Bezmála dvě třetiny dětí (62 %) v Česku dostávají pozvání na schůzky s neznámými prostřednictvím chatů či jiných instantních messengerů (nástrojů pro on-line komunikaci) a téměř dvě ze tří takto oslovených dětí pozvání přijmou! To je jeden z řady alarmujících výsledků on-line výzkumu zaměřeného na chování českých dětí na internetu, které by neměly nechat lhostejné jak rodiče, tak představitele veřejné správy. Vždyť právě ona je zřizovatelem škol i veřejných knihoven, kde děti přicházejí často do styku s internetem.
Výzkum loni provedla na serverech iHNed, Atlas, iDNES a Seznam agentura Gemius (www.gemius.com). Dotazník zodpovědělo 1545 uživatelů internetu ve věku 12 až 17 let a 13 994 dospělých respondentů, mezi nimiž bylo 1852 rodičů alespoň jednoho dítěte ve věku 12 až 17 let.
SCHŮKA S NEZNÁMÝM? ŽÁDNÝ PROBLÉM!
Jestliže se však u nás na schůzku dojednanou přes internet s neznámou osobou vypraví téměř dvě ze tří takto oslovených dětí, v Polsku podle výsledků obdobného, o rok dříve provedeného výzkumu tak učiní "jen" 44 % dětí. Děti nejčastěji chodí na schůzku samy (50 % v Polsku, ale téměř 70 % v Česku), přičemž více než 20 % dětí v Polsku i Česku nikomu neříká, že na takové setkání odcházejí. Svým způsobem příznačné je následující zjištění: Téměř polovina dětí uvedla, že na schůzce potkaly někoho staršího, přičemž v obou zemích shodně téměř v 15 procentech případů byli tito neznámí starší o více než 10 let.
Rodiče zpravidla vůbec o podobných schůzkách nevědí. Zřejmě je to dáno jejich obvykle nízkou autoritou v oblasti internetových dovedností: I když rodiče uvádějí, že se svými dětmi mluvili o důsledcích užívání internetu, jsou až na pátém místě zdrojů, které děti uvádějí jako důležité pro přenos sdělení typu "seznamování se po internetu je nebezpečné".
ŠKOLY TRÁPÍ JINÉ STAROSTI
A co škola? Ve výzkumu dopadla o něco málo lépe než rodiče: 45% dětí uvedlo, že o nebezpečí navazování nových kontaktů na internetu je poučila škola, zatímco jen 39 % dětí o tom informovali také rodiče. Hlavním informačním zdrojem pro děti byl internet (68 %), televize (54 %) a tisk (52 %). V rámci projektu Internetizace škol vznikly před lety osvětové materiály, které upozorňovaly, jak by se děti měly chovat na internetu, aby se nevystavovaly riziku. Otázka je, kam se všude dostaly. Protože letos státní rozpočet nepřidělil školství žádné peníze na program státní informační politiky ve vzdělávání, budou mít školy co dělat, aby vůbec zajistily prostředky na připojení k internetu, natož aby se nějak systematicky zabývaly riziky internetu pro děti.
VHODNÝ ZDROJ: SAFERINTERNET.CZ
"My jsme využili pro informování knihovnic pracujících s dětmi materiály, které jsme získali od projektu Bezpečnější internet," říká o dřívější aktivitě Klubu dětských knihoven Svazu knihovníků a informačních pracovníků Zlata Houšková z Národní knihovny v Praze. Stránky projektu www.saferinternet.cz mohou nejlépe posloužit všem, kterým není lhostejná situace dokumentovaná výsledky citovaného výzkumu. Najdou na nich mj. metodické materiály, jako jsou Desatero bezpečnějšího internetu, Pravidla bezpečného internetu pro děti, Pravidla bezpečného internetu pro rodiče, Listina dětských práv na internetu a další.
Polský výzkum následoval po úspěšné a efektivní osvětové kampani organizované Nobody's Children Foundation. Česká veřejnost je méně informována a osvětová kampaň se teprve chystá. Letos ji chce uskutečnit nový osvětový projekt CZESICON, který zahajuje svoji činnost v roce 2007. Teprve pak bude možné díky výzkumu realizovanému v rámci projektu Saferinternet.cz porovnat, zda a nakolik se toto povědomí o rizicích na internetu pro děti u nás zvýšilo.
JAROSLAV WINTER
