Písemné dokumenty dokládající naši minulost nejsou tolik na očích jako hrady, zámky či památkové rezervace, ale svým významem se řadí k tomu nejcennějšímu, co každý národ vlastní. Archivní kulturní památky, označované také jako paměť národa, střeží každý stát jako oko v hlavě.
Česká republika uchovává ve svých archivech 146 kulturních památek, z nichž tři požívají nejvyššího statusu jako památky národní. Badatelé se za nimi vydávají jak do Národního archivu v Praze, tak do oblastních archivů a jejich oddělení, jimiž se po reformě státní správy staly archivy okresní.
KDO, KDY, KAM A PROČ
"To základní, co potřebují města a obce, mají ve svých oblastních a okresních archivech. Ale na nás se také mohou obracet; a dělají to dost často. Častými návštěvníky tu bývají obecní kronikáři, spolupracujeme s genealogy a heraldiky, denními hosty jsou tu samozřejmě památkáři," řekla vedoucí oddělení fondů samosprávy a státní správy do roku 1848 a církevních institucí PhDr. Alena Pazderová z Národního archivu.
Častým důvodem, proč badatelé navštěvují Národní archiv, bývají výročí založení města nebo povýšení obce na město, udělení různých práv, zhotovení či obnova městského znaku, snaha doplnit poznatky o historii místa. Své důvody pro návštěvu Národního archivu mají i pracovníci národních parků, přírodních rezervací a vůbec všichni, kdo se angažují v ochraně přírody: Získají zde plastický obraz o tom, jak vypadala krajina před mnoha lety, doklady o případné těžbě, ať už drahých kamenů, nebo čehokoli jiného apod. Vítán je každý, kdo má zájem.
SALBUCHY A STARÁ MANIPULACE
Pod tajemně znějícími názvy se skrývají dva nesmírně cenné fondy. V prvním případě jde o počeštělý název dokumentů nazývaných podle původního uložení Saalbuch - sálová kniha. Jak vysvětlila dr. Pazderová, jsou to uměle vzniklé úřední knihy, které nařídila sepsat Marie Terezie, když začala centralizovat státní správu habsburské monarchie. Jsou v nich zapsány veškeré šlechtické nobilitace, tj. povyšování osob do šlechtického stavu, dále změny erbů, ale i různá privilegia měst a městeček a jejich znaky.
Název Stará manipulace opět pochází od tehdejšího "manipulováno, uspořádáváno" a souvisí rovněž s centralizací monarchie. Už tenkrát chrlily jednotlivé úřady množství písemných dokumentů a Marie Terezie rozhodla, že je třeba je nějak uspořádat. Podnikla tak vlastně nepřímo první kroky ke vzniku a formování státní památkové péče. I ve Staré manipulaci lze dohledat významné dokumenty k dějinám měst a obcí.
Nesmírně cennou složkou Národního archivu jsou dále církevní listiny. I v nich se často nacházejí první zmínky dokládající datum založení města nebo povýšení obce na město, o udělení různých městských práv apod.
KATASTRY A INDIKAČNÍ SKICI
Katastrální soupisy začaly vznikat krátce po uzavření Vestfálského míru. "Panovník měl zájem na tom, aby zemi zničenou třicetiletou válkou dal nějak do pořádku. Na to potřeboval peníze, a kde je vzít? Samozřejmě z daní poddaných. A tak se královští komisaři rozjeli do všech stran, přeměřovali polnosti, lesy, sepisovali hospodařící poddané, zjišťovali způsob jejich obživy, kolik mají koz, krav, prasat, sepsali veškerý poddanský i obecní majetek.
Kromě majetkových poměrů sepsali i mužské představitele domácností, objevují se i seznamy tehdejších městských radních. Z těchto údajů pak vznikl v roce 1654 první český katastr, tzv. Berní rula. Na jeho základě pak vznikaly katastry další a přesnější," popisuje tento vpravdě zlatý badatelský důl dr. Pazderová.
Poslední katastr pochází z první poloviny 19. století, kdy se pořizoval nový soupis majetkových poměrů za účelem zdanění obyvatelstva. Ten má dokonce barevné přílohy, které archiváři nazývají indikační skici. Existují pro každou obec a zachycují do značných podrobností nejen všechny významné stavby a lidská obydlí včetně od Josefa II. existujících čísel popisných, ale i kapličky, boží muka lesy, vodní toky, staré cesty atd. PhDr. Pazderová hodnotí tento materiál jako velmi cenný mj. i proto, že dochované staré pomístní názvy (Šibeniční vrch, Na bojišti, V jilmech aj.) vypovídající o dávno zapomenuté historii kraje a jeho původní tvářnosti.
SOUPIS PODLE VÍRY
Dalším významným pramenem z této doby je soupis obyvatelstva podle víry z roku 1651. V té době už je jediným povoleným vyznáním katolická víra a panovník má zájem na jejím posílení a na zmapování církevní správy a majetku. Dělá se proto soupis, v němž je zachycen nejen hospodář, ale i všichni členové jeho rodiny, čeleď a případní podnájemníci.
"Je to úžasný materiál, protože uvádí nejen jméno, příjmení, stav, věk, povolání a víru poddaných, ale v poznámkách často i jejich zdravotní stav, charakterové vlastnosti nebo u cizinců místo jejich původu. Existují tu takové poznámky jako například "slepý na vobě voči," "hluchý", "Káča hubatá", "přišel z Dánska", dají se tu vysledovat vícečetné porody apod. Závěrem jsou popsány kostely a fary včetně zádušního jmění farářů. Když propojíte tento soupis s Berní rulou, získáte velmi plastický obraz tehdejší společnosti," říká PhDr. Pazderová.
ZÁPIS ARCHIVNÍCH PAMÁTEK
Na archivní kulturní památky se vztahuje, stejně jako na veškeré ostatní kulturní dědictví, zákon č. 20/1987 Sb., o památkové péči, a dále zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě.
Návrh na zápis dokumentů nebo jejich souborů může podat, stejně jako u ostatních památek, kdokoli. V praxi to však nejčastěji bývají samotní pracovníci archivů.
Hodně archivních kulturních památek bylo vyhlášeno po roce 1989, kdy byly na ústřední seznam zapsány všechny církevní listiny od nástupu Habsburků na trůn v roce 1526. Byly tu totiž určité obavy, že církev, jíž bylo toto dědictví po roce 1948 ukradeno, bude právem chtít svůj majetek zpět, ale v záplavě jiných starostí nebude mít dost sil se o něj postarat.
Představitelé jednotlivých církevních řádů, kteří se na vlastní oči přesvědčili o vzorné péči o tyto památky, však sami usoudili, že listinám bude nejlépe tam, kde jsou uchovávány dosud. Byly proto uzavřeny depozitní smlouvy o úschově uvedených dokumentů v Národním archivu, případně v dalších státních archivech, které se tím o ně starají i nadále.
Na archivní kulturní památky se samozřejmě vztahuje stejně přísný režim jako na památky ostatní. To znamená, že se nesmějí prodávat do zahraničí, jejich vývoz je možný pouze na výstavy a jejich případné zapůjčení k badatelským účelům se řídí zvláštními pravidly.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Národní archivní kulturní památky
Archiv České koruny z let 1158 - 1935. Archiv držitelů státní moci, českého panovníka a českých stavů. Naše největší listinná archivní cennost, patřící k základním symbolům české státnosti. Uložen v Národním archivu v Praze. Zápis v roce 1977, obnoven 1988.
Moravské desky zemské. Nejcennější archivní celek vzniklý z činnosti stavovských institucí markrabství moravského ze 14. - 16. století. Uložen v Moravském zemském archivu v Brně. Zápis v roce 1989, obnoven 1998.
Archivní sbírka Historica Třeboň. Unikátní soubor archiválií k dějinám Koruny české a sousedních zemí, který se dochoval v archivu pánů z Rožmberka. Uložena ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Zápis v roce 1977, obnoven 2000.
