V České republice je stále mnoho lokalit, které nejsou a ani v budoucnu nebudou z ekonomických důvodů napojeny na městskou nebo obecní čistírnu. Zejména pro malé obce i osamělé stojící objekty jsou tak východiskem jímky, septiky a domovní čistírny, tj. decentrální způsoby čištění.
Bohužel vývoj legislativy jde v ČR klikatou cestou. Zatímco před pár lety se tvrdilo, že septiky se u nás již prakticky nepovolují, nyní řada úřadů říká, že je lepší septik než nefungující domovní čistírna. Místo toho, aby byla odstraněna aspoň největší slabina systému provozování, úřady raději nařizují jímky na vyvážení. A tak kombinace legislativy a chybějícího systému kontroly přímo nabádá k realizaci "děravých jímek na vyvážení" a "zázračných čistíren". Proto nezbývá než se spolehnout na vlastní úsudek. K tomu je však zapotřebí mít aspoň základní znalosti o existujících technologiích a možnostech řešení.
A JAKÉ JSOU MOŽNOSTI?
Odvážení vod z jímek: Přichází v úvahu v případě sezónně obývaných objektů, kde by biologické čištění bylo zjevně nefunkční z důvodu nenastartování procesů. Naopak nevhodné (až nesmyslné) je tam, kde objekt bude celoročně obýván, neboť náklady na vyvážení by byly nejvyšší ze všech variant odvádění odpadních vod. Jednak je jímka dražší než například domovní čistírna, jednak přijde uživatele likvidace 1 m3 odpadních vod na 100 až 400 Kč.
Septik: Dnes opět stále častěji používaný způsob u sezónních objektů. Skládá se z nádrže rozdělené na dvě či tři komory, kde se znečištění odbourává pomocí anaerobních bakterií. Účinnost čištění samotného septiku je 20 až 30 %. Když se podíváme na standardy v zahraničí, pak septik doplněný vhodným zemním filtrem je zcela běžné zařízení považované jako ekvivalentní k domovní čistírně. Nevýhodou septiků je jejich větší objem proti domovním čistírnám, proto i pořizovací cena je vyšší.
Klasická čistírna: Domovní čistírna odpadních vod je nejvýhodnějším řešením u objektů k trvalému obývání. Odbourání znečišťujících látek je založeno na pěstování aerobních bakterií, které pro svůj život potřebují dostatek živin (odpadní voda) a vzduch. Na našem trhu je k dostání více typů čistíren odpadních vod (ČOV), které se liší nejen cenou, ale i technickým uspořádáním, materiálem, spotřebou elektrické energie (40-120 W) atd. K významnějším výhodám patří i vybavení ČOV akumulačním prostorem zaručující stabilitu biologických procesů, které jsou potřebné k likvidaci znečištění. Účinnost čištění klasických domovních čistíren je zhruba 93-94 %.
KAM KRÁČÍ VÝVOJ
Vývoj se ubírá dvěma směry. První je založen na zdokonalení separace na odtoku z ČOV. Jde o tzv. membrány, které jsou schopny zachytit většinu nerozpuštěných látek včetně virů a některých bakterií. Tato technologie je provozně a investičně dražší, avšak je schopna zajistit kvalitu vyčištěné vody na úroveň neznečištěné dešťové vody (CHSK 40 mg. 1-1, BSK5 pod 5 mg. l-1, NL pod 1 mg. l-1 atd., tj. účinnost 98-99 %).
Druhý směr je založen na dělení odpadních vod. Přičemž se využívá toho, že vody žluté (moč) obsahují přibližně 80 % obsažených nutrientů (fosfor, dusík) a naopak vody hnědé (fekálie) a šedé (vody z koupelen, praní a kuchyní) obsahují 80 % uhlíkatého znečištění. Tato metoda je vhodná a lze ji doporučit tam, kde budou vody recyklovány.
Nedá se říci, který systém odvádění odpadních vod je jednoznačně lepší. Záleží vždy na posouzení konkrétních podmínek. Výsledné řešení by však mělo sledovat rovnováhu mezi ekonomickými náklady a ekologickými přínosy. Je dobré se obrátit na odborníky, kteří dokáží vyhodnotit situaci komplexně, tj. od návrhu řešení přes jeho financování až po samotnou realizaci.
MILAN UHER
ASIO, spol. s r. o.
