Své by mohli vyprávět jak zastupitelé, tak učitelé. Kus viny bývá většinou na obou stranách. Jenže když dojde na zádrhel, místo vysvětlování, které by vedlo k rozumnému kompromisu, vstoupí do hry emoce. A všechno je špatně. Proto je sympatické, že k sobě teď nacházejí cestu oficiální zástupci obou stran. Na jedné Asociace ředitelů základních škol (AŘZŠ), na druhé Svaz měst a obcí (SMO) prostřednictvím své školské komise.
Ani jedna, ani druhá organizace sice nezastupuje všechny obce nebo školy v republice, přesto se v jejich činnosti odrážejí plus i minus vzájemných kontaktů. Obě také zahájenou spolupráci kvitují s povděkem: Je dobře, že jsme se sešli.
Poprvé se školská komise SMO - po předběžném jednání pedagogů s její předsedkyní PhDr. Marcelou Štikovou - setkala se zástupci rady AŘZŠ na konci listopadu.
"Někdo by mohl namítnout, že nám to trvalo příliš dlouho, když naše organizace existují od začátku 90. let, ale nejspíš právě teď čas nazrál," říká PhDr. Marcela Štiková. Ne snad že by se problémy vyhrocovaly, jen jsou možná zřetelnější. "Stát přesouvá čím dál tím víc svých povinností na obce, ale neposkytuje jim odpovídající finanční zázemí. Odtud podle mého názoru také pramení naprostá většina neshod."
Nejen podle jejího názoru. Totéž si myslí i pedagogové.
CO TRÁPÍ ŘEDITELE ŠKOL
Zástupci rady Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová, Pravoslav Němeček a Jiří Daneš přinesli na jednání výsledky ankety, kterou na listopadové valné hromadě AŘZŠ předložila svým členům. Otázka zněla: Jak byste charakterizovali vztahy vaší školy se zřizovatelem? I když většina respondentů označila vztahy se zřizovatelem jako dobré nebo korektní, nelze zastírat, že připomínek vůči radnici přibývá.
"Nejsme tu teď za sebe a naše regiony, budeme tlumočit názory škol, které zastupujeme," zdůraznila prezidentka asociace Hana Stýblová.
Které problémy cítí školy nejpalčivěji? Tím největším je bezesporu financování. I ředitelé, kteří oceňují, že jim jejich zřizovatel vychází vstříc, vnímají rozdíl mezi tím, co by škola potřebovala, a tím, co jí obec může poskytnout. Pokud obec na požadavky školy neslyší, je situace svízelná. A může být hůř. V době jednání ministerstvo školství a mládeže avizovalo ve svém návrhu rozpočtu, že školám sníží částku určenou na učebnice, pomůcky a další vzdělávání proti roku 2007 o 25 %, což může být zejména pro malé školy zničující. Zvlášť teď, když na vybavení škol a hlavně vzdělávání učitelů do značné míry závisí reforma školství. "Víme, že obce nemají povinnost nám na tuto oblast přispívat, ale kdo jiný, když stát dává ruce pryč? Zřizovatel se tak vlastně stává obětí reformy," podotýká Pravoslav Němeček.
Další připomínka varovala, že někteří zřizovatelé neznají základní právní předpisy, které se týkají škol. Nevědí, co všechno - mimo správy budovy - patří k povinnostem ředitele (někteří dokonce zaměňují jeho povinnosti se svými, když nařizují, koho má ředitel do školy přijmout a koho propustit). S tím souvisí i odměňování ředitelů. Kdo nezná náplň ředitelovy práce, nemůže stanovit kvalitní kritéria pro jeho odměňování. Ně-kteří ředitelé ani nevědí, podle čeho je jejich zřizovatel hodnotí.
Řada respondentů uvedla, že zásadním hlediskem pro výši odměny je, kolik peněz škola ušetří. Ne všichni radní vědí, jak vypadá školní den. Ne každý starosta nebo člen rady přijde do školy jen tak na návštěvu. Že zřizovatelé znají spíš budovu než to, co škola v nových podmínkách, kdy zahajuje práci podle vlastního školního vzdělávacího programu, potřebuje.
Učitelé nechtějí jen čekat s nataženou dlaní. Přihlašují se o granty, píší projekty, ale nevědí, jestli - pokud uspějí - bude zřizovatel schopen a ochoten přistoupit na spoluúčast při financování těchto projektů. Přitom bez ní není možné projekt uskutečnit. Uvítali by také, kdyby obce vypisovaly granty, do nichž by se škola mohla přihlásit. "Jenže někteří kolegové uváděli, že pokud obec grant vypíše a škola v něm uspěje, o částku, kterou za grant získá, jí sníží rozpočet," připomněl Jiří Daneš další z výsledků ankety. Totéž se v některých místech týká i peněz, které školy vybírají od rodičů za školské služby - například za školní družinu. Pro učitele je to silně demotivující. Navíc pak ředitel obtížně vysvětluje rodičům, proč nemůže zakoupit družině lepší vybavení, když přece peníze od nich dostal...
Varovné je i konstatování desetiny dotázaných, že do škol stále častěji vstupují politické tlaky.
"Tím spíš bychom chtěli poděkovat všem zastupitelům, kteří své školy znají a snaží se jim podle svých sil pomáhat," zdůraznila Hana Stýblová. A připomněla, že AŘZŠ počítá s tím, že jí školská komise na oplátku přednese problémy, které ve vztahu ke školám trápí zřizovatele.
VÍTANÁ SPOLUPRÁCE
"Za podstatné považuji, že se můžeme se zástupci škol setkávat z očí do očí - bez prostředníků. Že nám naše názory nikdo netlumočí," oceňuje předsedkyně školské komise SMO PhDr. Marcela Štiková. "Lidé potřebují komunikovat - a to je dobře. Začínáme u starostí, je to logické, ale věřím, že jich postupem doby bude ubývat. I když nemohu vyloučit, že některá zastupitelstva nejsou vůči školám vstřícná, vím, že většině na jejich škole opravdu záleží. Jen s financemi je to složité. Vždyť se podívejte na částku, kterou obce dostávají od státu na žáka! To je vý-směch. Až bude školství skutečnou prioritou a obce budou dostávat státní příspěvek, který kopíruje náklady potřebné na zázemí pro vzdělávání, budou radní přemýšlet, jakou třešničkou školní dort ozdobí. Teď jich většina dává z mála jen to, co si může dovolit."
Školská komise Svazu měst a obcí samozřejmě nemůže zastupitelům nařizovat, jak se mají nebo nemají chovat. Může jim ale doporučit.
"Vztahy závisí vždycky na komunikaci a umění naslouchat jeden druhému. Ještě neumíme využívat školské rady - a to jak školy, tak zřizovatelé. V zákoně například není stanovena povinnost, aby člen školské rady informoval o jejím jednání toho, koho v radě zastupuje. Tak se může stát, že některé zastupitelstvo se vůbec nemusí dovědět, o čem se na radě mluví, čím škola žije. To je zejména případ středních škol a škol ve velkých městech, kde měla radnice problém vůbec někoho, kdo by ji ve školské radě zastupoval, sehnat. Přitom členům školské rady procházejí ze zákona rukama důležité informace o hospodaření školy, výroční zpráva - a zastupitelům chybí zpětná vazba. Samozřejmě jen některým, záleží na tom, jak mají nastavené vnitřní mechanismy. V každém případě bych jak ředitelům škol, tak radním doporučila, aby do vzájemných jednání vstupovali s otevřeným hledím a pádnými argumenty."
Podobně jako se školská komise Svazu měst a obcí schází jednou ročně s Asociací krajů, počítá s tím, že by se setkávala i se zástupci Asociace ředitelů základních škol.
"Pokud vyvstane mimořádná situace, tu bychom se snažili řešit co nejrychleji," dodává PhDr. Marcela Štiková. "Na prvním setkání jsme si nastínili témata, která by neměla zapadnout. Z naší strany je to například také podpora málotřídek nebo vznik komunitních škol. Věřím, že naše kontakty mají dobrou perspektivu."
JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
