Veřejné služby jsou ve větší míře poskytovány obcemi prostřednictvím příspěvkových organizací. Ty se totiž obcím zpravidla jeví jako nejpřijatelnější forma pro správu veřejného majetku.
To ovšem platí pouze do doby, než se obce začnou hlouběji seznamovat s hospodařením svých příspěvkových organizací. Problém nastává ve chvíli, kdy se rozpoutá debata mezi zastupiteli nad předloženými výsledky hospodaření nebo nad navrhovaným plánem na další období. A to zejména, je-li patrné, že poskytnutý či požadovaný příspěvek má jinou výši, než se původně počítalo. Co tedy způsobuje, že pokud jde o finance, jsou příspěvkové organizace pro zastupitele a i veřejnost tak nečitelné? Na vině je hned několik faktorů.
ODDĚLENÍ, KTERÉ MŮŽE ZAVÁDĚT
Příspěvkové organizace musí vést účetně a daňově odděleně hlavní a doplňkovou činnost. Už to může pro zřizovatele představovat problém. Nezřídka mu totiž nemusí být zřejmé, co je hlavní činností příslušné organizace a co naopak pouze doplňkovou činností. Takové tápání může ve svém důsledku vést až k nesprávnému vykazování daňových výnosů a nákladů.
Členění na hlavní a doplňkovou činnost však zároveň vyžaduje také správně nastavený systém vykazování výnosů a nákladů na jednotlivé činnosti, což se organizace snaží řešit pomocí vnitropodnikového účetnictví. Vnitropodnikové účetnictví by mělo být podloženo průkazně provedenými kalkulacemi a správně vedenými výkazy o činnosti a užití techniky.
Protože většina organizací nepoužívá manažerské účetnictví, jsou finanční výkazy a plány předkládány zastupitelstvu ve struktuře souhrnu nákladových a výnosových účtů, a tak jsou v uvedeném výkazu zahrnuty i účty pro vnitřní zúčtování. Tím dochází k výraznému zkreslení pohledu na výši nákladů a výnosů, a v konečném důsledku rovněž na celkový stav organizace.
V praxi běžně chybí znalost odděleného pohledu na výsledky týkající se hlavní činnosti a doplňkové činnosti. Dochází k automatickému slučování výsledků z obou činností, a tím i ke zkreslení pohledu na výši příspěvku a způsobu jeho vypořádání. To samozřejmě přináší i odlišné pohledy na hodnocení příslušné organizace a jejího vedení.
ČTYŘI KROKY PRO TRANSPARENTNOST
Jak tedy vytvořit srozumitelné a průkazné prostředí pro zastupitele a občany, ale také pro příslušné finanční úřady? Klíčem k úspěchu jsou změny, které lze rozčlenit do následujících kroků.
Prvním krokem je zavedení manažerského účetnictví jako nástroje pro správnou identifikaci nákladů a výnosů a jejich prezentaci. Znamená to vytvořit novou strukturu sběru dat pro vykazování jednotlivých činností a pro sumární výkazy včetně zajištění vzájemné provázanosti těchto dat.
Efekt tohoto kroku je závislý na zázemí, které poskytují informační systémy používané v organizaci, přičemž ve většině případů jsou limitujícím faktorem účetní systémy a způsoby účtování. Je proto důležité najít správnou rovnováhu mezi mírou možného využití účetního systému na straně jedné a možností použití zpracování dat v excelových souborech na straně druhé. V některých případech se proto neobejdeme bez výměny software či bez jeho rozšíření o nový modul. Druhým krokem je tedy analýza stavu výpočetní techniky a softwarového vybavení a jeho využitelnost pro řízení společnosti.
Výše uvedené změny poskytnou potřebnou základnu pro oddělení hlavní činnosti od doplňkové činnosti. Dojde zároveň k vytvoření potřebných informací pro tvorbu kalkulací hodinových sazeb pro lidi i techniku. Třetí krok je zavedení transparentnosti do vykazovaných činností.
Čtvrtý krok je tím nejtěžším, protože znamená změnu v myšlení zaměstnanců organizace, kteří uvedené kroky budou uskutečňovat.
To lze řešit dvěma způsoby. První znamená využít vlastní lidi a motivovat je k provedení požadovaných změn. To ovšem nese určitá rizika spojená s kvalitou provedeného nastavení a možného překročení vymezeného časového rámce, nebo dokonce nezvládnutí vyřešení požadovaného zadání.
Druhou cestou je svěřit vše externí poradenské společnosti, která má s touto problematikou zkušenosti. Takový postup se sice může zdát dražší, ale konečným efektem je kvalitní a srozumitelný systém finančních výkazů a plánovacích dokumentů, které poskytují potřebné informace pro posouzení hospodaření příspěvkových organizací.
A ještě jedna rada na závěr. Doplňková činnost pro každou příspěvkovou organizaci musí být prostředkem jak snižovat finanční závislost na veřejných zdrojích, nikoliv cestou jak snižovat rozsah a kvalitu služeb pro obec.
VLADIMÍR ŽIŽKA
senior consultant
M.C.TRITON, spol. s r.o.
(Organizace zřizované obcemi jako nástroj zlepšování služeb občanům /1)
