Když letos v létě na Diskusním fóru portálu Města a obce online (www.mesta.obce.cz) v sekci Hospodaření obce začala výměna názorů na přednosti i úskalí grantových programů, rázem se toto téma stalo jedním z nejpřitažlivějších. Nemálo diskutujících požádalo i o zaslání základních dokumentů, které pro poskytování finanční podpory veřejně prospěšným projektům přijalo statutární město Hradec Králové.
Právě v Hradci Králové, kde se na grantech ročně rozdělí kolem jednoho sta miliónů korun, totiž už v září 2004 přijali Směrnici Zastupitelstva města Hradec Králové, kterou se stanoví pravidla poskytování finanční podpory veřejně prospěšným projektům. Peníze na tyto účely pak ve městě spravuje Fond na podporu veřejně prospěšných projektů.
ŠIBALŮM ODZVONILO
Ing. Jaroslava Fikrová, vedoucí odboru interního auditu a kontroly Magistrátu města Hradec Králové, vysvětluje dva hlavní důvody, proč v krajské metropoli vydali příslušnou směrnici:
Jednak se tak zprůhlednilo poskytování dotací a vytvořila se jednotná databáze žadatelů. Dříve se totiž mohlo stát, že žadatel "šibal" požádal o dotaci na jednu akci na dvou různých odborech a dostal ji dvakrát, neboť chyběla centrální evidence a v množství poskytovaných příspěvků takové případy nešlo uhlídat.
Druhým důvodem bylo vytvoření spravedlivého a jednotného přístupu k žadatelům. Odstranily se disproporce jak v podávání žádostí a v přísnosti posuzování (například jeden odbor požadoval předložení hospodaření organizace, ověření bezdlužnosti a další přísná kritéria, zatímco jinému odboru stačila žádost psaná rukou na jednom listu papíru). Přestal se také rozdílně posuzovat účel projektu. Proto dnes už není možné, aby se přes některý odbor získaly peníze na zjevně okrajové záležitosti, ale v jiné oblasti se žádosti o příspěvky, například pro bezbariérový vstup dětí s fyzickým postižením, zamítaly.
"Po zavedení směrnice od ledna 2005 se navíc peníze rozdělují zálohově a rovnoměrněji podle zaměření žadatelů, tedy do kultury, sportu, sociálních věcí atd.," dodává inženýrka Fikrová.
POMOC NEMÍŘÍ MIMO SKUTEČNOU POTŘEBU
Někteří námi oslovení účastníci diskuse na portálu Města a obce online vyjádřili názor, že určitým rizikem grantových programů může být nereflektování potřeb místních komunit.
"Tento problém v Hradci rozhodně nehrozí, neboť pro jednotlivé oblasti máme zpracovány tzv. komunitní plány vytvářené za spolupráce s příslušnými komunitami a potřeby jednotlivých oblastí jsou dobře zmapovány. Navíc jsou témata zvolena natolik obecně, že do nich lze zařadit takřka jakoukoliv akci. Například příspěvek na sportovní akce, na podporu sportovní činnosti mládeže, na volnočasové aktivity, na kulturní akce, na rozvoj cestovního ruchu, na činnost v oblasti sociálních služeb, prevenci kriminality apod.," vysvětluje inženýrka Fikrová. Zároveň připomíná, že před schválením grantu v orgánech města (rada, zastupitelstvo) je žádost posouzena komisí složenou z osob aktivně činných v dané oblasti. Tyto komise jsou voleny na čtyři roky a tvoří je lidé, které lze objektivně považovat za znalce konkrétní komunity.
ŽÁDAT MŮŽE I SUBJEKT ODJINUD
Inženýrka Fikrová však vidí jako jiný problém tzv. nepovolenou veřejnou podporu ve smyslu předpisů Evropské unie: Na některé dotace poskytované z veřejných rozpočtů lze totiž pohlížet jako na ohrožení trhu v dané oblasti. Z tohoto důvodu zastupitelstvo města upravilo postupy tak, aby vyhověly přísným nárokům předpisů EU. Na podporu proto nyní nově získaly možnost dosáhnout libovolné subjekty bez ohledu na právní formu a sídlo. V Hradci Králové se totiž drží zásady, že smyslem není podpora organizace, nýbrž podpora projektů (ať už jednorázových akcí, či soustavných činností), které přinesou nějakou konkrétní kvalitu občanům města bez ohledu na to, jaký subjekt ji poskytuje. Proto ve směrnici o pravidlech poskytování finanční podpory vypustili jakékoliv diskriminační podmínky vůči žadatelům. Zůstalo však zachováno pravidlo, že dotovaná akce musí být v souladu se Strategickým plánem rozvoje města a musí mít přínos pro Hradec Králové a jeho občany.
Ze své pozice vedoucí magistrátního odboru interního auditu a kontroly inženýrka Fikrová za hlavní přínos rozdělování peněz v rámci grantů označuje skutečnost, že v Hradci Králové se přesně ví, k jakým účelům se poskytované peníze využívají, a že se tam podporují pouze takové projekty, které jsou v souladu s prioritami města. "Řekla bych, že tento systém je pozitivně hodnocen jak veřejností, tak samotnými zastupiteli. Dnes je tak jasné, kolik peněz město vloží po podpory kultury a kolik třeba do sportu. Vůči všem žadatelům se postupuje jednotně a otevřeně. Je-li žádost zamítnuta, ten kdo ji podal, se dozví, proč se tak stalo. Pokud grant obdrží, přesně ví, jaké podmínky musí dodržet," uzavřela inženýrka Fikrová.
Co soudí o grantových programech
Ing. Stanislav Zemánek, tajemník Městského úřadu Moravská Třebová: U nás zatím při poskytování příspěvků na podporu veřejně prospěšných projektů grantový systém nevyužíváme. Nicméně granty považuji za vhodnější z hlediska potřeb a preferencí města.
Ing. Jaroslav Kotula, tajemník Městského úřadu Chropyně: Peníze na podporu kultury, sportu apod. dosud rozdělujeme tradičně, tedy možná i poněkud náhodným způsobem, byť se vše důsledně děje v souladu s právními předpisy a je kontrolováno auditem. Ve vypisování grantů však vidím větší systémovost v rozdělování veřejných prostředků. Naproti tomu tyto programy a přihlašování se do nich s sebou nesou určitý nárůst byrokracie. A protože ve spolcích a dalších zájmových organizacích pracují hlavně dobrovolníci s různým vztahem k administrativě, může se stát, že tam, kde dokáží zpracovat slušné projekty, grant dostanou. Zatímco jiná, možná ještě potřebnější organizace, jejíž vedení však má k administrativě odtažitější vztah, na grant nedosáhne. Myslím si, že grantové programy najdou výraznější uplatnění ve větších městech, kde rozdělování peněz může být anonymnější. Naopak v malých sídlech bývá znalost místních poměrů detailnější a rozdělení peněz i bez grantových programů může proběhnout docela objektivně.
Ivana Hujerová, vedoucí Kulturního střediska města Smržovka: Největší úskalí grantových programů stručně řečeno spočívají ve velenáročné administraci projektů, leckdy v nemožnosti zálohování či v nekompetentnosti, resp. neochotě spolupracujících úřadů - například finančních. Tím, že grant je vypsán "shora", ne vždy respektuje reálné potřeby komunit a žadatelé se do něj pak pouze "trefují". Naštěstí alespoň v tomto ohledu se podle mého názoru situace v naší zemi už lepší.
