Místní daně jsou součástí daňového systému Slovenské republiky od ledna 2005. Od té doby se datuje i počátek fiskální decentralizace, tj. financování slovenských měst a obcí. Na úseku místních daní šlo v podstatě o transformaci a úpravu předchozího systému jedné daně a několika místních poplatků.
Nový stav zakotvuje samostatný zákon č. 582/2004 Z. Z., o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady (přijatý v září 2004). Správcem místních daní a poplatku jsou města a obce. To znamená, že v jejich rukou je nejen stanovení výše daně, ale i její výběr a vymáhání nedoplatků.
TYPY MÍSTNÍCH DANÍ
Zákon umožňuje městům a obcím vybírat tyto místní daně a poplatek:
daň z nemovitostí (pozemky, stavby, byty),
daň za psa,
daň za užívání veřejného prostranství,
daň za ubytování,
daň za prodejní automaty,
daň za nevýherní hrací přístroje,
daň za vjezd a setrvání motorového vozidla v historické části města,
daň za jaderné zařízení,
místní poplatek za komunální odpady a drobné stavební odpady.
Města a obce nemohou zavést žádnou jinou místní daň a místní poplatek kromě těch, které vyjmenovává zákon. Povinný je poplatek za komunální odpady a drobné stavební odpady, z daní lze zavést všechny nebo pouze některé.
Municipality musejí přijmout všeobecně závazné nařízení o místních daních a poplatku za komunální odpady, ve kterém určí sazbu a případné úlevy a osvobození. Poskytovat osvobození a úlevy v individuálních případech nelze.Všeobecně závazné nařízení schvaluje zastupitelstvo třípětinovou většinou přítomných poslanců, přičemž před jeho schválením existuje zákonná možnost připomínek ze strany fyzických nebo právnických osob.
SAZBY JEDNOTLIVÝCH DANÍ POJÍMÁ ZÁKON RŮZNĚ
V případě daně z nemovitostí byly zrušeny limity, to znamená, že města a obce určují sazby podle místních podmínek a tržní hodnoty nemovitostí relativně volně. Existuje však "vnitřní vazba" mezi nejnižší a nejvyšší sazbou. Daní z pozemků se zdaňuje celkem 8 typů pozemků (zahrady, stavební pozemky, trvalé travnaté porosty apod.), rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší sazbou nesmí přesáhnout 20násobek. Co se týče pozemků v jaderných zařízeních, je možný maximálně 100násobek. Daň ze staveb se vztahuje na 7 různých typů staveb (garáže, průmyslové stavby, stavby na zemědělskou produkci apod.), zákon stanovuje maximálně 40násobek mezi nejnižší a nejvyšší sazbou v příslušném sídle.
Pevně je určena daň za jaderné zařízení, poplatek za komunální odpady a drobné stavební odpady je limitovaný minimální a maximální hranicí.
Uvolnění sazeb a přenesení odpovědnosti za jejich výši na obce a města bylo jedním z důležitých záměrů fiskální decentralizace. Odráželo to skutečnost, že samospráva je schopná spravovat komunitu a příslušné území. Združenie miest a obcí Slovenska (ZMOS) bylo rovněž přesvědčeno, že jediným rozhodnutím o výši daní z centra (zákonem) jednoduše nelze určit podmínky pro všech 2900 sídel na Slovensku efektivně a přiměřeně konkrétním poměrům.
Pravomoc měst a obcí určovat výši daní svobodně vyvolala širokou diskusi a v některých kruzích i značný neklid. Zmíněná omezení v podobě zavedení vnitřní vazby při dani z nemovitostí v průběhu roku 2005 byla výsledkem cíleného tlaku individuálních plátců daní a především ekonomické lobby.
V diskusi bylo zajímavé sledovat, jak se na svobodu trhu dívají například podnikatelské kruhy v případě, že z ní nemusejí jen profitovat, ale cítí se jí být "ohroženy". Katastr obce a zdaňování nemovitostí na tržním principu je přitom prvkem tržního mechanismu, stejně jako vlastnictví nemovitostí.
Daně včetně místních by měly mít všeobecný charakter a měla by se uplatňovat rovnost zdaňování. Zdaňovat - na rozdíl od minulosti - je možné od začátku roku 2005 i státní organizace, vyšší územní celky, církve apod., i když už první rok účinnosti zákona zasáhla do tohoto pravidla novela zákona a uvolnila některá "přísná" pravidla pro školy a církve.
Příklon k přijímání limitů daní a poplatků na centrální úrovni je relativně jednoduché řešení, neposouvá však dopředu lokální damokracii. Naopak, přenesení odpovědnosti na města a obce vede i občany a právnické osoby k větší zainteresovanosti na těchto rozhodnutích. Je to proces sice velmi složitý, ale zároveň perspektivní. Ovšem pokud to s decentralizací nějaká společnost myslí opravdu vážně.
Záměr přejít postupně na zdaňování nemovitostí na tržním principu je dlouhodobý, je to zajisté věc vývoje a postupné změny postojů k decentralizovaným řešením. ZMOS nepochybuje o tom, že budoucnost potvrdí trend ke skutečně reálnému zdaňování na tržním principu.
JSOU DŮLEŽITÉ, NIKOLI KLÍČOVÉ
Z ověřených výsledků hospodaření po skončení roku 2005 vyplývá, že města a obce nové daňové pravomoci dokázaly uplatnit rozumně. Zohlednily místní poměry přiměřeně a problémy se vyskytovaly jen ojediněle. Pro ZMOS, které s Ministerstvem financí SR, vládou SR a Národní radou SR vyjednávalo, je to důkaz, že města a obce zvládají decentralizaci kompetencí, politické odpovědnosti a financí bez zásadních chyb a omylů.
Obce a města tedy vnímají fakt, že místní daně a poplatek nemají pouze fiskální, ale i regulační a preventivněkontrolní funkci. Nezanedbatelná je funkce zabezpečování kompetencí a poskytování služeb. Obecně lze říct, že řešením problematiky místních daní municipality nesledovaly jednoduché zvýšení daňového zatížení, ale hledaly a žádaly vytvoření podmínek pro podstatně diferencovanější přístup k zohlednění místních podmínek a k daňovým poplatníkům.
Místní daně jsou sice důležité, ale nejsou klíčovým zdrojem příjmů. Na celkových příjmech slovenských měst a obcí v roce 2005 ve výši 85,4 mld. korun se místní daně podílely částkou 9,9 mld. korun, což je přibližně 11,5 procenta.
Oľga Gáfriková
tisková mluvčí ZMOS
