Když se zeptám svých kolegů a známých v komunální sféře na Výbor regionů Evropské unie, dostávám stále tutéž odpověď: "Nic. Ani nevím, že existuje." Vrátím-li se na počátek června, kdy se v Bruselu konalo už 70. plenární zasedání Výboru regionů (od jeho založení v roce 1994), pak jeho...
Když se zeptám svých kolegů a známých v komunální sféře na Výbor regionů Evropské unie, dostávám stále tutéž odpověď: "Nic. Ani nevím, že existuje."
Vrátím-li se na počátek června, kdy se v Bruselu konalo už 70. plenární zasedání Výboru regionů (od jeho založení v roce 1994), pak jeho program možná skutečně mohl v nezasvěceném pozorovateli vzbudit zdání, že "evropská mašinérie" s povděkem "schroupe" každé téma, které jí "bruselští byrokrati" předhodí. Konkrétně šlo o taková témata, jako je demografická budoucnost Evropy, schopnost EU integrovat nové členy a připravenost kandidátských zemí, strategie na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem, uvolnění vnitřního trhu poštovní služby apod.
Někteří skeptici tvrdí, že zasedání jednotlivých orgánů jsou jen formální záležitostí. Sama jsem se však přesvědčila, že hlas regionů může například ovlivnit, zda liberalizace poštovních služeb od nich "neodřízne" malé venkovské obce, jejichž občané nemohou intenzitou a záběrem využívání služeb tohoto druhu konkurovat velkým sídlům se silnou koncentrací obyvatelstva a mamutích firem. Zda kvůli velkým roznáškovým vzdálenostem a malému oběhu zásilek nebude na venkově platit vyšší tarif za přijatý i doručený dopis než ve městě. Naproti tomu je i v zájmu řídce osídlených oblastí, aby (nejen) poštovní služby měly cestu k liberalizaci volnou a mohly se dál rozvíjet, zkvalitňovat a navzájem si konkurovat. Aby místo toho neskomíraly na úbytě (na venkově, ale i ve městech) jen proto, že evropský byrokrat od příslovečného zeleného stolu rozhodl, že na tento druh služby musí státu zůstat monopol.
Možná že právě na debatě ohledně liberalizace poštovních služeb se nejzřetelněji ukázalo, jak je nutné vyvažovat potřeby a zájmy veřejnosti na straně jedné a soukromého sektoru na straně druhé. Stejně to platí také pro potřeby a zájmy venkovských oblastí a městských aglomerací, chudších a bohatých, dynamicky se rozvíjejících regionů. Při hledání a tvorbě správných mechanismů i pravidel pro takové vyvažování přispívá svými závěry také Výbor regionů EU. Zcela v duchu myšlenky jeho prvního místopředsedy Van Den Brandena: "Evropa s městy a regiony, nikoliv Evropa pro města a regiony".
Při zatím krátkém výkonu své funkce v české delegaci (byla jsem do ní jako náhradnice schválena po loňských komunálních volbách) se setkávám s negativním postojem občanů vůči své obci, svému kraji, státu - i vůči Evropě. Přitom není klišé tvrdit, že obec tvoří její občané, kraj a stát tvoří jeho obce a Evropu její členské státy, regiony, obce a jejich občané. Nejde o virtuální svět. Jsme to my, kteří tyto instituty vytváříme. A záleží jen na nás, jaké je budeme mít.
Každý občan zajisté nemusí dopodrobna znát strukturu orgánů EU. Dokonce připouštím, že úvodní otázka by mohla být chápána i jako poněkud "podpásová". Nicméně nezaměňujme Evropskou unii za komunitu úředníků v Bruselu. Evropská unie jsme přece hlavně my všichni - občané. Uvědomujme si to nejen proto, že letos si EU připomíná 50 let od svého založení.
Ing. SYLVA KOVÁČIKOVÁ
starostka Bílovce,
členka redakční rady Moderní obce
