Zákony, závazné normy lidského chování, se v našem právním řádu mohou vyskytnout v zásadě dvěma způsoby. Prvním je řádný legislativní proces začínající sice politickým zadáním, ale procházející od pečlivé přípravy věcného záměru ministerskými úředníky přes různá stádia připomínkových řízení ke...
Zákony, závazné normy lidského chování, se v našem právním řádu mohou vyskytnout v zásadě dvěma způsoby. Prvním je řádný legislativní proces začínající sice politickým zadáním, ale procházející od pečlivé přípravy věcného záměru ministerskými úředníky přes různá stádia připomínkových řízení ke konkrétnímu textu, v němž je každé slovíčko pečlivě promyšleno a má svůj jasný význam. Takový právní předpis se vyznačuje tím, že ho lze aplikovat a odborník k tomu nepotřebuje žádný nebo téměř žádný výklad. Druhý způsob spočívá ve vydání jakéhosi polotovaru. Prostě se již předem tiše předpokládá, že po jeho vypuštění do praxe se postupně ustálí význam nejasných ustanovení, či ještě lépe proběhnou soudní spory a na základě převažujících judikátů se novelou původní zákon po jednom či dvou letech dotvoří do jednoznačné podoby.
Pro tento druh právních předpisů je charakteristické, že obsahují neurčité a nejasné pojmy, které můžeme nazvat výkladové pasti. Jejich výklad pak poskytuje obživu mnoha "vykladačům". Je při tom jedno, zda se taková past vyskytuje jen v jednom jediném zákoně (například pojem "úřední hodiny" obsažený jen v zákoně o svobodném přístupu k informacím) nebo je jedna past upravena různě ve více zákonech (například pojem "veřejný zájem" obsažený přímo či nepřímo v zákonech o obcích, o majetku státu, o finanční kontrole, o úřednících či v zákoně o střetu zájmů).
Při výkladu jakékoliv pasti nezáleží tolik na osobě vykladače ani na jeho odbornosti jako spíše na míře autoritativnosti výkladu a vrchnostenském mimikry, které tento výklad obestírají. Není-li čas čekat na výklad soudu, použije se metodický pokyn nebo názor získaný na školení.
V současné době se živě diskutuje o potřebnosti novelizovat zákon o střetu zájmů. Bylo by žádoucí jasně definovat, v jakém vzájemném vztahu mají být podle této normy často protichůdné zájmy obcí, krajů, státu na straně jedné a osobní zájmy veřejných funkcionářů na straně druhé. To znamená přesně a zřetelně vymezit onu hranici, kde veřejný zájem končí a začíná osobní sféra občana, který sice vykonává veřejnou službu, ale má také právo na své soukromí.
Jistě, odpůrci právního pozitivismu namítnou, že vše se do předpisu napsat nedá a je ho třeba vykládat v širším kontextu, ctít při tom jeho smysl a odhadnout úmysl zákonodárce. Jenomže nejasné a nepřesné předpisy, které si každý vykládá jinak, přímo svádějí k jejich účelovým výkladům. A odtud už je jenom krůček k jejich ignoraci. Obecně rozšířené nerespektování špatných předpisů vyvolává pocity neúcty nejen k psaným normám, ale k právu obecně.
Stalo se módou žehrat na rozmach korupce na komunální úrovni, psát odsuzující články a teatrálně podávat trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Možná by ke zklidnění situace pomohlo, kdyby se více dbalo na kvalitu legislativy. Třeba jen tím, že se bude produkovat méně výkladových pastí.
Mgr. ing. JIŘÍ HOŘÁNEK
tajemník Městského úřadu Vodňany
