Nestává se příliš často, aby v centru města nebo v některé z jeho atraktivních částí ležela "ladem" nezastavěná plocha a čekala teprve na své zhodnocení. Jednou z mála výjimek je frýdecko-místecký Park pod zámkem, kterému byla letos udělena Cena ministra životního prostředí Libora Ambrozka.
Park pod zámkem leží na pomyslné spojnici nejvýraznějších dominant města - zámku a kostela Panny Marie. Urbanistická stopa původní zástavby byla setřena výstavbou dopravního systému města - ul. Revoluční. Prostor parku je pokračující součástí zeleného prstence jižní části frýdeckého podzámčí nad řekou Ostravicí, která tvoří hlavní rozvojovou osu území. Bohužel výstavbou obchodního centra na urbanisticky cenné ploše, která mohla prstenec ještě výrazněji prodloužit, je park už jen zakončením zeleného pásu. Stává se tak více plochou komunikační, která propojuje centrum s komplexy sídlišť Růžového pahorku a Na aleji. Vzhledem k typu zástavby (hmoty sídlišť kolem zbytků původní zástavby) není prstenec součástí širší rozvojové osy zeleně, ale samostatným prvkem. Spolu se zámeckým parkem a obnovenou ovocnou štěpnicí je soubor ploch komfortním rekreačním a pobytovým zázemím pro obyvatele i návštěvníky statutárního města Frýdek-Místek.
ROZVOJ NEZASTAVĚNÝCH PLOCH
Připomeňme si základní pohled na problém. Většinu ploch, respektive objektů ve městě považujeme z hlediska jejich současné funkce za stabilní - to prakticky znamená, že plní v odpovídající míře to, co se očekává. Jinak je tomu však u ploch nestabilních, tj. takových, jejichž současná funkce se v odpovídající míře nenaplňuje, popřípadě zhodnocení plochy vyžaduje změnu původní funkce (to byl také případ frýdecko-místecký). Pro druhou uvedenou skupinu ploch je nutné stanovit rozvojový program jako cestu k jejímu zhodnocení a v případě ploch veřejných také jako cestu k naplnění potřeb a přání obyvatel.
Jako rozvojové programy označujeme všechny typy záměrů, které vymezují a kvantifikují změny objektů zeleně a současně nenaplňují definici ostatních plánovacích nástrojů managementu ploch.
Nejběžnější formou rozvojových programů jsou projekty zahradních či krajinářských úprav v konkrétní fázi rozpracování (studie, dokumentace k územnímu řízení, dokumentace ke stavebnímu řízení, projekt pro provedení stavby, dále pak podklady pro výběr dodavatele zahradní stavby/úpravy, popřípadě dokumentace skutečného provedení stavby/úpravy). Každá situace vyžaduje individuální řešení.
ZÁLEŽÍ ZCELA NA AUTOROVI PROGRAMU
Pro formulaci a naplňování takového rozvojového programu je zcela zásadní tvůrčí spolupráce projektanta - investora a následně dodavatele. Od projektanta zahradních či krajinářských objektů se jistě právem očekává, že dokáže najít onoho genia loci konkrétního místa a pomocí nástrojů zahradní architektury jej přiblížit budoucím uživatelům.
Základním potenciálem, kde musíme hledat zdroje uplatnitelných principů, je primární struktura krajiny (přirozené vodoteče, typ reliéfu atd.). Skutečné fenomény krajiny (i městské) se vážou na primární strukturu krajiny.
Dále pak důraz na bezprecedentní kvalitu, smyl pro detail a opravdovost každého prvku a stavby v území jsou předpokladem pro dosažení celkové kvality jako principu. Není sporu o tom, že nejlepší cestou (zdaleka ne nejjednodušší) k této opravdovosti je snaha o využití potenciálu každé lokality, a tím i fenoménu určitého místa, což má už hodně blízko k projektu z našeho frýdecko-místeckého příběhu.
PERIPETIE VZNIKAJÍCÍCHO PROJEKTU
Po demolici původní zástavby a po výstavbě dopravního průtahu sloužila plocha jako deponie demoličních zbytků ze širšího okolí. Hmoty sutě byly zavezeny výkopovými zeminami a zcela ponechány vlastnímu osudu. Tato cenná plocha se postupně stala významnou provozní bariérou v území, kdy skládky zarostly náletovými dřevinami, které bez údržby znemožňovaly jakékoli využití prostoru. Území se stalo neprůchodným. Podstatnou část nákladů na realizaci parku tvořily tak náklady na sanaci staré skládky a odvoz stavebních zbytků. Z použitelných materiálů byly pak tvořeny terénní modelace. Rozsáhlé změny terénu a generální rekonstrukce kanalizační stoky znemožnily tak využít původní vegetace, která však byla v principu použitelná jen jako dočasný vegetační prvek a byla ponechána víceméně jen v doprovodu komunikace jako základ optické a pohledové clony k silnici.
Návrh úprav řešil zároveň několik problémů. Prvotním bylo odvodnění poměrně rozsáhlých jak zpevněných, tak travnatých ploch. Dále bylo nutné založení nové, cílové kostry parku z dřevin odpovídajících lokalitě i širším danostem a po vyřešení provozních vztahů také vytvoření nabídky adekvátního programu pro průchozí i návštěvníky parku. A při tom respektovat, že člověk stoupá do výšek, aby nasytil svoji touhu po rozhledu do kraje. Horizonty blízké i vzdálené, obrázek který se mění s aktuálním počasím a roční dobou. To je jedna z daností horní terasy parku. Terasa navíc leží na spojnici města a bydlení, bylo nezbytné zpřístupnit ji i za cenu velkých objemů terénních prací a odstranit provozní bariéru. Najednou má smysl vstoupit do území. Zdržet se, či jenom rychle projít? Rozhodujeme se obvykle podle nálady a pocitu, jak na nás působí skladební či chcete-li kompoziční prvky. Kvalitu pobytového prostoru ovlivňují i "kulisy" bezprostředního okolí. Průhledy kvetoucí štěpnicí nebo stromovím zámeckého parku na frýdecký zámek, téměř čelní pohled na barokní fasádu poutního kostela Panny Marie, dominantu města viditelnou již z dálky...
Volná plocha s kvalitními "kulisami" je sice výzvou pro fantazii, ale pro spočinutí obvykle hledáme závětří, možnost schovat se pod koruny stromů. Travnaté stupně přírodního amfiteátru nabízejí místo pro ty, kterým nevadí ležet a poslouchat, jak mluví tráva nebo pro diváky představení, které se odehrává na kamenném platu. Jeviště je nejnižším bodem měkce tvarované terénní prohlubně. Soustava lavic městského mobiliáře je určena pro ty pohodlnější, hledající útočiště pod korunami stromů. Skupinu dubů doplňuje kolonie okrasné trávy metlice se zajímavým a jemným květenstvím. Jinou náladu má terasa po setmění. Zcela dominantní se stává nasvětlený kostel Panny Marie na protějším horizontu. Koruny stromů působením zemních světel ztrácejí objem, vynikne jejich stavba a poodhalí se život rejdícího hmyzu.
Důraz byl takto kladen na všechny složky vegetačních povrchů v parku - spolu se dřevinami také na poměrně rozsáhlé použití travin a trvalek včetně použití různých druhů trávníku, od parkového až po kvetoucí květnaté louky. V jarním aspektu jsou zde použity také podsadby cibulovin. Jako výrazný architektonický prvek je zde umístěn vrbový altán (viz snímek na straně 19) - jako vegetační objekt tvořící bránu do parku od dolní části ulice Revoluční.
CO BYLO NEJOBTÍŽNĚJŠÍ?
Při řešení projektu bylo nepochybně nejobtížnější skloubit a zkoordinovat všechny, často velmi protichůdné, požadavky dotčených účastníků jednotlivých řízení. Průjezdy, parkování v doteku u sousedních objektů, zátěže komunikací, návaznost na zásobování i na další investiční záměry v území. A také majetkové vztahy, které právě v tomto konkrétním případě ovlivnily provozní řešení i rozsah řešeného území včetně podoby některých technických prvků či umístění vegetačních prvků. Jako u většiny staveb tohoto typu vygenerovala jednotlivá řízení potřebu dalších stavebních objektů (oprava kanalizačního sběrače, přeložka kabelů), a zvýšila tak nezanedbatelně rozsah původně zamýšlené investice.
Důležité je též pochopení investora pro záludnosti takovéto realizace. I sebedokonalejší a sebepřesnější projekt nelze mechanicky převést do skutečnosti bez úprav a korekcí přímo na stavbě. Pracujeme s proměnlivými a živými skladebnými prvky, s prostorem a hmotami. Často je tak třeba zasáhnout do řešení a přizpůsobovat je na místě samém. Je to mnohdy nejefektivnější způsob, jak se vyhnout včas rozpoznaným problémům a jejich pracnému řešení v budoucnu. Autorský dozor je nutnou podmínkou úspěchu. Avšak nelze přesně stanovit potřebu jeho rozsahu, což některým investorům způsobuje značné potíže v chápání jeho úlohy a také nechuť k úhradě nákladů s ním spojených.
PŘÍNOSY PARKU
Největším přínosem realizace Parku pod zámkem bylo nepochybně využití nabízeného potenciálu místa pro snad lepší život člověka. No a dále - určitě odstranění provozní bariéry pro pěší pohyb v území. Odvozem návozů suti a vykácením náletových dřevin byly obnoveny širší pohledové vazby mezi jednotlivými obytnými plochami, ze skrytu vystoupily architektonické dominanty. Z ulice Revoluční se otevřely pohledy na zámek, kterého si možná někteří lidé takto všimnou poprvé. Potěšující je, že park si jako místo k pobytu a setkávání našli lidé všech věkových kategorií. Dokazuje to inívní využívání lavic, přírodního travnatého amfiteátru, travnatých ploch apod.
ÚSKALÍ PÉČE O MĚSTSKOU ZELEŇ
Největším úskalím v péči o městskou zeleň je bezradnost nad řešením priorit v území a snaha o jakousi mechanickou zaběhlou údržbu bez přihlédnutí k současným potřebám měnícího se světa. Problém se často při omezených prostředcích vkládaných do údržby zeleně zúží pouze na to, zda je či není plocha posekána, na kolik sečí vůbec prostředky vyjdou apod. Nezbývá tak sil na řešení provozních problémů, vybavenosti či často katastrofálního pěstebního stavu vegetačních prvků nebo provozní bezpečnosti. Obecně je to nedostatek prostředků vkládaných nejen do údržby, ale i do rozvoje ploch v systému zeleně. Lze konstatovat, že je to problém obecný a nezáleží na velikosti sídla. Většina ploch zeleně zdaleka nedosahuje optimálního režimu péče. Důvodem je malé povědomí o problematice oboru, zvláště pak jeho až úplná absence při schvalování rozpočtu.
PŘÍSTUP OBCÍ A VEŘEJNOSTI
Pozitivní je změna ve filozofii využívání ploch zeleně ke krátkodobé rekreaci. Rozvoj nových pohybových aktivit (cyklistika, kolečkové sporty) láká lidi do parků, které často nejsou na tyto aktivity vybaveny. To s sebou nese nutnost kvalitnějšího vybavení zelených ploch a také potřebu zvýšené péče. Soustředěný tlak uživatelů na zastupitele může tedy přinést více investičních prostředků do zeleně obecně. Tento aspekt je výrazně cítit z veřejných projednání s občany o nově vznikajících parcích. Paleta potřeb se dnes výrazněji rozšiřuje a nestačí již jen, "aby to bylo hlavně pěkné".
Negativum je, že i přes výše uvedené skutečnosti stále převažuje obecná nechuť tento neutěšený stav napravovat. Města, kde to tak není a kde hledají všemožné cesty, jak rozvoj zabezpečit, jsou spíše výjimkami. Často chybí koncepční přístup, profesionálně zpracovaný záměr, chuť se poprat s nevědomostí a pohodlností, chuť věci posunovat. A přitom stojí za to být při tom a podílet se na "přetavení" hromad stavební suti, mnohaletých nánosů špíny, ztracených nadějí v to, "že to bude snad někdy fungovat", v zahradu - park - a snad i v náznak věčně hledaného ráje na tomto světě...
Další informace o Parku pod zámkem ve Frýdku-Místku
Cenu ministra životního prostředí Libora Ambrozka získala letos poprvé v rámci soutěže Grand PRIX 2006, kterou pořádá Obec architektů, soutěžní práce z kategorie Krajinná a zahradní architektura za realizovaný projekt Park pod zámkem, Frýdek-Místek. Cena byla udělena za dílo s výraznými ekologickými aspekty.
Cenu obdrželi architekti: Ing. Zdena Rudolfová, Ing. Martin Kovář a Doc.Ing. Pavel Šimek, Ph. D z ateliéru Ing.Pavel Šimek - Florart.
Investorem parku bylo město Frýdek-Místek.
Realizace projektu byla rozdělena na dvě etapy: I. etapa se uskutečnila v období říjen 2002 až září 2003, II. etapa pak od srpna 2003 do listopadu 2003.
Celkové náklady na obě etapy parku včetně projektové dokumentace, přípravy území (kácení náletové vegetace a geologický průzkum) činily 16,677 mil. Kč, z toho vlastní zdroje města 7,297 mil. Kč, dotace ze státního rozpočtu 8, 383 mil. Kč, jiné zdroje (náhradní výsadba) 997 tisíc Kč.
