O okolnostech, které nutí obce vážněji se zabývat zákonem o veřejných zakázkách, bylo na stránkách Moderní obce publikováno již nemálo článků. Stejně tak i o tom, jak je naplňování zákona kontrolováno. Logickým pokračováním úvah zodpovědného starosty je následující otázka: Vyplatí se najmout si na výkon zadavatelských činností poradce?
Pro hledání odpovědi použijme metodu známou jako "misky vah". Budeme na ně klást peníze, argumenty i rizika - a vše zvážíme raději hned několikrát.
KTERÁ HLAVNÍ RIZIKA JSOU VE HŘE
Na jednu misku pomyslných vah položme odměnu případnému poradci a na druhou rizika, která obci při špatném zadání zakázky hrozí.
Hlavní rizika jsou dvě. První lze pojmenovat: "O jaké peníze přijdu, zadám-li zakázku špatně?" Toto riziko dělí veřejné zakázky na ty, které jsou hrazeny z vlastního rozpočtu obce, a na další, které jsou (byť třeba jen částečně) hrazeny z dotace.
Pragmaticky vzato, chyba u prvního typu veřejných zakázek může "přinejhorším" přivodit pokutu od orgánu dohledu - Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), která v poměru k hodnotě zakázky nebývá až tak zásadní. Dalším rizikem ovšem je zrušení zadávacího řízení a následná pořádná ostuda pro starostu a další zastupitele.
Chyba u druhého typu veřejných zakázek zase často může vyústit v povinnost vrátit poskytnutou dotaci, což už bývá postih poměrně dost citelný. Riziko u dotací obvykle spočívá i v termínech: Pokud to neznáme z vlastní zkušenosti, všichni jsme alespoň slyšeli o dotacích, které byly obci přiděleny třeba až v červnu, ale musela je vyčerpat do prosince téhož roku. Jinými slovy řečeno: Do půlroku, který obec dostala na uskutečnění díla, musela nejprve vtěsnat i veřejnou zakázku, aby naplnila podmínky dotace. Dobrý poradce pomůže nejen zkrátit lhůty pro podání nabídek nebo žádostí o účast použitím elektronických nástrojů. Ale hlavně připraví zadávací podmínky tak, aby poskytovaly minimum důvodů k podávání námitek. Zadavatel proto může ušetřit značné množství času na realizaci předmětu dotace.
Druhé riziko nazvěme: "Opravdu dostanu to, co chci?" Zákon 137/2006 Sb. totiž do veřejných zakázek přinesl důležitý moment - zakázku už nelze jednoduše bez důvodu zrušit a zadavatel, pokud ji nezadá dostatečně přesně, může být zákonem nucen uzavřít smlouvu na něco, co vlastně ani neměl v úmyslu si pořídit.
Rizik je pochopitelně více, ale tato dvě považuji za nejzávažnější. Dobrý poradce by je měl eliminovat. Jenže jak takového poradce poznat?
CO BY NEMĚLO CHYBĚT V MANDÁTNÍ SMLOUVĚ
Než se začneme zabývat parametry, které by měly naznačit, že poradce vykazuje základní kvalitu, podívejme se na to, za co vlastně poradce ručí.
Pokud jde o postupy uvedené v zákoně o veřejných zakázkách, odpověď najdeme v § 151 zákona č. 137/2006 Sb. Ten totiž výslovně uvádí, že odpovědnost vůči orgánu dohledu leží výhradně na zadavateli a není na mandatáře přenosná.
Lepší je to s okolnostmi, které si zadavatel může zajistit v mandátní smlouvě na výkon činností zadavatele veřejné zakázky. Aby měl zadavatel klidnější spánek, měl by si do této mandátní smlouvy prosadit alespoň:
odpovědnost mandatáře za případnou způsobenou škodu (včetně úhrady eventuální pokuty uložené orgánem dohledu), nejlépe podpořenou i odpovídající pojistkou mandatáře;
záruku na dobu pěti let, po niž má zadavatel povinnost archivovat dokumentaci veřejné zakázky (u projektů EU to může být i déle);
případně i závazek mandatáře k provedení opakovaného zadávacího řízení na vlastní náklady, pokud bude zadávací řízení zrušeno z důvodu pochybení mandatáře.
TŘI VODÍTKA PRO VÝBĚR
Z prvního vážení víme, že dobrý poradce by měl mj. eliminovat rizika, která zadavateli vyplývají z veřejné zakázky. Ovšem odhadnout v tomto smyslu kvalitu poradce se zpravidla nepodaří nejen na první, ale dokonce ani na druhý či třetí pohled.
Co bychom tedy měli pokládat na pomyslné misky vah proti ceně, kterou poradce požaduje? První vodítko představuje samotný návrh mandátní smlouvy, který poradce předloží. Jestliže návrh obsahuje výše zmíněné záruky nebo přistoupí-li poradce bez problémů na požadavek, aby je do smlouvy začlenil, pak to svědčí minimálně o faktu, že poradce si "věří".
Druhým vodítkem může být určitá úroveň kvality práce konkrétního poradce jako fyzické osoby. Jenže v ČR žádná oficiální povinná certifikace poradců pro veřejné zakázky neexistuje, takže při zkoumání kvality poradce si musíme pomoci jinak. Například zjistit si, jakou přednáškovou či publikační činností se poradce může vykázat, nebo zda získal lektorskou certifikaci Ministerstva pro místní rozvoj ČR (viz též http://www.portal-vz.cz/externi-lektori-mmr). Můžeme se také opřít o reference zpracovaných zakázek (je zajímavé rovněž vědět, jak se poradce vypořádal s případnými námitkami dodavatelů nebo zda a jak probíhalo řízení orgánu dohledu). Za přednost poradce považujme také to, když konzultuje své názory a stanoviska s dalšími poradci, tvůrci zákona nebo se zástupci orgánu dohledu - například na seminářích k veřejným zakázkám, na půdě Asociace pro veřejné zakázky apod.
Za třetí vodítko bych považoval úroveň právních služeb, které poradce zabezpečuje. Poradce nemusí být přímo advokátem nebo právníkem (popravdě řečeno, právník s obecným zaměřením patrně bude o veřejných zakázkách vědět méně než konzultant-neprávník-specialista na veřejné zakázky). Jestliže však poradce s advokátní kanceláří alespoň nespolupracuje, nemůže obci nabídnout kvalitní komplexní služby - třeba při zastupování ve správním řízení u orgánu dohledu.
Vzhledem k tomu, že výkon činností zadavatele vyžaduje určitou úroveň administrativní pečlivosti, od věci není ani certifikace poradce podle norem ISO 900:2001.
KAREL ŠPÁDA
PFI s. r. o.
certifikovaný lektor MMR
