Prvního října 2005 nabyla účinnost novela zákona č. 86/2002, o ochraně ovzduší, která mimo jiné zavádí změny související se snížením administrativní náročnosti opatření ke zlepšení kvality ovzduší. ŘÍZENÍ KVALITY OVZDUŠÍPro systém...
Prvního října 2005 nabyla účinnost novela zákona č. 86/2002, o ochraně ovzduší, která mimo jiné zavádí změny související se snížením administrativní náročnosti opatření ke zlepšení kvality ovzduší.
ŘÍZENÍ KVALITY OVZDUŠÍ
Pro systém řízení kvality ovzduší byly v původním znění zákona poněkud nešťastně definovány některé pojmy. Například oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší byla nazvána zónou, resp. sídelním seskupením za splnění dalších předpokladů.
Novela, která vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 385/2005 Sb., tyto pojmy upravuje takto:
Oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší je území v rámci zóny nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu.
Zóna je území vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení kvality ovzduší.
Aglomerace je sídelní seskupení, na němž žije nejméně 350 tisíc obyvatel, vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení kvality ovzduší.
Systém řízení kvality ovzduší byl doposud platným zákonem o ochraně ovzduší nastaven nereálně, postrádal některé prvky, bez kterých se výkon státní správy v budoucnosti neobejde. Stávající legislativní úprava určovala prakticky povinnost všem obcím se zhoršenou kvalitou ovzduší zpracovat programy ke zlepšení kvality ovzduší a současně i kvalitu ovzduší řídit. Jako problematické se ukázalo zpracovávání obsáhlých podkladových materiálů bez dostatečného odborného zázemí, povinné řízení kvality ovzduší bez odpovídajících kompetencí a také nemalé finanční prostředky, které obce musely na zpracovávání programů vynakládat.
Přehled členění území ČR na zóny (katastrální území dvanácti krajů) a aglomerace (katastrální území Moravskoslezského kraje, města Brna a hlavního města Prahy) vyšlo ve Věstníku Ministerstva životního prostředí číslo 11/2005 a bude se upravovat pouze při zásadních změnách kvality ovzduší či způsobu jejího řízení. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší se i nadále budou vymezovat a zveřejňovat každoročně jako území v rámci těchto zón a aglomerací, kde dojde k překročení imisního limitu (aktuální vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší je zveřejněno ve Věstníku Ministerstva životního prostředí číslo 12/2005).
NEJVÝRAZNĚJŠÍ ZMĚNA PRO OBCE
Novela zrušila povinnost zpracovat program ke zlepšení kvality ovzduší pro obce, které nemají 350 tisíc obyvatel. Tato povinnost tedy zůstává všem krajským úřadům a magistrátům hl. města Prahy a města Brna. Celkem jde o 15 programů.
Obce si program ke zlepšení kvality mohou připravit. Má to smysl zejména v případě, že kvalitu ovzduší v daném místě lze zlepšit konkrétním projektem nebo opatřením.
Opatření nebo projekt, které by bylo identifikováno místním programem ke zlepšení kvality ovzduší jako zásadní pro kvalitu ovzduší daného místa, musí být zahrnuto do programu ke zlepšení kvality ovzduší na úrovni zóny či aglomerace. Zvyšuje se tím možnost spolufinancování z finančních prostředků příslušného kraje, Státního fondu životního prostředí ČR či fondů Evropské unie.
V současné době je finalizován návrh Operačního programu Životní prostředí pro období 2007 až 2013. V rámci priority Ochrana ovzduší se předpokládá možnost čerpání finančních prostředků na projekty, které mají vliv na kvalitu ovzduší, například na výsadbu a rekonstrukci zeleně, rekonstrukce vozovek nižších tříd, investice do energetických zdrojů ve vlastnictví obcí a energetických úspor.
Významnou změnou je povinnost pro krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 tisíc obyvatel v oblastech se zhoršenou kvalitou zpracovat akční plány, které obsahují přehled krátkodobých opatření ke zlepšení kvality ovzduší a seznam doporučení pro občany - "provozovatele zdrojů" a které se budou realizovat v situacích, kdy dochází k vysokému nárůstu koncentrací vybraných znečišťujících látek v ovzduší.
MALÉ ZDROJE ZNEČIŠŤOVÁNÍ
Legislativně technické úpravy, které vyplynuly z praktické aplikace zákona o ochraně ovzduší, se dotýkají hlavně malých zdrojů znečišťování a poplatků za znečišťování ovzduší.
K řadě problémů a nedostatků docházelo zejména v oblasti kategorizace malých zdrojů znečišťování ovzduší v případě sčítání jejich jmenovitých tepelných výkonů. Z tohoto důvodu byly upřesněny podmínky, za kterých je možno malé spalovací zdroje "sčítat". Nejednoznačnou formulaci "... že spaliny jsou a nebo by mohly být vypouštěny společným komínem ..." nahradilo srozumitelnější znění: "... že spaliny jsou vypouštěny společným komínem a nebo je toto řešení technicky proveditelné."
Novela rozšiřuje pro provozovatele malých spalovacích zdrojů provozovaných při nepodnikatelské činnosti povinné měření malých spalovacích zdrojů od stanoveného výkonu. Výjimky udělené pro státní školy, nemocnice a jiné nepodnikající subjekty vytvářely nerovné prostředí a snižovaly tak celkový přínos ke zlepšení kvality ovzduší v dané obci.
Měření účinnosti spalování a množství vypouštěných látek a kontrole stavu spalinových cest nadále nebudou podléhat fyzické osoby provozující malý spalovací zdroj umístěný v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci. Novela současně stanovuje lhůtu pro odstranění závad na zdroji ze strany provozovatele a způsob oznamovací povinnosti o odstranění této závady.
POPLATKY ZA ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ
Praktická změna se dotýká i poplatků za znečišťování ovzduší. Nová úprava zpřesňuje období, za jaké se vyměřuje poplatek provozovatelům zdrojů za poplatkové období. Podle doposud platné legislativy bylo možné vydávat rozhodnutí o výši poplatku též současně se stanovením záloh na běžný rok, což komplikovalo pozdější vyúčtování poplatků po skončeném poplatkovém období. Proto se nyní vydávají rozhodnutí o vyměření poplatku až po skončeném poplatkovém období, a to podle skutečného množství vypouštěných znečišťujících látek příslušného provozovatele zdroje znečišťování ovzduší. Do této doby platí provozovatel zdroje zálohy na poplatek. Současně byla stanovena rozdílná lhůta v řízení o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší proti správnímu řádu.
Přijatá novela zákona o ochraně ovzduší odstraňuje některé nedostatky, které vyplývají ze stávající praxe. Významnější zjednodušení, případně odstranění všech nesrovnalostí, které praxe při aplikaci zákona ukázala, však od ní nelze prozatím očekávat.
Jan Kužel, Jiří Morávek
odbor ochrany ovzduší
Ministerstva životního prostředí
Přehled nejdůležitější legislativy
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákona č. 92/2004 Sb., zákona číslo 92/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb. a zákona č. 180/2005 Sb.;
Zákon č. 385/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů;
V částce 165 z 5. prosince 2005 vyšlo pod číslem 472 úplné znění zákona o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů, uvedených výše.
ZDROJ: MŽP
