Úředník územního samosprávného celku pobírá starobní důchod a současně si chce ještě v městském úřadu vydělávat. Musí však mít pracovní poměr na dobu určitou. Jaká jsou pravidla pro tento pracovní poměr? Podmínky opravňující zaměstnavatele (obec, městský úřad, kraj apod.) ke sjednání pracovního...
Úředník územního samosprávného celku pobírá starobní důchod a současně si chce ještě v městském úřadu vydělávat. Musí však mít pracovní poměr na dobu určitou. Jaká jsou pravidla pro tento pracovní poměr?
Podmínky opravňující zaměstnavatele (obec, městský úřad, kraj apod.) ke sjednání pracovního poměru úředníka územního samosprávného celku na dobu určitou uvádí zákon č. 312/2002 Sb. Musí pro to být důvod spočívající v potřebě zajistit časově omezenou správní činnost nebo nahradit dočasně nepřítomného úředníka/úřednice, zejména v případě mateřské nebo rodičovské dovolené, pracovní neschopnosti, u níž lze na základě lékařského posudku předpokládat, že bude delší než 3 měsíce, výkonu civilní nebo vojenské služby nebo výkonu veřejné funkce.
Jsou to výjimečné případy a pracovní poměr by měl být sjednáván na dobu neurčitou. Krátkodobý pracovní poměr na dobu určitou neumožňuje, aby úředník absolvoval systém prohlubování kvalifikace podle zákona. Přitom vzdělávání úředníků je jednou z nejdůležitějších záruk kvality výkonu veřejné správy. Krátkodobé pracovní poměry by umožnily obcházení zákona a vznikalo by nebezpečí, že správní činnosti by vykonávali zaměstnanci bez zvláštní odborné způsobilosti.
V pracovní smlouvě na dobu určitou uvede samosprávný celek důvod, pro který nebyl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Není-li v pracovní smlouvě nebo ve jmenování do funkce uveden důvod, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Ujednání pracovního poměru na dobu určitou musí být konkrétní a přesné, aby nebyly pochybnosti o tom, na jakou dobu se pracovněprávní vztah uzavírá. Tato doba může být určena konkrétně do určitého dne, může být vymezena určitou skutečností či událostí (například ukončením pracovní neschopnosti, uplynutím rodičovské dovolené) a může být sjednána také stanovením počtu dnů, po které bude úředník pracovat. Už ze samotného pojmu "pracovní poměr sjednaný na určitou dobu" vyplývá, že má být zásadně krátkodobý, sjednaný především na dobu časově dohlednou.
Na úředníky se obecná úprava pracovního poměru na dobu určitou podle nového § 39 zákoníku práce nevztahuje, i když právní úprava je téměř shodná. Novým ustanovením § 39 zákoníku práce (dále jen ZP) se však řídí ostatní zaměstnanci samosprávných celků, kteří nemají statut "úředníka". Jde o zaměstnance na úseku servisních, pomocných, obslužných a jiných manuálních činností. Proto v personální agendě územních celků se nadále budeme při posuzování pracovních poměrů na dobu určitou setkávat se dvěma kategoriemi zaměstnanců, jejichž pracovní poměry na dobu určitou budou posuzovány podle zákoníku práce a podle zákona o úřednících územních samosprávných celků.
Podle právní úpravy platné do 1. 1. 2007 platilo, že úředník mohl pobírat starobní důchod, vedle toho si vydělávat a nemusel mít pracovní poměr na dobu určitou, nejdéle na dobu jednoho roku. Novela zákona č. 312/2002 Sb., však stanoví, že i tento úředník musí mít pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, nejdéle na dobu jednoho roku. Sjednání tohoto termínovaného pracovního poměru je totiž podmínkou pro vznik dalších práv, zejména pobírání starobního důchodu (viz změna § 11 odst. 3 zákona č. 312/2002 Sb.)
