Základ ke vzniku tzv. "městského mobiliáře" byl dán v 19. století, kdy města podnikla první krůčky k osvětlení veřejných prostorů a ulice i náměstí začaly být vybavovány zábradlími, lavičkami, různými altány a kiosky. V téže době se v ulicích také objevila první elektrická dráha se stožáry trolejového trakčního vedení.
Již od samotného počátku byly prvky městského mobiliáře tvořeny v těsné symbióze výtvarného a konstrukčního řešení. Mobiliář každého města míval odlišnou výtvarnou podobu, navazující na jeho tradiční historickou architekturu, a podporující tak jeho specifičnost. Zejména na konci 19. a začátkem 20. století byla zahájena bohatá přehlídka skvělých uměleckých děl aplikovaných na utilitárních prvcích veřejného městského prostoru. Vznikla díla mimořádné architektonické kvality, která jsou na rozdíl od domů předmětem opakované výroby. Městský mobiliář se v té době stal jedním z trvalých fenoménů průmyslového designu.
PRAHA: KARMELITSKÁ ULICE
Před několika lety se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce ulic Újezd a Karmelitská na Malé Straně v Praze. Základním motivem rekonstrukce těchto ulic byla obnova tramvajové tratě spojená s rozšířením chodníků na úkor vozovek, doplněním stromů a vytvořením nových prvků městského mobiliáře, které by svou podobou navazovaly na původní, již neexistující prvky secesní architektury vybavení těchto ulic. Prostor obou ulic byl výrazně architektonicky ovlivněn zaváděním elektrické dráhy na přelomu 19. a 20. století. Právě tramvaj se stala jedním z určujících elementů tvorby městského mobiliáře v české metropoli. Nově vytvořené prvky se záměrně hlásí k původní výtvarné podobě mobiliáře, která se však již zachovala jen na fotografiích. Speciálně pro tento prostor byly vytvořeny repliky historických osvětlovacích stožárů, které jsou v tomto případě svázány s funkcí trakčních trolejových stožárů pro tramvajovou trať. Replika historických hodin v obou lokalitách doplňuje stylovou atmosféru Karmelitské ulice (viz horní snímek).
Generální projektant rekonstrukce ulic Újezd a Karmelitské: Metroprojekt Praha a. s.
Architektonické a designérské řešení: Patrik Kotas
PRAHA: TRAMVAJOVÁ TRAŤ HLUBOČEPY-BARRANDOV
Sídliště Barrandov v Městské části Praha 5 patřilo až do výstavby nové tramvajové rychlodráhy k typickým příkladům sídlištní zástavby. Prostory bez jakýchkoli vizuálních identifikačních znaků, neexistence orientačních bodů, charakteristická šeď sídliště... Nová tramvajová trať, která tam byla přivedena z Hlubočep v roce 2004, měla od začátku mnohem širší ambice než pouhé dopravní spojení s centrem Prahy. Byla chápána jako městotvorný prvek, kde jednotlivé zastávky i samotná trať by měly tvořit přirozené orientační body, jasně zapamatovatelná místa. Právě proto má každá zastávka zcela specifickou architektonickou podobu, podtrženou odlišnou barevností. Zastávky v bílé barvě jsou situovány na pozadí zeleně, kdežto zastávky v ostře žluté, modré a zelené barvě vynikají na pozadí šedi původní sídlištní zástavby. Funkční vybavení zastávek se mnohem více blíží svým charakterem stanicím metra, avšak na rozdíl od podzemní dráhy zastávky na Barrandově vytvářejí vždy výrazný prvek městského parteru.
Generální projektant: Metroprojekt Praha a. s.
Urbanistické, architektonické a designérské řešení: Patrik Kotas
LIBEREC: KAŠNA NA PĚŠÍ ZÓNĚ
Město Liberec bylo již v polovině 90. let 20. století průkopníkem v obnově své tramvajové sítě, do té doby mimořádně zdevastované. Centrum Liberce prodělalo celkovou rekonstrukci městského parteru v souvislosti s přeložkou tramvajové tratě v ulici Jánské, na Soukenném náměstí a v souvislosti s výstavbou nového terminálu městské hromadné dopravy ve Fügnerově ulici. V Jánské ulici byla tramvajová trať začleněna přímo do pěší zóny. Pěší prostor se neomezil jenom na nové dlažby. Jeho dominantou se stala nová kašna s fontánou. Soudobý design založený na kombinaci černého a leštěného kamene, stoupající spirály z nerezové oceli a pozlacené koule, využívá dynamické kombinace různých forem výstřiku vody.
Generální projektant: Valbek, s. r. o. - Liberec
Architektonické a designérské řešení: Patrik Kotas
NANTES: NOVÝ DESIGN REKLAMNÍHO KIOSKU
Je otázkou kultivovanosti a kulturnosti toho kterého města, zdali v jeho ulicích a na veřejných prostorech "bují" živelná nekontrovaná reklama se stokrát přes sebe přelepenými plakáty a poutači, s polepenými sloupy a přístřešky na zastávkách. Nebo vydá-li se město cestou ucelené řady městského mobiliáře s jednotnou formou designu, ve kterém reklamní plochy jsou integrální součástí tohoto mobiliáře. Příkladem hodnotného soudobého designu použitelného jak do prostředí s historickou architekturou, tak do současných moderních městských prostorů, je ve francouzském Nantes řada městského mobiliáře navržená slavným britským architektem Normanem Fostrem.
NANTES: ULICE, JEJÍŽ PODOBU TVOŘÍ ZELEŇ
Francie se stala v posledních desetiletích doménou tvorby moderních až futuristických veřejných prostorů. Nejenom náměstí, ulice a pěší zóny bývají předmětem práce architektů a designérů, nýbrž výrazné architektonické koncepty se uplatňují i v řešení novodobých parků.
Město Nantes je průkopníkem v řešení nádherných parků s novou zcela soudobou zahradní a parkovou architekturou. Parky se tam staly přirozeným zdrojem inspirace k přenesení soudobých prvků designu tvořených zelení do uličního prostoru. Výstavba tramvajových tratí byla impulsem k tvorbě zcela nových uličních prostorů, v nichž byla dána šance na použití zeleně jako dominantního prvku tvořícího funkční i vizuální náplň ulice. V jak příkrém rozporu je taková ulice, naplněná pohodou a krásným prostředím (viz snímek z Nantes vpravo dole), k asfaltové šedi našich ulic, jejichž vozovky tvoří ve většině případů spíše bariéru pro pěší! Zeleň v nových městských prostorech přináší nároky na perfektní údržbu. Najímané specializované firmy městům běžně garantují celoroční servis včetně proměny květeny v návaznosti na roční období. Peníze na rozvoj a údržbu zeleně nejsou v žádném případě chápány jako "něco navíc", představitelé těchto měst prezentují kvalitu zeleně a veřejných prostorů jako jeden ze základních motivů svých volebních programů. Jak dlouho budou plochy zeleně v našich městech a vesnicích či podél komunikací zarůstat vysokou trávou, případně kopřivami a bodláčím? Dojde i k nám vůle chápat veřejnou zeleň nikoli jako nutné zlo, o něž je třeba se starat, ale jako prostor, který může být příjemnou a působivou architekturou sám o sobě?
ZÁVĚREM
Píše se rok 2007, tedy už 18 let od zlomu, od kdy v České republice máme šanci sami se podílet na řízení chodu měst a sídel. Je přirozené, že první dekáda od revoluce, mnohdy však ještě i současnost, byla ve znamení investic zejména do infrastruktury, obnovení inženýrských sítí či jejich zavádění. Je potěšující, že celá řada měst i vesnic se již postupně dostává do stádia, kdy si vybudovala převážnou většinu podzemních sítí a začíná řešit otázku, co s veřejným prostorem. Mnohde se již naštěstí učíme překonávat chápání veřejného prostoru coby asfaltové vozovky a asfaltového chodníku s proužkem neudržované zeleně, v němž jsou "nasázeny" typové osvětlovací stožáry. Občas se i v naší zemi začínají projevovat tendence k tvorbě veřejného prostoru s jasnou koncepční představou. Zatím leckdy teprve hledáme identitu našich veřejných prostorů a návaznosti na historii. Často se ještě stále bojíme použít soudobý design. Uvedené příklady jsou jen malou ukázkou toho, že tvorba veřejných prostorů může být zajímavou a atraktivní disciplinou nejenom pro samotné tvůrce, ale i pro investory. Co více hmatatelného může nabídnout město či obec svým obyvatelům nebo návštěvníkům než vytvoření kultivovaného prostředí, které má ambice přinášet pohodu a mít šarm?
PATRIK KOTAS
autor je praktikující architekt a designér, docent na fakultách architektury a dopravní ČVUT v Praze
