V souvislosti s nejmenovanou mediální kauzou jsem nucen se zamyslet nad postavením zaměstnanců tzv. vrchnostenské správy, v konkrétním případě, pracovníků stavebních úřadů, a to nejen z hlediska platných zákonů ČR. Začneme-li letmý exkurz do zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění,...
V souvislosti s nejmenovanou mediální kauzou jsem nucen se zamyslet nad postavením zaměstnanců tzv. vrchnostenské správy, v konkrétním případě, pracovníků stavebních úřadů, a to nejen z hlediska platných zákonů ČR.
Začneme-li letmý exkurz do zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, nelze se vyhnout jinde nevídanému zákonodárcovu počinu uvedenému v ustanovení § 4, ze kterého vyplývá, že "Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc".
Naivně jsem předpokládal, že za službu veřejnosti lze považovat nejen veřejnou správu jako část moci výkonné, ale i další dva sloupy, na kterých stojí náš demokratický stát - moc soudní a moc zákonodárnou. Musím však s politováním konstatovat, že obdobné ustanovení se nenachází například v zákoně o soudech a soudcích či o Poslanecké sněmovně. Jistě by to zlepšilo výkon těchto orgánů nejen vydávaných zákonů či soudních rozhodnutí, ale i etického chování osob v těchto orgánech začleněných.
Prostřednictvím správního řádu byl úřednický šiml zákonodárcem osedlán zcela komfortně. To znamená především a zcela správně ve prospěch jeho uživatelů, v daném případě účastníků územních čí stavebních řízení. Zatímco nezávislý soud je prakticky nezávislý a chráněný v případě běhu lhůt, nad stavebním úřadem visí pověstmi opředený "Damoklův meč". Podle ustanovení § 71 správního řádu, je nezbytné vydat rozhodnutí ve 30denní, respektive 60denní lhůtě.
To platí nejen u orgánu prvostupňového, u kterého lze napravit případná pochybení prostřednictvím řádného opravného prostředku, ale rovněž u odvolacího orgánu, kdy už tato možnost není a který ve lhůtě věc rozhodnout musí, ať už je sebesložitější, či sebeošemetnější. Že otázka dodržování lhůt ve správním řízení není jen tak hra na doporučenou dobu, svědčí i skutečnost, že nečinnost - tj. nedodržení lhůty - je možné považovat za nesprávný úřední postup s dalšími možnými vyhlídkami pro zákona nedbalého pracovníka stavebního úřadu.
HRA NA ČERNÉHO PETRA ZAČÍNÁ
Vydáním konečného rozhodnutí a nabytím jeho právní moci však pro pracovníka stavebního úřadu věc zdaleka nekončí. Respektive v mnohých případech hra na černého Petra teprve začíná. Existuje zde nepopiratelné právo účastníka obrátit se na soud. Tato možnost se stává velmi žádanou, a to spolu s podáním trestního oznámení. Účastník, který nedokázal ve správním řízení zabránit stavbě, využívá svého zákonného práva a obrací se na místně příslušný správní soud či alespoň na Policii České republiky. Mezitím investor s pravomocným stavebním povolením využívaje globálně otepleného příznivého počasí dokáže proinvestovat i stovky tisíc korun, a to až do doby, než přijde (pokud přijde) od soudu předběžné opatření k zastavení stavby.
Následuje-li však soudní rozhodnutí, které ruší stavební povolení, dostávají události rychlý spád. Možnost zrušení rozhodnutí přitom nelze ani při sebelepší právní erudici úředníka nikdy vyloučit, pro přílišnou nejednoznačnost a složitost právní úpravy. Lze již jen doufat v Hospodinovu přízeň, že investor mezitím nestihnul svoji vysněnou, a v řádné projektové dokumentaci zakreslenou stavbu dokončit, a riziko náhrady škody tím nenarostlo. Přitom se proti vždy neomylnému rozhodnutí soudnímu nelze již řádným způsobem odvolat.
Nehodlám hodnotit a srovnávat náročnost soudních případů. Pouze připomínám, že veřejné stavební právo nepatří mezi oblíbené nejen pro svoji náročnost související s technickými otázkami, ale i pro obtížnost složité právní úpravy. Nutno k tomuto podotknout, že v devadesáti procentech nedochází ke komplikacím. Přesto v momentě, kdy - zejména u velkých projektů - stojí proti záměru silného investora stejně dobře vyzbrojený další účastník řízení (například vlastník sousedních nemovitostí) dochází k erudované přestřelce slušně zaplacených advokátních kanceláří, při níž z hlediska svých možností stojí často stavební úřad obsazený především stavebními inženýry - neprávníky, uprostřed jako nahý v trní - či jako živý a viditelný terč.
Správní řád i stavební zákon v celé své obtížnosti byly svěřeny k aplikaci osobám druhé kategorie - úředníkům, o jejichž kvalitě všichni silně pochybujeme. Toto ostatně vyplývá z řady průzkumů veřejného mínění o prestižních a adekvátně obsazených profesích. Možná by stálo za to upozornit zákonodárce, že rozhodování o stavbě, která bude na místě stát stovky let, nemůže být svěřeno této osobě, která ač kvalifikována, neschopně parazituje na našich daních. Rozhodování o tak vážné věci by pak mělo být svěřeno důstojnému a všemi respektovanému soudnímu orgánu.
OTÁZKA NA TVŮRCE ZÁKONA
Ještě otázka na tvůrce nového stavebního zákona, u kterého se podle školení pracovníků ministerstva předpokládá tří až pětiletá lhůta k vytříbení názorů: Je uvedená lhůta i lhůtou hájení z hlediska trestněprávních či pracovněprávních postihů pracovníka stavebního úřadu, který snad vytříbil nejasné otázky nesprávně či jinak, než bylo následně soudem rozhodnuto? Při nejasnosti a neurčitosti nové právní úpravy to nelze vyloučit.
Závěrem: U nás doma se za dob mého dědy říkalo, že když se kobyle odebere trochu sena, tak to nevadí, pokud neodebíráme každý den o hrst víc, Je docela možné, že ten šiml placený z daní našich občanů se odnaučí časem žrát, ale musíme si dát pozor, aby nám při tom experimentu nezdechl. Nakonec to možná nebude žádná škoda, vždyť je to jen mrcha, co nám znemožňuje stavět. Pak je ovšem otázka, zda měla být vůbec pořízena kobyla, jež za nic nemůže a kterou následně umoříme hlady.
Co na to Dr. Mráček z báječné komedie o vodnících?
Jiří Randall
právník ve státní správě
