Byl jsem vyzván redakcí časopisu Moderní obec k zamyšlení nad tématem městského mobiliáře. Je to shodou okolností přesně deset let, co jsem byl v Paříži kontrolovat finalizaci prvního prototypu reklamního sloupu francouzské společnosti JCDecaux pro Prahu.
Šlo o tvarové řešení vybrané k realizaci na základě soutěže, vypsané pražským magistrátem v roce 1995. Účelem soutěže bylo navrhnout design dvou prvků městského mobiliáře pro hlavní město Prahu - reklamní sloup a uliční hodiny. Krátce po realizaci prvních reklamních sloupů v pražských ulicích mě společnost JCDecaux, která tento mobiliář spravuje, požádala o vypracování návrhu prodejního novinového stánku, který by tvarově navazoval na design reklamního sloupu.
NÁPAD, KTERÝ UDAL SMĚR
Spolupráce s největší společností na světě působící v oblasti městského mobiliáře si neobyčejně vážím. Zakladatel firmy Jean-Claude Decaux totiž už před více než 40 lety přišel s geniálním nápadem, z něhož se od té doby snaží "ukusovat" spousta firem po celém světě, v poslední době i u nás. V roce 1964 umístil v Lyonu první zastávku městské hromadné dopravy s reklamním panelem, který umožnil zastávku udržovat v čistotě, opravovat následky opotřebení, ale i vandalismu - to vše z výnosu reklamní plochy, aniž by zatěžoval městský rozpočet.
O tom, že šlo o průkopnický podnikatelský záměr, nezapochybuje snad žádný návštěvník centrály společnosti v Plaisir u Paříže. Nejedná se o budovu či pozemek, ale o krajinu s rybníky doplněnou volně rozmístěnými architekturami. Od původní zrekonstruované zájezdní hospody ze 17. století po moderní solitery doplněné vodními plochami a vzorkovnou pod širým nebem, kde jsou umístěny nejrůznější prvky městského mobiliáře navržené největšími hvězdami současného designérského nebe, jako jsou Starck, Foster, Wilmotte, Bellini...
Návštěvník pochopí, že z městského mobiliáře se stal obrovský byznys. Na druhé straně díky panu Decaux přišla doba úžasného zkvalitnění městského interiéru nejen v Lyonu, Paříži, Londýně, Sydney, Los Angeles a dalších světových metropolích, ale i v Praze. Vzhledem k tomu, že společnost JCD vyzobává z mapy světa jen ta nejlukrativnější místa, zůstává ohromné pole působnosti pro její následovníky a napodobovatele v menších městech a obcích.
OBRAZ SVÉHO "DOMÁCÍHO"
Městský mobiliář, stejně jako byt či dům každého z nás, je obrazem svého domácího. Pamětníkům netřeba připomínat atmosféru našich měst a obcí před rokem 1989, kdy městský interiér "zdobily" odrbané politické poutače, ohrady a lešení.
Na jedné straně může jít o vizitku ekonomického a společenského postavení, na druhé straně o známku kultivovanosti a životního stylu společnosti. Každý nově vydlážděný plácek, posekaný trávník, odpadkový koš mě vždy potěší. V tomto směru je vidět ohromný posun na mnoha místech u nás.
PLAGIÁTY POD DOHLEDEM PAMÁTKÁŘŮ
Na druhou stranu musím konstatovat, že práce na mobiliáři pro naše hlavní město mně osobně přinesla i zkušenosti negativní. Ještě před deseti lety jsem asi naivně věřil, že s městskými úředníky lze dojít k rozumné dohodě (nejen o vzhledu a rozmístění městského mobiliáře). Dnes si to už nemyslím. Prvním šokem pro mě byla kauza rozmísťování nepovedených napodobenin prodejních stánků JCD v centru Prahy (náměstí Republiky, ulice Na Příkopě, Václavské náměstí) pod dohledem památkářů. Po umístění první napodobeniny stánku na náměstí Republiky jsme spolu se společností JCDecaux žádali v roce 2001 právní cestou od památkářů a architektů vysvětlení. Omluvili se nám pouze architekti, kteří se zřejmě z nedostatku jiných zakázek k takové profesní prostituci propůjčili. Památkáři se s nějakým vysvětlováním vůbec nezatěžovali.
Následovaly další kauzy kolem schvalování a neschvalování stánků, nabízení úplatků za to, že potvrdím autorství napodobenin atd. Ačkoliv se stále mluví o neúnosném množství prodejních stánků v centru, přesto mě před měsícem oslovil další stánkař s tím, že má přislíbené nové místo na Václavském náměstí. Ať mně někdo vykládá o neexistenci korupce.
MĚSTSKÉ HODINY? JISTĚ! ALE PROČ NA JEDNOM MÍSTĚ?
Dalším "výsledkem" práce magistrátních úředníků je duplikování městských hodin. Jako příklad může sloužit křižovatka Újezd, U Orionky atd. Na magistrátu to asi nikoho nezajímá, protože na hodinách nejsou reklamy a ani se z nich nedají prodávat buřty. Tak jsou na jednom místě maximálně nějakých dvacet třicet metrů od sebe umístěny hned dvoje městské hodiny. Tato situace trvá již asi tři roky a nikomu nevadí, asi jenom mně. Budu se muset nad sebou zamyslet.
Jen tak pro zajímavost: Nedávno jsem byl v Paříži a počítal, kolik tam mají pouličních hodin - kam se na nás "žabožrouti" hrabou!
DOBŘICHOVICE: HŘEJÍ U SRDCE
Naštěstí u nás není jenom Praha, i když jsem se ve "zlaté stověžaté" narodil a mám ji rád. V roce 2004 jsem měl tu čest pracovat pro Městský úřad Dobřichovice. Podle mého návrhu se tam realizovala úprava malého veřejného prostranství u staré školy. V tomto městečku poblíž Prahy jsem měl opravdu dojem, že všem zúčastněným - starostou počínaje až po místní realizační firmu - jde o společnou věc: zlepšení zanedbaného kousku obce. Vidět maminky s dětmi posedávat na nových lavičkách je pro mě náplastí a určitým impulsem do další práce, který mě po zkušenostech s pražským úřednickým molochem již skoro opustil. Možná je to tím, že v Dobřichovicích nemají památkáře.
... JAKO ŠERMÍŘSKÉ SOUBOJE PRO TURISTY
Závěrem jsem se měl vyjádřit k otázce, zda do historických center musí být umísťovány jen historizující prvky, či zda tam může být i zcela moderní mobiliář a zda se neopomíjí mobiliář na perifériích měst.
Ptám se: Co je moderní? Záleží to opět na té kultivovanosti, o níž jsem se zmínil už zpočátku. Občas mě někdo přesvědčuje o tom, že má rád moderní věci, a já jenom žasnu, co si pod tím představuje. I kýč totiž může být moderní. Obecně bych si troufnul tvrdit, že umístit dobrý současný design do historického centra je mnohem prospěšnější než používání historizujících kousků - to bývá spíš k pousmání, něco jako šermířské souboje pro turisty. Samozřejmě však záleží na tom, jaké turisty k nám chceme přilákat.
A ty periférie? I tahle otázka trošku souvisí s tím, co jsem už psal. Mobiliář je vizitka prostředí, interiéru města. V poslední době u nás, ať chceme či ne, dochází k návratu chápání pojmu "dobrá adresa". Na dobrých adresách bude vždy lépe posekaný trávník i zametený chodník - a také kvalitní městský mobiliář.
