O domácím násilí se u nás začalo veřejně hovořit až po roce 1989, ale to neznamená, že dříve tu nebylo. Přesto je povědomí o tomto jevu stále nedostatečné, stejně jako pomoc jeho obětem. Svým dílem chce přispět k zlepšení situace i nedávno zahájený kurs určený městským strážnicím.
Napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí. K domácímu násilí dochází jen mezi nevzdělanými partnery. Jeho obětmi jsou hlavně ženy bez vlastního příjmu, tj. v domácnostech. S těmito tvrzeními souhlasí téměř dvě třetiny české populace, přitom všechna jsou nepravdivá. Patří mezi nejčastější mýty zakořeněné v myšlení společnosti, která si jen nerada připouští, že její část tvoří i násilníci a procento jejich obětí není malé.
KURS PRO STRÁŽNICE
Systém státní pomoci rodinám, v nichž se násilí vyskytuje, se u nás začal budovat v roce 1993. V témže roce schválilo Valné shromáždění OSN deklaraci o násilí páchaném na ženách. Ve druhé polovině 90. let se pak objevily první výzkumy Ministerstva práce a sociálních věcí a v roce 2001 uskutečnila agentura STEM první reprezentativní průzkum zaměřený na domácí násilí.
Velkou roli při řešení tohoto problému hrají pochopitelně i represívní složky státu, státní i obecní policie. To bylo důvodem, proč vznikl projekt s názvem Žena - bezpečí s novou tváří pro město, určený výhradně strážnicím městské policie. Projekt zpracovala společnost Trivis, která na něj získala stoprocentní grant ze strukturálních fondů Evropské unie.
Dvouletý vzdělávací kurs je zaměřen na řešení domácího násilí a na krizové řízení. Zahájen byl letos v březnu a účastní se ho 40 strážnic ze 17 měst, převážně ze severní části Čech a Moravy.
Strážnice absolvují vzdělávací program zaměřený na krizové řízení, ochranu osob a majetku, přednášky z oboru práva a psychologie. S problematikou domácího násilí se seznámí nejen teoreticky, ale i při řešení konkrétních příkladů z praxe.
Cílem projektu je vytvořit fungující metodiku pomoci obětem domácího násilí a obětem krizových situací. Z toho by pak měl vyplynout návrh systémového řešení všech otázek a problémů domácího násilí, zpracování analýzy a podkladů pro změny v legislativě.
PRVNÍ BYLY NEVLÁDNÍ ORGANIZACE
Domácí násilí je součástí širšího jevu, jímž je násilí páchané převážně na ženách, v menší míře ale i na dětech a starých lidech. Průzkumy prokazují, že jsou mu vystaveny ženy všech typů vzdělání a povolání, od lékařek přes učitelky, pracující manuálně i v administrativě, ženy na mateřské, v domácnosti, důchodkyně. Podobně pestrá je skladba agresívních mužů-pachatelů domácího násilí.
Obrovskou zásluhu na tom, že se o domácím násilí u nás začalo vůbec mluvit a posléze i něco proti němu dělat, mají nevládní neziskové organizace. Z nich je nutné na prvním místě jmenovat Bílý kruh bezpečí, dále občanská sdružení Rosa, Elektra, La Strada a Acorus.
České kulturní zvyklosti se naštěstí nevyznačují tak drastickými metodami násilí, jaké zná zejména Asie a Afrika. Neexistuje tu ženská obřízka, není běžné zabíjení plodu ženského pohlaví v těle matky či děvčátek po narození, vyžadování věna apod. Ale domácí násilí, jak prokázaly průzkumy, je zde rozšířeno stejně jako v ostatních tzv. vyspělých zemích. Kromě toho stále sílící migrace přináší i do Evropy některé praktiky jiných kultur, které jsou zde nejen nežádoucí, ale často přímo trestné.
Když se u nás začalo o domácím násilí více hovořit, zdály se některé údaje šokující. Jen namátkou: Z výzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 1998 vyplynulo, že 48 % respondentek a 41 % respondentů znalo ve svém okolí nějaký případ násilí páchaného v rodinách na ženě. Autoři výzkumu v té době konstatovali, že ve veřejnosti se ví o tomto jevu velice málo a převažuje názor (hlavně u mužů), že se má řešit jen v rodině. Nebo jiný údaj: V roce 1999 bylo podle policejních údajů jen v Praze zavražděno 19 žen, jejichž vrahy byli jejich partneři.
O tom, že policie je někdy dost bezradná a mívá snahu bagatelizovat stále nikoli četná oznámení o domácím násilí, svědčí i příklad, s nímž se setkali v Bílém kruhu bezpečí: Službukonající policista řekl ženě, která volala telefonicky o pomoc, že by ji museli nejdříve zabít, aby přijeli. Příznačný byl i jiný případ, který se řešil u soudu a kdy svědci odpovídali na dotaz, proč nečinně přihlíželi tomu, jak muž surově bil na ulici ženu: "Domnívali jsme se, že jde o jeho manželku."
ŠESTNÁCT PROCENT POSTIŽENÉ POPULACE
Reprezentativní průzkum domácího násilí agentury STEM z roku 2001 zjistil, že tři pětiny české populace znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo a každý šestý občan přiznává násilí ve svém partnerském vztahu. Celkově trpí domácím násilím minimálně 16 % populace.
Pojem "domácí násilí" zná 80 % občanů, ale jen necelá pětina má dostatek informací, jak mu bránit. Téměř dvě třetiny podléhají mýtu zmíněnému v úvodu, kromě toho jsou tři pětiny lidí přesvědčeny o tom, že obětmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy.
Zároveň dvě třetiny lidí soudí, že jde o závažný jev, o němž nelze mlčet, a plné čtyři pětiny jsou přesvědčeny, že k projevům domácího násilí nemůže okolí zůstat netečné. Většina lidí soudí, že společnost nemůže násilí tolerovat, protože rodina je sama nevyřeší. Přitom by ale každý druhý tváří v tvář domácímu násilí váhal s pomocí.
Na Slovensku se uskutečnil obdobný průzkum o rok dříve a jeho závěry byly podobné. Vyvrátil mj. i dost rozšířené mínění, že většina násilníků je duševně chorá. Potvrdil, že rodově podmíněné násilí se vyskytuje ve všech sociálně ekonomických skupinách, i když v chudých rodinách s nižším společenským statusem převažuje.
Shrnuto: Domácí násilí je bohužel celosvětovým jevem, který postihuje země vyspělé i méně vyspělé, ženy bez ohledu na věk, vzdělání, třídní a společenské postavení. Jeho nejznámější formou je násilí fyzické, ale stejně špatné je i násilí psychické, citové či ekonomické.
