Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných ve Sbírce zákonů (od částky 14/2007 do částky 20/2007). Částka 14 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 1. března 2007. Vyhláška č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky Tato vyhláška stanoví...
Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných ve Sbírce zákonů (od částky 14/2007 do částky 20/2007).
Částka 14 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 1. března 2007.
Vyhláška č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky
Tato vyhláška stanoví technické podmínky pro zásahový požární automobil včetně kontejnerového provedení, dopravní automobil, automobilovou stříkačku, cisternovou automobilovou stříkačku, pěnový hasicí automobil a kombinovaný hasicí automobil.
Účinnost od 1. března 2007
Částka 16 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 2. března 2007.
Nález Ústavního soudu ze dne 15. února 2007 ve věci návrhu na zrušení části druhé zákona č. 443/2006 Sb., kterým se mění zákon číslo 319/2001 Sb., kterým se mění zákon číslo 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (publikovaný pod č. 37/2007 Sb.)
Ústavní soud rozhodl, že část druhá, a to čl. II a čl. III zákona č. 443/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 319/2001 Sb., kterým se mění zákon číslo 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Nález se zabýval problematikou tzv. přílepků k zákonům, tj. takových pozměňovacích návrhů k zákonům, které jsou neorganicky připojeny k návrhu jiného zákona, který s ním věcně nijak nesouvisí.
Právní věty nálezu:
Vybočení z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům může nabýt povahy překročení intenzity daného návrhu, anebo povahy extenzivního překročení předmětu vymezeného návrhem zákona. První případ bývá U.S. doktrínou označován jako tzv. legislativní jezdci (legislative riders), jejichž používání je v USA často a vzrušeně diskutováno, nicméně je považováno sice za nežádoucí, avšak ústavně konformní formu pozměňovacích návrhů. Od tohoto prvního případu je však nutné odlišit druhý případ, nazývaný wild riders (tzv. divocí jezdci). V tomto případě jde o překračování kritérií testu uplatňovaného na základě tzv. germaneness rule, tj. pravidla úzkého vztahu. Jinými slovy jde o testování otázky, zda v konkrétním případě je to řádný pozměňovací návrh anebo návrh, pro který se v českém prostředí vžilo označení tzv. přílepek. V tomto případě se technikou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona připojí úprava zcela jiného zákona, s legislativní předlohou nesouvisejícího.
Poslanecká sněmovna nerozpoznala, že předkládaný pozměňovací návrh nelze za takový z hlediska materiálního považovat. Ústavně konformní výklad ustanovení, jež upravují právo podávat pozměňovací návrhy k projednávanému návrhu zákona vyžaduje, aby pozměňovací návrh skutečně toliko pozměňoval předkládanou právní úpravu, tzn. v souladu s požadavky tzv. pravidla úzkého vztahu, podle kterého se pozměňovací návrh musí týkat téhož předmětu návrhu, který je v legislativním procesu právě projednáván, by daný pozměňovací návrh neměl vybočit z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům v podobě extenzivního překročení předmětu projednávaného návrhu zákona. Toto odpovídá podle názoru Ústavního soudu ústavně konformní interpretaci návětí ustanovení § 63 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Tento požadavek však nebyl podle Ústavního soudu v daném případě splněn. Tím mj. došlo k porušení dělby moci, s důsledky pro principy tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva, které Ústavní soud již dříve spojil s atributy demokratického právního státu, dále k obcházení institutu zákonodárné iniciativy podle čl. 41 Ústavy ČR a porušení práva vlády vyjádřit se k návrhu zákona podle čl. 44 Ústavy ČR.
Po posouzení obsahu a účelu jak původního návrhu zákona, tak i předmětného pozměňovacího návrhu, dospěl Ústavní soud k závěru, že obsahy i účely obou zkoumaných předmětů se zásadně liší. Už z tohoto důvodu bylo třeba konstatovat, že předmětný pozměňovací návrh vybočil z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům. Jinými slovy je zřejmé, že šlo jen o tzv. pozměňovací návrh, který jím mohl být snad jen ve smyslu formálním, nikoli však ve smyslu materiálním.
Zákon ve formálním smyslu nelze v materiálním právním státu chápat jako pouhý nosič nejrůznějších změn prováděných napříč právním řádem. Materiálně nazíraný právní stát naopak vyžaduje, aby zákon byl jak z hlediska formy, tak co do obsahu předvídatelným konzistentním pramenem práva.
Požadavek předvídatelnosti zákona jako součást principu právního státu přestává být naplňován v okamžiku, kdy novelizace zákona je součástí jiného zákona ve formálním smyslu, jehož obsah s novelizovaným zákonem nijak nesouvisí. Orientace adresáta právní normy v právním řádu se tak bez použití přístrojů informačních technologií stává zcela nemožnou. Přitom je zřejmé, že bez možnosti používání těchto systémů se dnes již v právním řádu ČR nelze vyznat, a tak se problematizuje uplatnění obecné zásady právní, podle které neznalost zákona neomlouvá. Právo se tak stává pro své adresáty zcela nepředvídatelné.
Částka 18 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 1. března 2007.
Úplné znění zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn (publikované pod č. 40/2007 Sb.).
Částka 20 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 15. března 2007.
Úplné znění zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jak vyplývá z pozdějších změn (publikované pod č. 43/2007 Sb.).
Mgr. Jan Břeň
právník
