Černé skládky a nepořádek kolem kontejnerů, psí exkrementy či zimní údržba komunikací. To jsou tři hlavní okruhy problémů, které často řeší naše firma se zástupci měst a obcí.
Černé skládky se hojně vyskytují jak ve městech, tak v menších obcích. Na vině jsou většinou živnostníci, kteří s obcí neuzavřou smlouvu o vlastní produkci odpadu a svými obaly od surovin a zkonzumovaných nápojů (například z restaurací) zatěžují stanoviště separovaného odpadu. Separační sběrná místa nejsou na takovou kapacitu dimenzována. Města organizují prostřednictvím komunálních podniků sběr těchto skládek nad rámec povinností vyplývajících z dlouhodobých smluv. Přebírají tak na sebe náklady, které by měly nést podnikatelské subjekty.
DALŠÍ PROBLÉM - CHATAŘI
Legislativa neumožňuje vybavit rekreační objekty dostatečnou kapacitou odpadových nádob. Není výjimkou, že chataři tráví na chatách celé léto, přičemž produkují nejen běžný domácí odpad, ale i biologický z údržby zahrádek apod. I v tomto případě je zatížen rozpočet obce, která musí vlastním nákladem skládky likvidovat. Navzdory tomu, že osobně nejsem příznivcem restriktivních opatření, tady bych je doporučil a uvítal. Odbory životního prostředí městských úřadů mají dostatek kontrolních mechanismů k tomu, aby nežádoucí stav alespoň zásadně zmírnily.
Před lety jsem byl pozván Westminsterskou radnicí na pracovní cestu do Londýna. Strávil jsem jednu noc s inspektorem kontrolujícím nakládání s odpady v centru města. Pán vybavený odznakem zástupce městské autority běžně kontroloval smlouvy na likvidaci odpadu u obchodníků vybalujících zboží do svých obchodů. Dokonce kluboví "naháněči" rozdávající stovky letáků museli mít kopii o zaplacení poplatku za likvidaci odpadu vzniklého pohozenými letáky. Všichni měli, co mít měli a my jsme se s inspektorem k ránu vraceli bez jediné udělené pokuty.
PSÍ EXKREMENTY
Programy na likvidaci psích výkalů využívá v současné době mnoho měst a obcí. Někde jsou vidět v ulicích koše s držáky na pytlíky, jinde tento způsob kombinují s mobilním sběrem přímo z veřejných ploch pojízdnými vysavači. Nepamatuji si, že bych kdy navštívil zemi, kde je tak hustá koncentrace psích miláčků, jako je tomu u nás. To s sebou přináší problém psích výkalů.
Již v roce 2001 jsme uskutečnili interní průzkum objemu psích výkalů v městské části Praha 2 s počtem rezidentů kolem 60 tisíc. Po konzultacích s úřadem této městské části a městskou policií jsme se dopracovali k počtu necelých 3 tisíce registrovaných psů. Ale podle kvalifikovaného odhadu jich pobíhá v tomto obvodě asi 8 tisíc. Společně s veterinářem jsme došli k tomu, že tolik psů představuje 24 tun jejich exkrementů měsíčně! I v tomto případě spatřuji nejsilnější nástroj k omezení problému ve zvýšené kontrole ze strany úřadů a městské policie.
ZIMNÍ ÚDRŽBA KOMUNIKACÍ
V této oblasti je třeba postupovat velmi citlivě, případ od případu. Problém je v tom, že odklízení sněhu je mimořádně drahá záležitost. Na to pamatovali i zákonodárci, když vytvořili model, podle kterého se komunikace musí udržovat. Zmíněná norma stanovuje pořadí, v němž se mají ošetřovat, a lhůty pro jednotlivá pořadí. Vozovky se ošetřují po sobě, což má logiku ve využití techniky. Aby byl nějakým způsobem udržitelný objem prostředků investovaných do zimní údržby, jinak postupovat ani nelze. Ve chvíli, kdy sníh napadne, se samosprávy dostanou pod nepříjemný tlak veřejného mínění. Ve vzniklé krizové komunikaci se před veřejností obtížně obhajují lhůty na ošetření vozovek, které jsou u 3. pořadí 48 hodin od ukončení spadu sněhu.
Z naší strany krizi předcházíme tím, že v rámci možností lhůty zkracujeme. Nepamatuji si, že bychom někdy využili lhůtu na třetí pořadí. Od starostů by bylo prozíravé, kdyby se na dané téma s veřejností bavili v dostatečném předstihu. Je to každoročně se opakující problém. Například v letošním lednu v Praze napadlo asi 15 cm sněhu. Vyjelo 126 sypačů a spotřebováno bylo přes 1800 tun posypového materiálu. Náklady dosáhly zhruba 13 milionů korun.
Nabízí se proto otázka, jestli chceme platit dvojnásobek, abychom dosáhli zkrácení lhůty na polovinu. Myslím, že ne.
VNÍMÁNÍ KVALITY KOMUNÁLNÍCH SLUŽEB
Naše firma v posledních letech uskutečnila projekty podporující pozitivní vnímání komunálních služeb veřejností. Zaměřujeme se na přímou komunikaci s koncovým uživatelem služby například prostřednictvím vlastních novin nebo internetu. Zavedli jsme informační systém, který umožňuje našim partnerům sledovat pohyb techniky a vykonávanou práci. Zpětné vazby z těchto projektů naznačují, že se veřejné mínění posouvá a komunikace společně se zvýšenou kvalitou jsou vnímány velmi dobře.
Zajímavé je i srovnání působení komunálních firem ve velkých městech a v menších obcích. Ve velkých městech, kde si firmy konkurují, se komunální společnosti specializují na část portfolia služeb. V Praze například jen na odstraňování graffiti, na nakládání s odpady nebo jen na čištění pěších komunikací, případně na údržbu městského mobiliáře. Silná konkurence vyvolala příznivý dopad na kvalitu poskytovaných služeb a zároveň vytvořila dostatek příležitostí.
Je zřejmé, že firma specializující se patnáct let například na antisprejerské programy bude mít vysokou znalost dané problematiky a zřetelnou výhodu při nákupu materiálových vstupů. Tyto dva faktory mají pozitivní vliv na kvalitu i cenu produktu. Připočteme-li k tomu objem prostředků vynaložených velkým městem na komunální služby, dostaneme se k závěru, že obecně atraktivita trhu ve velkém městě je pro komunální firmy velmi zajímavá.
Menší obce se mohou na první pohled zdát méně zajímavé především některými viditelnými nevýhodami. Celkově menší objemy zakázek a nižší hustota obyvatelstva s sebou nese i nižší koncentraci výkonů vztažených na plochu. Je však třeba vidět i mimořádné příležitosti v regionální expanzi, které trh malých obcí nabízí. Firmy zde sice nepůsobí v tak těsné blízkosti, což by mohlo zavádět myšlenku, že samosprávy jsou ve vztahu k dodavatelům služeb v mírné nevýhodě. Opak je však pravdou. Dodavatelé jsou motivováni rozptýlit režijní náklady do velkého objemu tržeb. K tomu vede cesta jedině přes získání další obce. U vědomí velmi těsné regionální spolupráce samospráv je k dosažení tohoto cíle nezbytné, aby obce byly po všech stránkách spokojeny. Z tohoto hlediska je trh menších obcí pro dodavatele i přes svá specifika také přitažlivý.
Jak služby zajistit? Nakupovat je kompletně, nebo provozovat vlastní podnik? Obě řešení mají své výhody i úskalí. Na straně obecního podniku můžeme vnímat určitá rizika. Nejúčinnějším nástrojem k dosažení jakosti je tržní prostředí, které může být v takovém případě potlačeno. Přirozené podnikatelské chování obce vede k tomu, že se snaží také rozptýlit svoje náklady na co největší objem činností, což potlačuje vlivy konkurenčního prostředí. Největší podíl nákladů komunálního podniku jsou náklady spojené s nákupem a údržbou techniky a mzdy. Takto strukturované podniky potom mohou být těmito náklady silně zatížené. V tomto světle je třeba vytvářet takové projekty, aby se na kvalitě služeb neprojevil fakt, že zadavatel zakázky ji zároveň plní. Cestou mohou být PPP projekty, jejichž vzorovým jedenáctiletým funkčním důkazem je i Komwag, podnik čistoty a údržby města, a. s.
MICHAL PÁRA
obchodní ředitel Komwag, a. s.
