Jednotka Sboru dobrovolných hasičů Doksy zasahuje v průměru u 80 událostí ročně. Jen za letošní rok měla na přelomu června a července na kontě řešení celkem 44 událostí nejrůznějšího typu, z nichž třetinu tvoří zásahy u dopravních nehod.
Cesta k vytvoření současné funkční jednotky PO začala již v roce 1993 a ještě zdaleka není u konce. Také my jsme si prožili období, kdy se k zásahu vyjíždělo ve vlastním pracovním oblečení a v holínkách. Postupně se však jednotka vybavovala ochrannými prostředky hasičů, které jsou již dnes na úrovni Hasičského záchranného sboru (HZS). Navíc se jednotka soustavně vyzbrojuje technickými prostředky pro jednotlivé zásahové činnosti. V tomto ohledu jsme v Doksech již zhruba na 70 procentech potřebného vybavení.
Samozřejmě vše závisí na možnostech obecního rozpočtu a souběžně s tím i na aktivitě velitele jednotky a vstřícnosti zastupitelstva města. Obecně lze říci, že snazší bývá získat z rozpočtu města či obce finanční příspěvek na sport a kulturu než na zabezpečení požární ochrany a ochranu veřejného pořádku. Jen díky pochopení zastupitelstva v Doksech, kterému není lhostejná bezpečnost místních občanů, ale ani rekreantů, se mohou hasiči v našem městě postupně rozvíjet a s náležitým vybavením všem lidem kvalifikovaně poskytovat potřebnou pomoc.
Nicméně vozový park většiny jednotek požárních ochrany v republice je, jak známo, žalostný. Stáří vozidel se pohybuje kolem 35 let - a asi jen málokdo by si přál sám vlastnit tak staré a opotřebované osobní auto. Ke zlepšení této situace bylo nesporně dobrým krokem poskytnutí státní dotace pro obce na dovybavení jednotek PO ve výši 100 miliónů korun. Přesto pro mnohé obce a jejich hasiče nová technika v ceně okolo 7 miliónů korun zůstává ekonomicky nedostupná. Proto se obce uchylují k rekonstrukcím zastaralé techniky. Bohužel v drtivé většině takových případů dojde jen ke kosmetické úpravě a nikoliv k plnohodnotné rekonstrukci. Takto vynaložené finanční prostředky nepřinášejí do budoucna žádný efekt.
Podle mého názoru se právě zde otevírá maximální prostor pro financování hasičské techniky ze státního rozpočtu, na jehož naplňování se podílíme všichni přiměřeným dílem. Vždyť přece každý občan i v té nejmenší obci naší republiky má právo na poskytnutí účinné pomoci, kterou mu garantuje stát. Dnes se však ke škodě věci stalo trendem přenášet povinnosti státu na obce, ale bez patřičného finančního zajištění. Je tedy na vedeních obcí, jak dlouho se nechají od státu nutit vynakládat své finanční prostředky na zajištění státní správy místo toho, aby obce investovaly do vlastní infrastruktury a kulturního a společenského života.
DOBROVOLNÍ HASIČI A ZAMĚSTNAVATELÉ
Chtěl bych však připomenout i to, že neméně závažným problémem se stále naléhavěji stává zajištění nepřetržité akceschopnosti jednotek dobrovolných hasičů. V době dynamického rozvoje společnosti, ale i legislativní džungle se dobrovolní hasiči jen velice složitě uvolňují ze zaměstnání, pokud se mají aktivně podílet na provádění zásahu nebo se účastnit odborné přípravy. Až příliš často se hasiči setkávají s nepochopením svých zaměstnavatelů. I přesto, že uvolňování hasičů pro plnění úkolů v obecném zájmu upravuje zákoník práce, bývají hasiči šikanováni a psychicky vydíráni ze strany zaměstnavatelů a mnohdy tento stav končí výrokem "Buď tady chceš pracovat, nebo běž k hasičům".
ODLIV, KTERÉMU BY ŠLO PŘEDEJÍT
To vede k odlivu členů ze sborů dobrovolných hasičů a jejich jednotek PO, byť svoji činnost v jednotce chápou jako poslání při pomoci bližnímu. Logicky však dá každý přednost stabilnímu ekonomickému zajištění své vlastní rodiny před nejistotou. Tady má stát nezastupitelnou úlohu v poskytnutí motivačních pobídek pro zaměstnavatele, aby jim byla kompenzována náhlá nepřítomnost zaměstnance, kterou jsou nuceni krátkodobě personálně řešit.
Na mzdové prostředky jednotek typu JPO II je ze strany státu poskytován příspěvek 100 tisíc korun ročně. Uvážíme-li však, že každá tato jednotka má dobu výjezdu do 5 minut, což si vzhledem k členitosti obcí prakticky vynucuje službu na základně a náklady na provoz takové jednotky celkově značně přesahují částku dvou miliónů korun, je tento příspěvek zcela neadekvátní.
Když naše děti vidí, že tatínek přišel o práci, protože pomáhal týden cizím lidem při povodních, tak si raději koupí raketu a budou hrát tenis. Všichni napříč politickým spektrem by si měli uvědomit, že právě naše děti budou pokračovat v naší práci a měly by mít pocit, že práce hasičů pro společnost, i když je téměř zadarmo, má smysl.
VLADIMÍR DEDEK
velitel JPO III Doksy
