Před dvěma měsíci ministr životního prostředí RNDr. Martin Bursík oznámil, že se mu po více než tříletých diskusích českého státu s Evropskou komisí podařilo odblokovat problém se smluvními vztahy, které naší zemi bránily čerpat evropské peníze na vodohospodářské stavby, zejména čistírny odpadních...
Před dvěma měsíci ministr životního prostředí RNDr. Martin Bursík oznámil, že se mu po více než tříletých diskusích českého státu s Evropskou komisí podařilo odblokovat problém se smluvními vztahy, které naší zemi bránily čerpat evropské peníze na vodohospodářské stavby, zejména čistírny odpadních vod.
Ministrem vyjednané podmínky přijatelnosti de facto určují, jaké vodohospodářské projekty lze podpořit evropskými penězi v rámci Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP), a pořádně proto zamotaly hlavu nejen mnoha vlastníkům vodohospodářské infrastruktury, nýbrž i řadě jejích provozovatelů.
Na dotace v OP ŽP by nyní totiž měli dosáhnout jen ti vlastníci infrastruktury, kteří ji provozují buď sami, nebo uzavřeli smlouvy o jejím provozování sice se soukromým subjektem, avšak na kratší dobu. Konkrétně šanci na až 85% (reálně však spíš zhruba 70%) podíl financování z evropských peněz dostávají města a obce, které uzavřely smlouvu na provozování svého vodohospodářského majetku nejdéle do roku 2015. Kde smlouvy platí do roku 2020, tam mohou vlastníci počítat pro své projekty nanejvýš s 60% podílem financování z fondů EU. Ještě méně (maximálně 30 %) dostanou ti municipální vlastníci, jejichž smlouva se soukromým provozovatelem skončí mezi lety 2020 a 2022 (žádná taková smlouva však v ČR patrně neexistuje). Pokud však smlouva rok 2022 přesahuje, o dotaci už nově nemá smysl usilovat.
MÁ BRUSEL PRAVDU?
Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) tvrdí, že česká strana při jednání s Evropskou komisí dosáhla jen dílčího pokroku. Úspěch to však není "jak z hlediska jednotlivých podmínek, tak celkově uvolněné alokace". V prohlášení SOVAK upozorňuje i na to, že platnost smluv překračuje rok 2020 u zdaleka největší skupiny žadatelů z hlediska objemu potřebných investic - zhruba 19 mld. Kč. Svaz měst a obcí (SMO) ČR spolu s Asociací krajů (AK) ČR uvádějí, že v těchto souvislostech je ohroženo vybudování a modernizace vodohospodářské infrastruktury pro asi tři miliony obyvatel.
Evropská komise se ovšem obává, aby z jejích případných dotací příliš neprofitovaly soukromé provozní společnosti. Stejný názor zastává ministr Bursík, když o nastavených podmínkách tvrdí, že "je to cesta, jak pomoci k podpoře veřejných zdrojů do vodohospodářské infrastruktury a zároveň jak daňovými prostředky nepodporovat výnosný a profitující byznys".
Jenže je všechno skutečně tak černobílé a proč se vyjednané podmínky nelíbí nejen vlastníkům a provozním společnostem, nýbrž také SMO ČR a AK ČR? Česká republika se vůči EU zavázala k řadě kroků ke zlepšení své vodohospodářské infrastruktury. Nejznámější je přitom závazek českého státu zajistit odkanalizování a určitý stupeň čištění odpadních vod v rámci čistíren odpadních vod (ČOV) do roku 2010 pro všechny aglomerace nad 2000 ekvivalentních obyvatel. Dotované vodohospodářské investice by tak měly především vést k povinnému zajištění legislativní shody provozovaného vodohospodářského majetku s požadavky Evropské komise v oblasti nakládání s odpadními vodami. Investice tohoto druhu nepochybně mají pozitivní dopad na životní prostředí. Složitější je však hodnocení přínosu těchto možných projektů celkově ve vztahu k onomu "výnosnému a profitujícímu byznysu".
CO NAZNAČIL JEDEN PROJEKT
Například Severočeská vodárenská společnost, a. s., (SVS, její veškeré akcie drží 459 severočeských měst a obcí) s finanční pomocí předvstupního dotačního nástroje ISPA v rámci integrovaného projektu "Rekonstrukce systému zásobování pitnou vodou, výstavba kanalizačních sběračů, rekonstrukce úpravny vody a čistíren odpadních vod v Podkrušnohoří" zrekonstruovala a zmodernizovala mj. pět čistíren odpadních vod. Jejich provozovatel - Severočeské vodovody a kanalizace, a. s. (SČVK - podíl 52,1 % drží skupina Veolia Voda), však už po ročním provozu všech pěti čistíren u nich zaregistroval zvýšení svých nákladů o plných 20 %. A to kvůli větší spotřebě elektřiny, chemikálií a likvidaci většího objemu kalů. Tyto vyšší náklady vlastník infrastruktury provozovateli nekryl cenou vodného a stočného, a proto se SČVK musela s nimi vyrovnat zvýšením vlastní efektivity provozu v jiných lokalitách.
Jinak řečeno, moderní vodohospodářská infrastruktura - ať je budována s pomocí dotací, či nikoliv - s sebou obvykle přináší vyšší provozní náklady a jen ekonomicky silný provozovatel je může "ustát", aniž by se muselo ihned přikročit ke zvýšení ceny vodného a stočného. A jenom na okraj: Ačkoliv projekt Podkrušnohoří představoval investici v řádu 0,75 mld. Kč (při 65% podílu financování z evropských peněz), Evropské komisi při jeho schvalování na sklonku roku 2001 vůbec nevadilo, že provozovatelem bude soukromý subjekt - SČVK.
OBCE A KRAJE VARUJÍ: PRINCIP SOLIDARITY MŮŽE PADNOUT
Uvedený příklad naznačuje i další rizika, jichž se obávají také SMO ČR a AK ČR. Pokud by nová infrastruktura byla financována z prostředků EU, a došlo tak k vytvoření služby nového druhu nebo služby dodatečného druhu s význačným nárůstem kvality, měl by podle podmínek přijatelnosti být její provozovatel vybrán v novém řádném výběrovém řízení. Tak by se mohlo stát, že nově vybudovaná či zásadně zmodernizovaná infrastruktura bude vyňata z celku, dosud provozovaného jednou společností, a nový provozovatel pro ni začne zvlášť kalkulovat výši vodného a stočného. Prohlášení SMO ČR a AK ČR varuje před tím, aby nedošlo k rozpadu principu solidarity mezi malými a velkými obcemi v ceně vody, "který se reálně projeví v navýšení stočného a vodného, což bude sociálně neúnosné pro tři miliony obyvatel".
Už v roce 1993, kdy se u nás začal privatizovat vodohospodářský obor, vznikaly první provozní smlouvy. V následujících letech se tyto smluvní vztahy konsolidovaly a v provozních společnostech se začal prosazovat svými podíly i zahraniční kapitál. Po celou tuto dobu Evropská komise preferovala dlouhodobé smluvní zajištění provozními smlouvami (například při poskytování dotací z dotačního titulu ISPA). Právě dlouhodobý smluvní vztah společně s možností stanovovat cenu a přijmout investiční program totiž garantuje vlastníkům pokrytí vlastní spoluúčasti při financování dotovaných investic. Naopak provozovateli dlouhodobé smlouvy umožňují uskutečňovat vlastní investiční program a také spoluinvestovat do provozovaného majetku.
Takzvané smluvní investice zajišťované provozními společnostmi s podílem zahraničního kapitálu se v naší zemi vyskytují běžně - stačí se podívat na města Olomouc, Brno nebo Plzeň, kde si vlastníci infrastruktury touto cestou dopomohli k investicím od provozních společností v řádu stamilionů korun.
Naproti tomu u krátkodobých smluv, jak poukazují mnozí členové SOVAK, nelze vyloučit tendenci provozovatele nezaměřovat se na dlouhodobé cíle a kvalitu provozovaného majetku, nýbrž usilovat jen o rychlé efekty. Ve výběrových řízeních na provozovatele tak napříště mohou být nejúspěšnější ti, kdo nabídnou nejnižší cenu vody pro kratší, pouze několikaleté období. Což s sebou ovšem rovněž přinese minimální péči o majetek a o zákazníka.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) tyto obavy nesdílí. Podle jeho tiskového mluvčího Mgr. Jakuba Kašpara už naopak při své komunikaci s potenciálními žadateli o podporu z OP ŽP registruje snahy některých vlastníků vodohospodářské infrastruktury zrušit či zkrátit smlouvy s provozními společnostmi, aby snáze dosáhli na dotace. "V některých případech již byla dokonce jednání s provozovateli o zkrácení provozní smlouvy zahájena," uvádí mluvčí. Připouští však, že řada těchto smluv především s velkými zahraničními provozními společnostmi je prakticky nevypověditelná nebo je vypověditelná pouze v extrémních případech, jako je ztráta licence provozovatele apod.
OBRÁTÍ SE KROKY MŽP PROTI ČR?
"Ustanovení o možnosti zkrácení v těchto smlouvách nejsou obsažena. Vlastník se v takovém případě může dohodnout s provozovatelem na zkrácení smlouvy s poukazem na možnost získání dotací, na existující možnost uzavření další smlouvy pro současného provozovatele na základě výběrového řízení, na případnou ztrátu určitého obchodního kreditu provozovatele. Nebo - je-li dohoda nemožná, může řešit celou věc soudní cestou při zvážení všech rizik s tím souvisejících. A úspěch v soudní při by nemusel být nereálný vzhledem k právním vadám, které mnoho provozních smluv obsahuje. V některých případech by soud mohl konstatovat i neplatnost smluv s ohledem na jejich nevyváženost a způsob, jakým se provozovatel k poskytování služby dostal, tj. v rozporu s právními předpisy," míní Mgr. Jakub Kašpar. A dodává, že zprostředkující subjekt, tedy Státní fond životního prostředí, předpokládá v nejbližší době najmout právní experty, kteří budou poskytovat poradenství v této věci potenciálním žadatelům.
Vážné pochybnosti v tomto směru však vyjádřil člen právní komise SOVAK Mgr. Jan Toman. "Řešení případné neshody soudní cestou by bylo velice nešťastné a v důsledku by se mohlo obrátit proti ČR. Nynější kroky MŽP se totiž ocitají na hraně porušování závazků ČR na ochranu investic." Provozní společnosti při porušení svých práv budou podle právníka požadovat vysoké náhrady za kroky vlastníků iniciované státem. Mgr. Toman ne-sdílí ani názor, že by žaloby proti stávajícím smlouvám měly reálnou šanci na úspěch.
"Stát sám u naprosté většiny smluv přímo či nepřímo asistoval, ať už v rámci privatizace, nebo jako akcionář disponující tzv. zlatou akcií. Navíc nelze na stávající právní vztahy hledět retroaktivně a soulad s právními předpisy je nutné posuzovat zpětně k datu jejich uzavření," upozorňuje Mgr. Jan Toman.
ZÁVAZKY VŮČI EU PŘEDNOSTNĚ
Zajímalo nás, zda podle názoru MŽP vlastníkům, kteří uzavřeli provozní smlouvy na delší období, nebudou chybět zdroje na kofinancování dotovaných projektů, takže se soustředí jen na takové, které vzhledem k závazkům ČR vůči EU takříkajíc hoří. Zatímco investice do rekonstrukcí zastaralé infrastruktury se odloží, zvýší se riziko havárií vodovodních a kanalizačních řadů, ohrozí se kvalita dodávané pitné vody apod. Notabene když po roce 2013 evropský penězovod do ČR bude už značně přiškrcen, a tempo dalšího budování moderní vodohospodářské infrastruktury u nás se proto kvůli omezeným dotacím z evropských fondů zpomalí.
Mluvčí MŽP vysvětluje: "Jedním ze základních cílů prioritní osy 1 OP ŽP je splnění závazku vyplývajícího ze směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod do konce roku 2010, který se v zásadě týká výstavby kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod pouze v aglomeracích nad 2000 ekvivalentních obyvatel. Tento cíl bude primárně sledován v první polovině současného programového období a na jeho realizaci je vymezena většina grantových prostředků v rámci prioritní osy 1. Možnosti financování rekonstrukcí infrastruktury i mimo plnění výše uvedené směrnice jsou v rámci OP ŽP omezené s ohledem na alokované prostředky. Především je však nutné zdůraznit, že obce by se neměly do budoucna spoléhat pouze na grantové prostředky. Ale při plnění plánů obnovy majetku ve spojitosti s řádně nastaveným nájemným za pronájem infrastruktury by měly usilovat o zajištění prostředků z vlastních zdrojů."
Jenže města a obce takřka unisono namítají: Otázka plánu financování obnovy je svázána s dlouhodobým zajištěním partnerství. Jak má pronajímatel garantovat pod sankcemi ministerstvu zemědělství realizaci investičního plánu, když neví, zda za rok či dva opravdu bude mít k dispozici investiční zdroje z nájemného, neboť v té době už možná bude muset vypisovat výběrové řízení?
SEVER ČECH OHROŽEN NENÍ, ALE...
Podle předsedy představenstva Severočeské vodárenské společnosti, hejtmana Libereckého kraje Petra Skokana vodohospodářské projekty na severu Čech vyjednanými podmínkami OP ŽP přímo ohroženy nejsou.
"Ovšem nižší dotace proti původnímu předpokladu znamená, že musíme hledat další zdroje financování, nechceme-li výrazněji omezit například obnovu stávajícího majetku společnosti. Délka vyjednávání s Evropskou komisí způsobila nepříjemný časový posun v plánované realizaci projektů, na což jsme již byli nuceni zareagovat. Tak třeba projekt Dolní Labe jsme se rozhodli uskutečnit od roku 2008 jako jednotlivé stavby, tedy bez dotace - pouze z vlastních zdrojů a s využitím úvěru. U dalšího integrovaného projektu Čistá Ploučnice, který bychom chtěli zahájit o rok později, nadále usilujeme o dotaci v rámci OP ŽP. Problém vidíme v tom, že na posledních vyjednáváních o podmínkách poskytování dotací z fondů EU byla opominuta skupina projektů z období 2004-2006, které se už realizují. Z pohledu přislíbených dotací se tak investice uskutečňované na základě těchto projektů ocitly v nejistotě," vysvětluje Petr Skokan. "Nepodaří-li se nám pro dofinancování projektů s nižším procentem evropské dotace získat finanční podporu státu, museli bychom je realizovat s využitím úvěru. Což by s sebou logicky přineslo dopad do ceny. Případně by mohlo dojít k přepracování podnikatelského záměru naší společnosti, který je teď připraven až do roku 2010: Musely by se přehodnotit jeho priority a realizovat jen ta nejefektivnější opatření."
SVS uzavřela smlouvu s SČVK až do roku 2020 a podle předběžného vyjádření MŽP může počítat s až 60% financováním projektů z fondů EU. "Další příspěvek ve výši 25 % můžeme na základě slibu pana ministra Bursíka očekávat od státu. Ze strany provozovatele je smlouva dlouhodobě ve všech ohledech plněna, nemáme proto žádný regulérní důvod pro její vypovězení či zkrácení. Za takový důvod totiž z hlediska platné legislativy nelze považovat ani možnost případného získání dotací z fondů EU," uzavřel hejtman.
Potvrdil však, že SVS hodlá zahájit jednání s provozní společností o úpravách stávající smlouvy tak, aby v co nejvyšší míře vyhověla podmínkám přijatelnosti.
IVAN RYŠAVÝ
