Od 1. ledna letošního roku nabylo účinnosti v členských zemích EU nařízení Evropské komise č. 1998/2006, o použití čl. 87 a 88 Smlouvy Evropské komise na podporu de minimis. Je to jeden z klíčových předpisů v oblasti veřejné podpory, především s ohledem na zásadní změny, které přináší.
Aplikace pravidla de minimis se v poslední době stala poměrně módní záležitostí na všech úrovních potenciálních poskytovatelů veřejné podpory. Není se čemu divit. Tím, že je aplikováno, se poskytovatel vyhne někdy zdlouhavému notifikačnímu procesu a posuzování možné veřejné podpory Evropskou komisí (EK). Často se toto pravidlo užívá v situacích, kdy není zcela jasné, zda příslušné opatření je veřejnou podporou, či nikoliv a poskytovatel se obává možného porušení svých povinností. Je to "pojistka", aby k rozporu s předpisy nedošlo.
HRANICE DE MINIMIS
Hlavní změna proti předcházející úpravě spočívá ve dvojnásobném zvýšení základní hranice de minimis na 200 tisíc eur pro jeden podnik za období tří let. Existují ovšem některé výjimky. Například pro podniky činné v odvětví silniční dopravy platí strop 100 tisíc eur za období tří let. V odvětví zemědělství a rybolovu speciální úpravu pravidla de minimis stanovuje nařízení Evropské komise číslo 1860/2004. Uvedené stropy platí bez ohledu, zda financování plyne zcela ze zdrojů poskytovatelů příslušného členského státu či je spolufinancováno ze zdrojů EU. Co se týče období tří let, rozhodné jsou fiskální roky používané k daňovým účelům v příslušném členském státě. Domnívám se tak, že v ČR půjde o tři kalendářní roky.
APLIKACE PRAVIDLA
Pravidlo de minimis lze v zásadě aplikovat na opatření určená podnikům ve všech odvětvích vyjma těch, která jsou v nařízení stanovena negativním výčtem. Tedy nesmí být použito ve vztahu k podnikům činným v odvětví rybolovu a aquakultury, na něž se vztahuje nařízení Rady č. 104/2000, k podnikům činným v prvovýrobě zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy ES (v jejich případě lze aplikovat nařízení č. 1860/2004), k podnikům v obtížích, je-li poskytnutí podpůrného opatření závislé na užití domácích produktů na úkor dovážených a v případě podpůrných opatření na činnosti spojené s vývozem do třetích zemí nebo do členských států EU, zejména na provoz a vytvoření distribuční sítě nebo jiné běžné výdaje související s vývozní činností.
Podstatnou změnou je, že pravidlo de minimis lze použít v odvětví dopravy. Výjimkou jsou podpůrná opatření určená k nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu podnikům, které tento druh dopravy provozují ve prospěch třetích stran. Pravidlo je možné aplikovat i na podniky v odvětví zpracování a uvádění zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy ES, jestliže výše podpůrného opatření není stanovena na základě ceny nebo množství produktů zakoupených od primárních producentů nebo uvedených na trh danými podniky, nebo pokud poskytnutí opatření nezávisí na podmínce, že bude zčásti nebo zcela předáno prvovýrobcům.
OPRAVDU NENÍ NUTNÉ SLEDOVAT CÍL A FORMU OPATŘENÍ?
Z nařízení explicitně vyplývá, že zmíněné stropy lze užít nezávisle na formě podpůrného opatření nebo sledovaném cíli. Po jeho důkladném prostudování konstatuji, že tomu tak úplně není.
Předně: Poskytovatel si musí zodpovědět otázku, zda má pravidlo de minimis vůbec použít. Při tom se zajisté nevyhne hodnocení účelu podpůrného opatření. Například, pokud platí, že nařízení nelze aplikovat na vytvoření a provoz distribuční sítě, musí zcela jednoznačně vědět, zda podpůrné opatření nemá v úmyslu příslušný podnik právě k tomuto účelu použít. Totéž platí i pro podnik činný v odvětví dopravy. I u něj by měl poskytovatel vědět, zda podpůrné opatření nehodlá podnik použít na nákup vozidel pro silniční nákladní dopravu apod. Zjišťování zamýšleného použití prostředků na základě pravidla de minimis lze poskytovatelům jedině doporučit. A to nejen kvůli tomu, že neporuší podmínky nařízení, ale budou moci snáze vymáhat "zneužité prostředky" zpět. V úvahu přichází i případná trestní odpovědnost příjemce.
DOPORUČENÍ PRO OBCE
Pravidlo de minimis lze aplikovat v různých oblastech a v souvislosti s různými formami veřejné podpory. O tom koneckonců svědčí i článek v Moderní obci č. 1/2007 Zelená pro privatizaci obecních bytů, který pojednává o možném použití pravidla de minimis ve vztahu k prodeji bytů vlastněných územními samosprávami za ceny nižší než tržní. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že nařízení je aplikovatelné pouze na podpůrná opatření, která jsou tzv. transparentní. U takových opatření je požadavek, aby před jejich poskytnutím bylo možné přesně vypočítat hrubý ekvivalent grantu bez nutnosti hodnocení rizik. Zjednodušeně řečeno: Poskytovatel by měl vědět, jakou má podpůrné opatření finanční hodnotu, a to před jeho poskytnutím. Proto doporučuji využívat podpůrná opatření, která budou tzv. zastropována přípustným limitem (například dotaci odpovídající stropu de minimis aj.).
HLÍDAT STANOVENÉ HRANICE
Poskytovatel musí dbát na to, aby nepřekročil základní hranice de minimis. Nařízení EK je totiž nekompromisní. Stanoví, že v takových situacích nelze v době poskytnutí podpůrného opatření ani v pozdějším období využít právní výhody plynoucí z tohoto nařízení, a to ani pro část opatření, která stanovenou hranici nepřekračuje.
Poskytovatel by proto měl neustále pamatovat na to, že stanovené hranice je nutno dodržovat bez ohledu na počet zapojených veřejných rozpočtů. Tím chci říci: Nemusí vždy automaticky platit pravidlo, že poskytovatel je oprávněn poskytnout podpůrné opatření ve výši 200 tisíc eur, respektive 100 tisíc eur. Naopak. Před zamýšlenou aplikací de minimis si musí od příslušného podniku vyžádat v písemné či elektronické podobě prohlášení o všech dalších opatřeních pokrytých tímto pravidlem, které obdržel v předchozích dvou rozpočtových letech a v současném rozpočtovém roce. Poskytnout mu pak může pouze "zbytek". Například pokud příslušný podnik obdržel v tříletém období podpůrná opatření podle pravidla de minimis odpovídající částce 150 tisíc eur, může mu být poskytnuto podpůrné opatření ve výši maximálně 50 tisíc eur.
Rovněž doporučuji, aby si poskytovatel vyžádal od příslušného podniku informace o jiných veřejných podporách a účelu, na který byly poskytnuty. Nařízení neumožňuje kumulovat podpůrné opatření poskytnuté podle pravidla de minimis s veřejnou podporou na tytéž náklady, pokud by byla touto kumulací překročena maximální možná výše veřejné podpory.
Jestliže poskytovatel použije pravidlo de minimis, je povinen přijímající podnik písemně informovat o charakteru opatření a sdělit mu, že postupuje podle nařízení (příjemce by se měl dozvědět i přesný název nařízení a datum jeho publikace v Úředním věstníku Evropské unie). Dále platí, že záznamy týkající se podpůrných opatření podle pravidla de minimis poskytované ad hoc (mimo poskytovatelem schválený program) je třeba archivovat po dobu 10 let od poskytnutí, záznamy ohledně takových programů po dobu 10 let od poskytnutí posledního podpůrného opatření.
Přinese nová úprava pravidla de minimis územním samosprávám nějakou úlevu? To je otázka. Pozitivní je zvýšení horních limitů. Díky tomu může být řada opatření poskytnuta bez posouzení Evropskou komisí. Zároveň nařízení ukládá nové povinnosti, které je nutno důsledně respektovat. Vždy je totiž třeba mít na paměti, že kdokoliv může EK podat podnět, že příslušný poskytovatel porušuje pravidla v oblasti veřejné podpory. A její následné šetření by mohlo vyústit v navracení podpory.
Michael Kincl
asistent soudce Nejvyššího soudu,
Česká asociace pro soutěžní právo
Vysvětlení pravidla de minimis
Definice pravidla de minimis vyplývá ze samotného nařízení. Jde o prahovou hodnotu, pod kterou se opatření podpory považují za opatření nesplňující kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy ES a nepodléhají tak povinnosti notifikace obsažené primárně v čl. 88 odst. 3. Opatření pokrytá pravidlem de minimis nejsou tedy veřejnou podporou.
Hlavním cílem koncipování uvedeného pravidla bylo, aby EK nemusela posuzovat každé bagatelní opatření a mohla se věnovat případům závažnějším. To se stalo více než aktuální po vstupu nových členských států.
Aby aplikace uvedeného pravidla vůbec byla nutná, příjemce podpůrného opatření musí naplňovat znaky podniku ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy ES, tj. musí jít o entitu vykonávající ekonomickou činnost (nabízení zboží a služeb na trhu). V praxi jsem se setkal s případy, kdy toto pravidlo byla použito na opatření (promíjení penále) týkající se státních orgánů, které žádnou ekonomickou aktivitu nevyvíjely a nebylo je možné kvalifikovat jako podniky.
Upozornění
Dne 28. 12. 2006 bylo v Úředním věstníku Evropské unie publikováno nařízení Evropské komise č. 1998/2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis. Nařízení nahradilo předchozí nařízení Evropské komise č. 69/2001 a je přímo použitelné ve všech členských státech EU
