Možná se mé tvrzení každému nebude líbit, ale ačkoliv se mohu vykázat dlouholetou praxí v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT), teprve až při svém nedávném pobytu v Jižní Koreji jsem se poprvé setkal se skutečnou "globalizací" v tomto oboru.
Stalo se tak na mezinárodní akci Korea IT Learning Course, kterou z pověření tamního ministerstva informatiky každoročně pořádá společnost Korea Agency for Digital Opportunity and Promotion (KADO). Cílem KADO je i touto formou propagovat výsledky budování eGovernmentu Jižní Koreje, a to jak na místní, tak mezinárodní úrovni.
Kursu se účastnili zástupci České republiky, Ruska, Polska, Bulharska, Rumunska, Kazachstánu, Uzbekistánu i Kyrgyzstánu, tedy zemí, které podle hodnocení Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) zatím rozhodně nefigurují na předních místech žebříčků ICT.
ÚSPĚCH SE RODIL V ROCE 1994
Z pohledu ICT největší rozvoj v Jižní Koreji nastal až po roce 1994. Tehdy tato východo-asijská země rozlohou jen zhruba o 20 tisíc km2 větší než Česká republika, avšak s přibližně 48 milióny obyvatel, začala chystat vizi své prosperity a hledala strategii, jak jí dosáhnout. Nakonec tam dospěli k názoru, že právě v ICT spočívají možnosti nejen vytvořit nová průmyslová odvětví - a s nimi i nové pracovní příležitosti, ale že tyto technologie rovněž zajistí vysokou produktivitu práce i konkurenceschopnost celého hospodářství a výrazně zefektivní chod administrativy.
Důvodů, proč Jižní Korea v této své snaze uspívá, je jistě mnoho. Jedním z nich však určitě je fakt, že tam vytvořili státní složky, které tento proces řídí, usměrňují a také za něj odpovídají. Po původních představách, že by vrcholnou odpovědnost mělo převzít buď ministerstvo financí (které odpovídá za poskytování prostředků i do tohoto segmentu), či ministerstvo vnitra, nakonec zvítězila třetí varianta a vzniklo samostatné ministerstvo informatiky. Zvítězila totiž úvaha, že právě toto ministerstvo může řešit úkoly, které budou průřezově procházet všemi resorty.
... MAKE PEOPLE HAPPY
Zatímco ještě v roce 1998, tedy při faktickém nastartování procesu informatizace v zemi, byla Jižní Korea v oblasti ICT na žebříčku OECD na 40. místě, pak v roce 2002 se už dělila o 3. a 4. příčku a loni se v některých statistikách (například počtem ADSL přípojek na hlavu) objevovala již na prvním místě ve světě. Strategií Jižní Koreje je, aby do roku 2006 mělo 80 procent domácností vysokorychlostní 20 Mbps připojení k internetu za předpokládanou cenu 35 USD měsíčně.
Kurs, který se konal ve vzdělávacím středisku společnosti Hyundai IT, byl veden univerzitními profesory, působícími na amerických univerzitách, v duchu kréda "...make people happy", jež obecně platí pro eGovernment, čili volně přeloženo "... aby se lidem šťastněji žilo".
V Jižní Koreji se podle tohoto principu pevně drží zásady, že eGovernment mají být elektronické služby, a to jak pro občany, tak pro komerční sféru, které jim usnadní vztah s veřejnou správou. Zejména jde o služby, které s pomocí ICT umožní maximálně transparentně, jednoduše a efektivně zajišťovat vztahy směrem k veřejné správě.
CO Z KURSU VYPLYNULO
Základní podmínkou budování eGovernmentu musí být takové legislativní prostředí, které umožní dostat elektronický způsob komunikace na stejnou úroveň jako jiné způsoby dorozumívání. V Jižní Koreji všichni mluví "stejným jazykem" a jak veřejná správa, tak komerční sféra strategii státu v oblasti ICT berou za svoji a jsou přesvědčeny, že tato strategie povede k prosperitě celé země. Komerční sféra, byť není k tomu nucena, se snaží tuto vizi sama aktivně naplňovat.
Jižní Korea se také sama kriticky neustále porovnává s nejrozvinutějšími zeměmi světa v oblasti ICT - se Spojenými státy, Japonskem, Tchaj-wanem, ale i s Čínou. Ta je do porovnání zahrnuta proto, že se tam očekává rychlý rozvoj v moderních technologiích a díky tamnímu velkému trhu mohou společnosti, které na něm vyrostou, získat velký globální vliv.
V Jižní Koreji se také drží zásady, že ICT není cílem, nýbrž nejdůležitějším nástrojem, jak dosáhnout prosperity země.
ICT NESMÍ SPOLEČNOST ROZDĚLOVAT
Vždy je třeba mít na paměti možné nebezpečí tzv. Digital Divide. Tímto výrazem se označuje riziko rozdělení společnosti na dvě skupiny: Na první, která má přístup k ICT a je schopna tyto technologie využívat ke svému prospěchu, a druhou, která tuto možnost z nejrůznějších důvodů nemá, a ztrácí tak možnost uplatnění ve společnosti. Toto rozdělení, které se vývojem postupně prohlubuje, nemusí být dáno jen sociálně kulturním či ekonomickým postavením jednotlivých složek společnosti. Ale také různou věkovou strukturou, handicapy lidí se zdravotním postižením apod.
Při prosazování projektů ICT je proto důležité, aby se vliv možného znevýhodnění některých vrstev společnosti minimalizoval konkrétními opatřeními.
Celý postup Jižní Koreje v rozvíjení ICT jistě nelze mechanicky převzít a beze zbytku u nás využít. Důvodem je odlišné společenské prostředí dané jednak historickým vývojem české a jihokorejské společnosti, ale i jinými ekonomickými podmínkami.
Nicméně vycházím-li z poznatků, které jsem během kursu v Jižní Koreji načerpal, pak mám především silný pocit, že v naší zemi přetrvává nemalý dluh co do osvěty k prosazování politiky ICT ve společnosti.
ROSTISLAV BABARÍK
vedoucí odboru informatiky
Krajský úřad Moravskoslezského kraje