Město Trmice, které leží v blízkosti krajské metropole Ústí nad Labem, slaví letos 700 let od první písemné zmínky o své existenci. Od té doby město prošlo různými slavnými, ale také krušnými etapami svého vývoje. Největší rozmach prožilo za vlády...
Město Trmice, které leží v blízkosti krajské metropole Ústí nad Labem, slaví letos 700 let od první písemné zmínky o své existenci. Od té doby město prošlo různými slavnými, ale také krušnými etapami svého vývoje. Největší rozmach prožilo za vlády Nosticů, kdy tam bohaté naleziště hnědého uhlí přivábilo průmysl a s ním i nové obyvatele. Úpadek Trmic, které byly od roku 1664 městem, začal připojením města německou administrativou k Ústí nad Labem. Odsun části obyvatel po válce a pozdější odliv občanů do nově budovaných sídlišť nejenže vedl ke snížení počtu starousedlíků s pevnými vazbami k městu, ale také k příchodu lidí, z nichž pro mnohé Trmice představovaly jen dočasné bydliště.
Ještě v roce 1990 mělo naše město kolem dvou tisíc obyvatel a z toho určitou část neadaptabilních či těžko adaptabilních. Dnes zde žije přes tři tisíce lidí a stav města se výrazně zlepšil. Ačkoliv zde už nechybí bohatý kulturní a sportovní život a existuje konkrétní představa o jeho dalším rozvoji, ještě nezanedbatelná část občanů Trmic si v sobě dosud nevypěstovala patriotický vztah ke svému městu a regionu. Právě tato lhostejnost plodí neúctu ke vzhledu města a je třeba ji vidět i za projevy vandalismu při poškozování a ničení veřejných prostranství. Podle mého názoru samotná represívní opatření by současný stav nevyřešila. Tyto "nemoci", dané nedostatečnou vazbou ke svému domovu, mohou být léčeny pouze časem, účinnou výchovou a občanskou statečností všech, jimž naopak na jejich městě záleží.
I když naříkáme nad negativními jevy, patří naše město svým vnějším vzhledem a čistotou k těm lepším. Využíváme veřejně prospěšné práce, úzce spolupracujeme s neziskovými organizacemi, se školami, s průmyslovými podniky, máme vlastní městskou policii atd. Jenže často stále zbytečně plýtváme silami tam, kde by přece mělo působit občanské uvědomění. Jeden zákon by nám ovšem mohl pomoci - totiž kdyby byla přijata taková zákonná norma, která by radnicím umožnila u obyvatel účinněji vynucovat ať třeba lepší vzhled a technický stav jejich budov, či svědomitější péči o jejich zahrady a další plochy v intravilánu. Možnosti, které obcím a městům dává současný stavební zákon, jsou totiž nedostatečné.
