Nejlépe se lidem žije v Tachově. Alespoň k takovému závěru dospěl internetový server aktuálně.cz na základě průzkumu 300 obcí s rozšířenou působností. O tom, nakolik je toto tvrzení oprávněné, hovoříme se starostou Tachova a senátorem Parlamentu ČR Mgr. Ladislavem Macákem.
Co tomuto výsledku říkáte? Překvapil vás, stejně jako autory průzkumu?
Beru to s rezervou, ale nepopírám, že mne ta zpráva potěšila. A také překvapila. Zpočátku jsem to bral tak trochu jako legraci, dokud mne redaktoři zmíněného serveru osobně nepřesvědčili, že je to míněno vážně.
Nejen Tachov, ale celý region u západní hranice vyšel z průzkumu dobře. Odpovídá to opravdu skutečnosti?
Rozhodně se nedá říct, že je všechno ideální. V našem okrese třeba chybí nemocnice, respektive je zavřená. A nejen nemocnice, ale i spousta dalších věcí. Ale v každém případě udělal tento region obrovský skok kupředu. Hodně mu pomohlo mj. postavení dálnice.
Projevilo se to u vás konkrétně třeba přírůstkem obyvatelstva?
Počet obyvatelstva nevzrostl, zůstává stabilně na zhruba 13 tisících. Protože je u nás značné procento mladých - věkový průměr je 34 let - rodí se víc dětí, než činí úmrtnost, ale zase dost lidí odchází. Bohužel především těch vzdělanějších, protože mají problém s uplatněním. Stále ještě přežívá dědictví minulosti, kdy u nás byli jen vojáci, státní statek a uranový průmysl. To všechno je pryč, průmysl i služby vznikají zcela nově. Projevuje se to i na nezaměstnanosti; v tachovském okrese je na Plzeňsku největší - mezi osmi a devíti procenty. Samotný Tachov má asi o procento méně. Ale podle mého názoru převážná většina z těchto nezaměstnaných jsou lidé, kteří nikdy dělat nebudou, protože nechtějí. Vzniklo u nás pět nových podniků a mají problém získat lidi s potřebnou kvalifikací. Snad pomůže nová průmyslová škola, která byla otevřena v roce 2002.
Co pro vaše město znamenal odchod armády?
Posádka odešla hned v roce 1990. V té době byli lidé rádi; na rozdíl od dneška, kdy si vojáků váží, protože představují pro civilní obyvatele možnost zaměstnání. Kasárna se tenkrát ještě nepřeváděla na obce zdarma, město je koupilo za víc než 50 miliónů. Jejich využití bylo trochu živelné, takže dnes se tam prolínají ne zrovna šťastně obytné domy s průmyslovou zónou. Letos jsme zde s pomocí peněz z evropských fondů dokončili novou komunikaci, která spojuje tento areál se sídlištěm.
Jedním z kritérií zmiňovaného průzkumu byla úspěšnost při získávání finančních příspěvků a dotací od státu, kraje a zejména z fondů EU. Nakolik se vám to daří?
Na městském úřadě jsme vytvořili nový odbor rozvoje evropské integrace se třemi lidmi, kteří nemají za úkol nic jiného než zjišťovat dotační tituly a připravovat projekty a žádosti o dotace. Za posledních šest let jsme na dotacích získali zhruba 200 miliónů korun, z toho nejvíc letos - 80 miliónů. Z kraje toho moc nedostáváme, ale jinde jsme celkem úspěšní, hlavně u malých projektů. S pomocí dotace z Ministerstva pro místní rozvoj jsme nyní dokončili 46 chráněných bytů určených seniorům a mladým lidem s nějakým zdravotním handicapem. Z evropských peněz stavíme hlavně komunikace, podařilo se nám také získat příspěvek na vzdělávací středisko REVIS. Bohužel jsme neuspěli s velkým projektem v hodnotě nad 100 miliónů na revitalizaci městské části Tachov-jihozápad. Z 20 podaných projektů jich uspělo sedm, my jsme skončili jako osmí. Řekli nám, že projekt je kvalitní, ať zkusíme žádost zopakovat. Určitě to uděláme.
Zmínil jste vzdělávací středisko REVIS. Komu a čemu slouží?
Je to naše příspěvková organizace a název je zkratkou pro Regionální vzdělávací informační středisko. Jedním z jeho úkolů je pomáhat obcím, pro které vykonáváme správu. Dále je tam konzultační středisko Západočeské univerzity, probíhají tu rekvalifikační a další kursy, prostory si pronajímají různé instituce. Učebny jsou perfektně vybavené, je tam i deset dvoulůžkových pokojů pro lektory i posluchače, dvě tělocvičny.
(Více o středisku REVIS najdete v Moderní obci č. 10/2006, str. 41 - pozn. redakce.)
Kdo a jak financuje provoz?
Na rozjezd činnosti poskytlo peníze město, ale nyní už mají za úkol si na sebe začít vydělávat. Nejde nám o to, aby bylo středisko ziskové, ale náklady by mělo svou činností pokrýt. Pro nás je to výhodné i proto, že zaměstnanci městského úřadu nemusejí jezdit na různá školení po republice, což by bylo časově i finančně náročnější, než když se vše může odehrát doma.
Tachov se nachází v Chráněné krajinné oblasti Český les. Využíváte tohoto faktu k rozvoji obce i regionu prostřednictvím cestovního ruchu?
U nás je příroda díky bývalému hraničnímu pásmu ještě dost panenská; prostředí je to opravdu nádherné, s krásnými tratěmi pro běžkaře, o kterých se dosud málo ví. Má jen jednu vadu - chybí tu zázemí, ubytování, restaurace atd. Ve spolupráci s německou stranou se ale už leccos začíná dařit.
Neobáváte se, že s rozvinutou infrastrukturou se tyto přednosti ztratí?
Krkonoše ani Šumava se z našich hor nikdy nestanou, to rozhodně nechceme. Navázali jsme velmi dobrou spolupráci s nově vzniklou Správou CHKO Český les; je dobré, že hlídají, aby se to nezvrhlo v nekontrolovatelnou turistiku. Shodujeme se v tom, že je třeba vybudovat základní záchytné body, aby bylo možné tyto krásy využít. Třeba nedávno jsme dali souhlas jednomu chovateli koní ke zřízení hipostezek. Tyto a jim podobné typy turistiky považujeme za vhodné a chceme je rozvíjet.
Existuje něco, co podle vás brzdí rozvoj vašeho regionu?
Každý vychází z toho, že u nás je konec světa. Že tam není nic, za čím by mělo cenu jezdit a proč tu vůbec žít. Hlavní je tento názor zlomit. Dříve jsme opravdu na konci světa byli, protože deset kilometrů za Tachovem byly jen dráty. Dnes tvrdíme, že nejsme na konci, ale na začátku, nejblíže Evropě. Do Norimberku je to od nás blíž než do Prahy, do Paříže se dá dojet po dálnici za několik hodin.
Aby lidé zůstávali, musí ovšem mít práci.
To je prvořadé. Zastávám názor, že je lepší podporovat vznik více menších podniků než jednoho "mamuta". Protože když ten padne, otřese to nejen celým městem, ale celým regionem. Ale lidé potřebují nejen práci, také musí mít možnost nějak trávit volný čas. Troufám si tvrdit, že u nás mají velmi slušnou kulturní nabídku. Nově vznikla městská galerie, Tachovské kulturní slavnosti už mají tradici, na koncerty se chodí do jízdárny, což je naprosto unikátní památka, kterou se nám podařilo zachránit. Byla to už prakticky ruina na odpis a hlasování o tom, zda se pustit do její opravy, bylo tenkrát velmi těsné. Naštěstí zvítězily hlasy pro záchranu a dnes si všichni naší jízdárny, která je druhá největší ve střední Evropě, velmi považují. V zářijových Dnech otevřených dveří památek si ji přišlo prohlédnout na 700 lidí. Obdobně si nemůže nikdo stěžovat na nedostatečné možnosti pro sport. Dokončujeme sportovní areál se zimním stadiónem, bowlingovou dráhou, minigolfem, mladí mají nový skatepark. Někdo může říct, proč to vše v malém městě. Ale já zastávám názor, že nechceme být malí pořád, že se naopak chceme rozšiřovat.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
