu si odhadnout, že tak do deseti let se bude Praha blyštět víc než třeba Paříž.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
