Problematika PPP (Public Private Partnership) čili partnerství veřejného a soukromého sektoru stále více přitahuje pozornost jak krajů a měst, tak privátních subjektů. Potvrzují to výsledky výzkumu, který autor tohoto textu v rámci své diplomové práce na ČVUT koncem roku 2005 zaměřil na komunální a regionální úroveň veřejné správy.
Po úspěšné implementaci pilotních projektů by mělo dojít k rozvoji PPP právě na této úrovni - krajské a obecní samosprávy by se v budoucnu mohly stát hlavními iniciátory projektů tohoto druhu. Výzkumu se zúčastnilo téměř 80 zástupců krajů a regionálně významných měst z celé ČR. Už to naznačuje, že zájem o PPP není zanedbatelný. Výzkum probíhal paralelně i mezi reprezentanty privátní sféry tak, aby bylo možné výsledky přímo konfrontovat s postoji veřejného sektoru.
SHODA V PŘÍNOSU, DŮVODY SE LIŠÍ
Výzkum potvrdil, že zástupci veřejného i soukromého sektoru vidí největší přínos projektů PPP v samotné účasti privátního kapitálu na zajišťování projektů veřejných služeb. Obě strany si uvědomují, že při chronickém nedostatku veřejných zdrojů je nutné hledat cestu, jak zapojit do realizace veřejných služeb privátní prostředky. Přestože je k této shodě vedou odlišné důvody, lze ji považovat za základní předpoklad rozvoje PPP v ČR.
Jakkoliv se však obě strany na potřebě vzájemné spolupráce shodují, v představě o výhodách takového spojení se výrazně liší. Zatímco veřejný sektor od PPP očekává především úsporu výdajů, soukromá sféra vidí významnější přínos ve vyšší kvalitě poskytovaných služeb.
Víra veřejného sektoru v úsporu výdajů je pochopitelná, avšak ne zcela opodstatněná. Veřejný sektor si totiž musí především uvědomit, že ať bude veřejná služba nebo infrastruktura realizována jakýmkoliv způsobem, nezbaví se odpovědnosti za konečnou platbu. V tomto smyslu nelze očekávat dramatické snížení výdajů. Výhodnost projektů PPP je však nezbytné vnímat hlavně z pohledu míry efektivity vynaložených prostředků, nikoliv z hlediska absolutní výše nákladů. Vzhledem k faktu, že jde o projekty dlouhodobé a komplexní, je určení finanční výhodnosti velmi problematické.
Od projektů PPP je nezbytné vyžadovat vyšší kvalitu poskytované služby než v případě jejího zajištění bez účasti privátního subjektu. O kvalitu a efektivitu vynaložených prostředků by mělo v PPP jít především. Je tedy překvapivé, že zástupci veřejného sektoru nevnímají tento přínos v porovnání s privátními subjekty dostatečně výrazně. Navíc, velká část z nich uznává, že soukromý sektor umí s danými prostředky lépe hospodařit.
Negativním důsledkům projektů PPP dominují nadstandardní nároky na celý proces přípravy projektu a následnou kontrolu dodržování kontraktu a náročnost na smluvní zajištění projektu. Oboustranná nutnost věnovat značnou pozornost smluvním podmínkám je logická, uvědomíme-li si, že běžné projekty PPP jsou uzavírané na dobu delší než 20 let.
Zástupci krajů a měst se dále obávají, že účastí na projektech PPP budou privátní subjekty sledovat zejména vlastní zisk ze zajišťování veřejných služeb bez ohledu na jejich kvalitu. Veřejný sektor však musí zajistit takové podmínky, aby kvalita a rozsah služeb odpovídaly potřebám občanů, ať už jsou realizovány formou PPP či nikoliv. Veřejný sektor musí také přijmout fakt, že pokud by projekty PPP nebyly pro podnikatele z hlediska zisku zajímavé, tento koncept by se nemohl rozvíjet.
K největším překážkám rozšíření PPP podle výzkumu patří: nedostatečná legislativa, obecná nedůvěra k PPP a slabá vládní podpora.
SLABÁ VLÁDNÍ PODPORA?
Přestože názor na potřebu konkrétních změn v legislativě není jednotný, převažuje obecné přesvědčení o její nedostatečnosti. Dílčím pokrokem je návrh koncesního zákona, který by mohl vstoupit v platnost v roce 2006. Jak z výsledků průzkumu vyplývá, vládní podpora PPP je vnímána jako slabá, přestože vytváření podmínek pro partnerství veřejného a soukromého sektoru je jasně deklarováno jako jedna z priorit vládního prohlášení. Toto přesvědčení může souviset s programem pilotních projektů, kterému se nedostává potřebné publicity. Navíc, zdlouhavý proces přípravy pilotních projektů může budit dojem nedostatečného zájmu. Na druhé straně, důslednost přípravy pilotních projektů je zcela na místě, neboť na úspěchu programu přímo závisí další rozvoj PPP u nás.
Výzkum prokázal, že největší překážkou rozvoje uplatnění PPP je nyní obava z nevyzkoušeného. Ta je kombinací minimálních zkušeností a chybějícího všeobecně známého a úspěšného projektu a podtrhuje celkovou nedůvěru veřejného sektoru k projektům PPP.
VĚZEŇSTVÍ PŘINESLO PŘEKVAPENÍ
Podle zahraničních zkušeností patří mezi nejběžnější oblasti použití PPP projekty dopravní infrastruktury, školství a zdravotnictví. Pokud jde o souhrnný názor měst, krajů a privátních subjektů na praktické možnosti využití konceptu PPP v ČR, pak za nejvhodnější jsou považovány projekty dopravní infrastruktury, zejména projekty veřejného parkování a výstavby dálnic a také ekologické stavby. Překvapivý je výsledek na opačném konci přehledu. Jako nejméně vhodné totiž byly vyhodnoceny projekty z oblasti vězeňství, školství a infrastruktury státní správy. S ohledem na fakt, že mezi pilotními projekty vládního programu jsou dokonce dva justiční areály a projekt věznice, je to překvapivé zjištění. Navíc, ve všech případech jde o oblasti, s nimiž v zahraničí existují nemalé zkušenosti.
Odhadnout skutečné možnosti uplatnění PPP u nás není snadné. Rozšíření konceptu PPP je podmíněno překonáním mnoha překážek a předsudků, stejně jako úspěchem programu pilotních projektů. Příslibem pro budoucí rozvoj PPP v ČR je skutečnost, že mnozí zástupci veřejného i soukromého sektoru mají už dnes představu, jakým způsobem PPP využít v rámci svých specifických podmínek.
JAN HES
externí spolupracovník firmy M.C.TRITON
Graf 1 Výhody PPP z pohledu veřejného a soukromého sektoru (odpovědi v %)
