Mgr. Jan Břeň, právník Správní řád rozlišuje dva "základní" druhy tzv. řádných opravných prostředků, kterými jsou odvolání (§ 81 až § 91) a rozklad (§ 152). Proti tzv. příkazu je řádným opravným prostředkem odpor (§ 150 odst. 3). ODVOLÁNÍ Účastník může proti každému prvoinstančnímu nepravomocnému...
Mgr. Jan Břeň, právník
Správní řád rozlišuje dva "základní" druhy tzv. řádných opravných prostředků, kterými jsou odvolání (§ 81 až § 91) a rozklad (§ 152). Proti tzv. příkazu je řádným opravným prostředkem odpor (§ 150 odst. 3).
ODVOLÁNÍ
Účastník může proti každému prvoinstančnímu nepravomocnému rozhodnutí podat odvolání:
- pokud zákon nestanoví jinak. Odvolání je vyloučeno pokud tak výslovně stanoví správní řád nebo jiný zákon,
- jestliže se účastník po oznámení rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal,
- v případě, že odvolatel vzal podané odvolání zpět.
Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné.
Odvolání musí mít obecné náležitosti podání (viz § 37 odst. 2) a dále musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.
Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.
Pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.
Správní řád ohledně nových skutečností a návrhů na provedení nových důkazů, uvedených v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uplatňuje nově tzv. koncentrační zásadu, která spočívá v tom, že se k novým skutečnostem přihlédne pouze a jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Mohl-li je tedy účastník řízení prokazatelně uplatnit dříve a svojí "vinou" je neuplatnil, jde tato skutečnost k jeho tíži. Tato úprava sleduje zrychlení řízení u toho účastníka, který si "neschovává" argumenty až do odvolacího řízení a uplatňuje je bezodkladně. Naopak tomu, kdo si chce nové skutečnosti či důkazy, o kterých prokazatelně věděl už v průběhu prvostupňového řízení, ponechat až do odvolacího řízení a díky nim získat výhodnější procesní postavení, má "smůlu" a správní orgán tyto "nové" skutečnosti nebude akceptovat. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.
Odvolací lhůta: Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty.
V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení (bylo-li případně vydáno), nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
Odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí: Osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků. Toto pravidlo však neplatí pro "esenciální" účastníky (tj. účastníky podle § 27 odst. 1).
Na druhé straně se neoznámení rozhodnutí nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí, jako by mu správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením.
Účinky odvolání: Nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.
Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit:
- jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem,
- hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo
- požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.
Z důvodu ochrany práv nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů účastníků nebo veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek odvolání, jehož zmeškání správní orgán promíjí.
Vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.
Podání odvolání a postup správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal: Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí odvolat, a vyzve je, aby se k němu vyjádřili.
V § 87 je upravena tzv. autoremedura, která spočívá v tom, že správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit za následujících podmínek:
- pokud tím plně vyhoví odvolání,
- jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas.
Proti rozhodnutí vydaném v autoremeduře lze podat odvolání.
Předání spisu odvolacímu správnímu orgánu: Pakliže správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, neshledal podmínky pro uplatnění autoremedury, předá spis (se svým stanoviskem) odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Správní řád umožňuje i předání části spisu, jestliže byl odvoláním napaden jen některý výrok (lze-li příslušnou část spisu oddělit).
Je-li podáno nepřípustné nebo opožděné odvolání, předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů.
Postup odvolacího správního orgánu: Nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán.
Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.
Rozhodnutí odvolacího správního orgánu: Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné:
- napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,
- napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo
- napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se.
Odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti.
Podstatnou změnu proti stávajícímu správnímu řádu představuje zavedení zásady zákazu reformatio in peius (§ 90 odst. 3). Tato zásada vyjadřuje skutečnost, že odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele (tj. pro něj k horšímu) s tím, že správní řád připouští u této zásady následující výjimky:
- odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo
- napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem.
Pokud však odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy nebo že je věcně správné, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.
Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 (tzv. "nepominutelným" účastníkům řízení).
ROZKLAD
Druhým, svojí podstatou specifickým, řádným opravným prostředkem, který upravuje správní řád, je rozklad. Rozklad lze podat proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník ministerstva, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu na návrh rozkladové komise. Nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.
Návrh na rozhodnutí předkládá ministrovi nebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise. Rozkladová komise musí mít nejméně 5 členů. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise mají tvořit odborníci, kteří nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu.
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, nebo rozklad zamítnout.
Přezkoumávání pravomocných správních aktů
Mezi mimořádné opravné prostředky, kterými lze napadnout pravomocná rozhodnutí jsou přezkumné řízení (§ 94 až § 99), obnova řízení (§ 100 a § 102) a nové rozhodnutí (§ 101 a § 102).
PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy.
Správní řád rozlišuje dva druhy přezkumného řízení ("základní" a tzv. zkrácené, u kterého se neprovádí dokazování).
Přezkumné řízení není přípustné, jestliže:
- byl rozhodnutím účastníkovi udělen souhlas k občanskoprávnímu, obchodněprávnímu nebo pracovněprávnímu úkonu, nebo
- byl povolen vklad práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, nebo
- bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře.
Samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o odložení věci (§ 43) a usnesení o zastavení řízení (§ 66). Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci.
Správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Za stejných podmínek jako v odvolacím řízení je přípustná autoremedura i v přezkumném řízení (viz § 95 odst. 2).
Jde-li o rozhodnutí ústředního správního úřadu, rozhoduje v přezkumném řízení ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu.
Pro vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení správní řád stanovuje lhůtu subjektivní a lhůtu objektivní. Toto usnesení lze vydat:
- nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl,
- nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci.
Soulad rozhodnutí s právními předpisy se posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání.
Rozhodnutí v přezkumném řízení: Jestliže správní orgán po zahájení přezkumného řízení zjistí, že právní předpis porušen nebyl, řízení usnesením zastaví. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí ve věci. Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením zastaví. Obě zmiňovaná usnesení se pouze poznamenávají do spisu.
Rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí odvolacímu správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto správní orgány jsou vázány právním názorem příslušného správního orgánu.
Zkrácené přezkumné řízení: Jestliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu, jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí vysvětlení účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení, při kterém se neprovádí dokazování a prvním úkonem správního orgánu je v tomto případě vydání rozhodnutí.
Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení: Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně:
- od právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí, anebo
- od právní moci nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí v přezkumném řízení.
V rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, správní orgán s ohledem na obsah přezkoumávaného rozhodnutí určí, odkdy nastávají jeho účinky.
Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo, a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní moci nebo předběžné vykonatelnosti; bylo-li však přezkoumávané rozhodnutí vydáno na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
OBNOVA ŘÍZENÍ
Důvody pro obnovu řízení jsou následující:
- vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo
- se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo
- bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno,
a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování,
- rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem (o tomto důvodu obnovy rozhoduje příslušný správní orgán z moci úřední).
Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to:
- do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl,
- nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí.
Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
Ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z výše uvedených důvodů a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce této tříleté lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.
NOVÉ ROZHODNUTÍ
Nové rozhodnutí je novým institutem, který prolamuje zásadu, že v téže věci nelze pravomocně rozhodnout dvakrát (ne bis in idem). Správní řád taxativním způsobem stanoví případy, kdy lze provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci. Jedná se např. o situaci, že novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla předtím pravomocně zamítnuta, rozhodnutí ve věci bylo zrušeno jiným orgánem veřejné moci podle zvláštního zákona atd.
Společná procesní ustanovení k obnově řízení a k novému rozhodnutí: K novému řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k novému řízení (podle § 101) je příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je příslušný tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly výlučně řízení před tímto správním orgánem.
Otázka, kdo je účastníkem, se v novém řízení posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době nového řízení.
Nové řízení podle § 101 lze zahájit na žádost i v případě, že původní řízení bylo zahájeno z moci úřední, a naopak. Žádost může podat kterýkoli z účastníků původního řízení, nebo jeho právní nástupce za předpokladu, že je původním rozhodnutím přímo dotčen.
Pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení se oznamuje pouze žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán učinil úkon.
V novém řízení podle § 101 lze s účinky od zahájení nového řízení nebo v průběhu nového řízení pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní účinky původního rozhodnutí.
V novém řízení může správní orgán využít podkladů původního rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to důvod nového řízení. Právní názor odvolacího správního orgánu je pro správní orgán provádějící nové řízení závazný, pokud se tento právní názor vlivem změny právního stavu nebo skutkových okolností nestal bezpředmětným. V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.
Novým rozhodnutím vydaným podle § 100 (obnova řízení) nebo § 101 písm. a) se původní rozhodnutí ruší. V ostatních případech nové rozhodnutí brání vykonatelnosti nebo jiným právním účinkům původního rozhodnutí; nejsou-li účinky nového rozhodnutí zřejmé z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost nebo jiné právní účinky původního rozhodnutí správní orgán.
EXEKUCE (§ 103 až § 129)
Pokud tzv. povinný (tj. ten, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění) v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní, postupuje se v této situaci podle příslušných ustanovení správního řádu, upravujících správní exekuci. Z povahy věci nelze exekuci provádět u těch rozhodnutí, které účastníkovi přiznávají pouze práva, jakož i rozhodnutí deklaratorní nebo negativní.
Exekučním titulem, na jehož základě se vydává exekuční výzva nebo exekuční příkaz, je vykonatelné rozhodnutí nebo vykonatelný smír.
Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle tohoto nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.
Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje:
- správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír, nebo
- osoba oprávněná z exekučního titulu.
Správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír, nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.
Exekuce na peněžitá plnění: Exekučním správním orgánem na peněžitá plnění je obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona /tj. finanční úřad podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 553/1991 Sb., o územních finančních orgánech, s účinností od 1. ledna 2006 jím bude celní úřad v souladu s § 5 odst. 4 písm. m) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky/. Zákon však může stanovit exekuční správní orgán odlišně.
Exekučním správním orgánem může být též obecní úřad nebo krajský úřad
- pokud je zároveň správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír,
- nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku (např. rada obce či kraje).
Na žádost obecního úřadu (a zřejmě i krajského úřadu) provede exekuci výše zmiňovaný obecný správce daně.
Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní (viz zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů).
Exekuce na nepeněžitá plnění: Exekučním správním orgánem příslušným k exekuci na nepeněžitá plnění je:
- správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír, avšak za podmínky, je-li orgánem moci výkonné (ministerstvo či jiný správní úřad),
- obecní úřad nebo krajský úřad, je-li současně správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír, nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku,
- obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to v případě, že je o to požádán správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír.
Exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně.
Exekuční výzva: Nehrozí-li vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen, může exekuční správní orgán před nařízením exekuce vyzvat povinného ke splnění nepeněžité povinnosti exekuční výzvou, která je vydávána usnesením, a určit mu náhradní lhůtu, v níž má být splněna. Proti exekuční výzvě se nelze odvolat.
Nařízení exekuce: Exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu (proti kterému se nelze odvolat):
- z moci úřední, jestliže je příslušným exekučním správním orgánem,
- na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu, nebo
- obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě žádosti jiného správního orgánu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo který schválil smír.
Způsoby provedení exekuce: Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést pouze následujícími taxativně stanovenými způsoby:
- náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,
- přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
- ukládáním donucovacích pokut.
Odložení, přerušení a zastavení exekuce: Ze závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit nebo přerušit provedení exekuce. Ze znění zákona není zřejmé, jaký je faktický rozdíl mezi odložením a přerušením exekuce. Na odložení či přerušení exekuce není právní nárok.
Exekuční správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední usnesením, proti kterému se nelze odvolat, zastaví, jestliže např. po nařízení exekuce povinnost zanikla, nebo zaniklo právo provádět exekuci a nebo byl zrušen exekuční titul, který je podkladem pro exekuci, nebo se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému atd.
Námitky: Zvláštním druhem opravného prostředku proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu, proti kterým se nelze odvolat, jsou námitky. Námitky může podat povinný nebo jiná osoba, které z tohoto úkonu vyplývá povinnost. Námitky mají odkladný účinek pouze ve výslovně uvedených případech. O námitkách rozhoduje exekuční správní orgán (nikoliv tedy nadřízený správní orgán; nemají tedy tzv. devolutivní účinek). Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat.
Exekuce provedením náhradního výkonu: Ukládá-li exekuční titul, aby povinný podle něho provedl nějakou práci nebo výkon (např. podle § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat), které může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz, na jehož základě provedením prací nebo výkonů pověří jinou osobu (např. soukromě podnikající osobu, jejíž předmět činnosti souvisí s povinností uloženou povinnému), pokud ta s tím souhlasí; práce nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného.
V pověření musí exekuční správní orgán přesně vymezit práci nebo výkon, které měl podle exekučního titulu provést povinný a jejichž provedení se svěřuje jiné osobě.
Dojde-li v souvislosti s provedením exekuce k potřebě přemístění stavebních materiálů nebo věcí mimo prostory nebo pozemky povinného a neprohlásí-li povinný při provádění exekuce písemně, že tyto věci opustil, je exekuční správní orgán povinen zajistit uskladnění těchto věcí po dobu 6 měsíců s tím, že náklady na uskladnění nese povinný. Nevyzvedne-li si povinně tyto věci v šestiměsíční lhůtě:
- připadají do vlastnictví státu;
- provádí-li exekuci orgán územního samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto územního samosprávného celku,
- prohlásí-li povinný, že tyto věci opustil, připadají do vlastnictví státu.
Případná likvidace věcí se provede na náklady povinného (od nákladů za uskladnění, dopravu, prodej, zničení či dalších souvisejících nákladů se odečte výtěžek a v případě přebytku se tento vrátí povinnému).
Exekuce přímým vynucením: Přímé vynucení povinnosti se provede zejména:
- vyklizením nemovitosti, stavby, bytu, místnosti nebo jiných prostor,
- odebráním movité věci, nebo
- předvedením.
Vyklizení - Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vyklidil objekt, exekuční správní orgán vydá exekuční příkaz a exekuci provede. Exekuční správní orgán povinného vyrozumí nejméně 5 dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž obec, na jejímž území se vyklízený objekt nachází. Úkon vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby.
Exekuce se provede tak, že oprávněná úřední osoba z vyklizovaného objektu:
- odstraní movité věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i movité věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, a
- vykáže povinného a všechny, kdo se tam zdržují na základě práva povinného.
Movité věci odstraněné z vyklizovaného objektu se odevzdají povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
Není-li vyklizení přítomen nikdo, kdo by mohl movité věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli s jeho souhlasem. Exekuční správní orgán vyrozumí povinného o tom, komu byly jeho movité věci dány do úschovy, a o možnosti tyto věci převzít.
Nevyzvedne-li si povinný movité věci u schovatele do 6 měsíců ode dne, kdy byly uschovány, prodá je exekuční správní orgán podle ustanovení o prodeji movitých věcí podle zvláštního zákona (občanský soudní řád, zákon číslo 26/2000 Sb., o veřejných dražbách).
Výtěžek z prodeje vyplatí exekuční správní orgán povinnému po srážce nákladů úschovy, hotových výdajů vzniklých při prodeji movitých věcí a paušální částky nákladů prodeje; paušální částka nákladů prodeje činí 2000 Kč.
Movité věci, které se nepodaří prodat, připadají státu. Odmítne-li schovatel movité věci převzít, připadají státu; provádí-li exekuci orgán územního samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto územního samosprávného celku. Případná likvidace movité věci se provede na náklady povinného.
Odebrání movité věci - Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vydal nebo dodal movitou věc, vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz k provedení exekuce odebráním movité věci, v němž výslovně určí movitou věc nebo věci, které mají být odebrány. Oprávněná úřední osoba odebere tuto movitou věc povinnému nebo tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu, komu má být odevzdána; není-li ji komu odevzdat, exekuční správní orgán zajistí její náležitou úschovu na náklady povinného.
Jestliže je k užívání odebírané movité věci třeba listiny (např. technický průkaz motorového vozidla), odebere se povinnému spolu s odebranou movitou věcí i tato listina. O odebrání movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol.
Osobní prohlídka a prohlídka bytu a jiných místností - Povinný je oprávněné úřední osobě při odebrání movité věci povinen umožnit přístup na všechna místa, kde by se mohla odebíraná movitá věc nacházet.
Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, je oprávněná úřední osoba oprávněna učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla, místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle důvodného předpokladu nachází movitá věc, již má povinný vydat; za tím účelem je oprávněná úřední osoba oprávněna zjednat si do bytu povinného nebo do jiné jeho místnosti přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
Při provádění prohlídek se postupuje zvlášť šetrně, zejména jde-li o osobní prohlídku. Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví. Osobní prohlídka může být na žádost toho, vůči němuž je prohlídka prováděna, provedena pouze za přítomnosti přizvané osoby. Při provádění osobní prohlídky se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem může být vyhláška č. 199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona. V intencích této vyhlášky se osobní prohlídka provádějí v místnostech nebo vyhrazených prostorách, které jsou osvětleny, mají dostatečnou teplotu, jsou vybaveny na odkládání oděvu a věcí osoby, u které se osobní prohlídka provádí, a dosažitelným příslušenstvím umožňujícím umytí po provedené osobní prohlídce, a které jsou zajištěny proti vstupu nepovolaných osob. Osobní prohlídka se provádí nejdříve prohlídkou pokrývky hlavy, obuvi a částí svrchního ošacení. Po prohlídce pokrývky hlavy, obuvi a částí svrchního ošacení se pokračuje prohlídkou prádla.
Oprávněná úřední osoba učiní při odebrání movité věci opatření potřebná k dosažení účelu exekuce. Osoby, které hrubým způsobem i přes její výzvu k zachování pořádku ruší provedení úkonu, oprávněná úřední osoba může z místa provádění úkonu vykázat.
Předvedení - Při provádění exekuce předvedením se exekuční příkaz doručuje orgánům, které mají předvedení provést, přičemž se obdobně použije ustanovení § 60, který upravuje institut předvedení, jakožto jeden z tzv. zajišťovacích prostředků.
Přizvané osoby - Správní orgán může k účasti na provedení exekuce přímým vynucením přizvat nestranné osoby (např. policisty či strážníky), aby zajistil jejich přítomnost při provádění určitého úkonu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.
Exekuce ukládáním donucovacích pokut: Nelze-li, nebo není-li účelné provádět exekuci náhradním výkonem nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním donucovacích pokut:
- do výše nákladů na náhradní výkon,
- a nelze-li náhradní výkon provést, až do výše 100 000 Kč.
Exekuční správní orgán uloží povinnému donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci.
Pokuty vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona exekuční správní orgán, který je uložil. Výši pokuty exekuční správní orgán určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost exekučního správního orgánu, který pokutu uložil. Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje odpovědnosti za škodu.
K NĚKTERÝM INSTITUTŮM UPRAVENÝM VE TŘETÍ ČÁSTI SPRÁVNÍHO ŘÁDU
Řízení před kolegiálním orgánem (§ 134): Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, vede řízení před kolegiálním orgánem jeho předseda nebo předsedající, popřípadě člen, na němž se orgán usnese (dále jen "předseda").
Usnesení, s výjimkou:
- usnesení o tom, zda osoba je či není účastníkem, a
- usnesení o zastavení řízení, jakož i úkon, který není rozhodnutím, provádí předseda samostatně.
Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, při poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové kolegiálního orgánu a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu, pokud jej nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení kolegiálního orgánu.
Pro usnášeníschopnost a rozhodování kolegiálního orgánu stanoví správní řád odlišná kvóra. Kolegiální orgán je způsobilý se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů.
Každý člen kolegiálního orgánu hlasuje osobně (zastoupení je nepřípustné) a má jeden hlas.
Hlasování řídí předseda. Členové hlasují jednotlivě, předseda hlasuje naposled. Má-li hlasovat více než 7 členů, mohou členové hlasovat současně. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu; při nahlížení do spisu je vyloučeno nahlížet do tohoto protokolu.
O námitce pro podjatost rozhoduje usnesením kolegiální orgán jako celek, hlasovat však nemůže ten jeho člen, proti němuž námitka směřuje. Kolegiální orgán jedná podle jednacího řádu, v němž stanoví podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.
Součinnost Policie ČR při provádění úkonů správního orgánu
Hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu správního orgánu, nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích příslušníků při provádění svého úkonu.
Dotčené orgány (§ 136): Správní řád taxativním způsobem vymezuje tzv. dotčené orgány (dosud označované jako "dotčené orgány státní správy").
Dotčenými orgány jsou:
- orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon,
- správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu,
- územní samosprávné celky za podmínky, že se věc týká práva tohoto územního samosprávného celku na samosprávu.
Skutečnost, že územní samosprávně celky mají za splnění výše uvedené podmínky postavení dotčeného orgánu však nemá (nemůže mít) negativní ("zrušující") účinek na ty právní předpisy, které jim přiznávají silnější postavení, tj. postavení účastníků řízení.
Dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost podle zvláštního zákona.
Dotčené orgány, byť nemají postavení účastníků řízení, mají v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit řízení, s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru významná procesní práva, a to právo nahlížet do spisu a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li pro výkon jejich působnosti podstatné. K ostatním podkladům pro vydání rozhodnutí se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich úkolů nebo jestliže si to vyhradily. Dotčené orgány mají právo podat podnět k zahájení přezkumného řízení.
Správní orgán, který vede řízení, a dotčené orgány mohou v mezích své působnosti činit společné úkony, s výjimkou vydání rozhodnutí, popřípadě může být v řízení před správním orgánem využito výsledků úkonu dotčeného orgánu, jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán souhlasí a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na jejich právech.
Při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost (viz § 133) s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení vládě. Tento postup však nelze použít při řešení rozporů s územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.
ZVLÁŠTNÍ DRUHY ŘÍZENÍ
Správní řád upravuje celkem sedm zvláštních typů řízení, kterými jsou:
- společné řízení (§ 140),
- sporné řízení (§ 141),
- řízení o určení právního vztahu (§ 142),
- řízení na místě (§ 143),
- řízení s velkým počtem účastníků (§ 144),
- řízení s předstihem žádosti (§ 145),
- řízení o výběru žádosti (§ 146).
Společné řízení: Správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků.
Správní orgán vede společné řízení i o společné žádosti více žadatelů nebo o společné žádosti týkající se téhož předmětu řízení nebo jiných věcně souvisejících otázek.
K urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu lze řízení o jednotlivých otázkách usnesením vyloučit ze společného řízení a rozhodnout o nich samostatně.
Ve společném řízení se zakládá jeden spis. Dojde-li během řízení ke spojení věcí, založí se společný spis, jehož obsahem jsou též spisy věcí, které byly spojeny.
Ve společném řízení se vydává společné rozhodnutí. Jestliže jsou k přezkoumávání výroků společného rozhodnutí v odvolacím řízení příslušné různé odvolací správní orgány, vydává se více rozhodnutí, z nichž každé zahrnuje výroky, k jejichž přezkoumávání je příslušný jediný odvolací správní orgán.
Sporné řízení: Ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv (část pátá správního řádu) a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů.
Sporné řízení se zahajuje na návrh, jeho účastníky jsou navrhovatel a odpůrce (navrhovatel i odpůrce mají postavení "hlavních" účastníků podle § 27 odst. 1). Jako vedlejší účastníci se mohou přihlásit osoby, které mají zájem na výsledku řízení; tyto osoby mají postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 2, jejich odvolání proti rozhodnutí ve věci je však přípustné jedině tehdy, jestliže se odvolal navrhovatel nebo odpůrce.
Ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (tzv. zásada formální pravdy).
Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu zcela, popřípadě zčásti vyhoví, anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne.
Ve sporném řízení mohou účastníci uzavřít smír, který podléhá schválení správního orgánu. Správní orgán smír schválí, pokud neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu. Smír tedy představuje zásadně procesní dohodu mezi účastníky řízení; uzavřít smír se správním orgánem je pojmově vyloučeno. Smír musí být uzavřen písemně nebo formou protokolu. Správní orgán nesmí účastníky řízení ke smíru nutit, ale je povinen se vždy pokusit o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci (viz zásada preference smírného řešení - § 5).
Ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.
Ve sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu.
Řízení o určení právního vztahu: Správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv (např. pro podání soudní žaloby, podání trestního oznámení), zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo.
Podle výše uvedeného správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení.
Řízení o určení právního vztahu se obsahově blíží řízení spornému, a proto zákonodárce omezil rozsah dokazování obdobně jako v řízení sporném.
Řízení na místě: Oprávněné úřední osoby mohou rozhodnutím ukládat povinnosti na místě:
- hrozí-li životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li bezprostředně někomu vážná majetková újma anebo dojde-li k náhlé havárii,
- je-li důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost, vyhýbala jejímu splnění,
- jde-li o uložení záruky za splnění povinnosti, předběžného opatření nebo pořádkového opatření, nebo
- v řízení navazujícím na výkon dozoru.
Předpokladem uložení povinnosti na místě je zjištění stavu věci. Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, jeho písemné vyhotovení se bez zbytečného odkladu doručuje dodatečně. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, nemá odvolání proti takto vyhlášenému rozhodnutí odkladný účinek. O ústním vyhlášení rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné potvrzení, které obdrží účastník.
Oprávněná úřední osoba musí při řízení na místě zvýšenou měrou dbát, aby byla šetřena práva a oprávněné zájmy účastníků.
Řízení s velkým počtem účastníků: Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky.
Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení uvědomit veřejnou vyhláškou. Řízení je zahájeno uplynutím lhůty stanovené ve veřejné vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce.
Pokud je v řízení s velkým počtem účastníků ustanovován opatrovník, může být jedna osoba ustanovena opatrovníkem pro více účastníků, jejichž zájmy si neodporují.
V řízení s velkým počtem účastníků správní orgán účastníky uvědomí o podaném odvolání veřejnou vyhláškou, v níž určí lhůtu k podání vyjádření, která nesmí být kratší než 5 dnů. Odvolatel není povinen podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů (tj. tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jak stanoví obecné pravidlo v § 82 odst. 2).
V řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti včetně písemností uvedených v § 19 odst. 4 (tj. písemnosti podle § 59 - předvolání, § 72 odst. 1 - rozhodnutí, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba), veřejnou vyhláškou. To se netýká účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1, kteří jsou správnímu orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.
Řízení s předstihem žádosti: Stanoví-li zákon, že pro vedení řízení má význam předstih žádosti, vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení též s uvedením hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně, rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše protokol.
Řízení se vede o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím. Řízení o ostatních žádostech správní orgán usnesením přeruší do doby, než rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci. Pokud správní orgán této žádosti nebo těmto žádostem vyhoví, řízení o ostatních žádostech usnesením zastaví. Pokud správní orgán některou žádost zamítne, pokračuje v řízení o další žádosti v pořadí; ustanovení předchozích vět platí obdobně.
Řízení o výběru žádosti: Řízení prováděné na základě zvláštního zákona formou výběru žádosti, která nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům, popřípadě výběru více takových žádostí, se vede jako společné řízení o všech žádostech. Žádnou z nich nelze ze společného řízení vyloučit. V tomto řízení tedy není rozhodujícím "rychlost" předložené žádosti, ale její kvalita.
Řízení prováděné formou výběru podle odstavce 1 se zahajuje vyhlášením veřejnou vyhláškou (§ 25) a zároveň se oznamuje prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Současně se vyhlašuje lhůta pro podávání žádostí, která nesmí být kratší než 30 dnů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jakož i kritéria hodnocení podaných žádostí, popřípadě pravidla postupu, má-li řízení formou výběru probíhat ve více kolech. Řízení je zahájeno patnáctým dnem po vyvěšení písemnosti podle § 25 odst. 2 za předpokladu, že v této lhůtě došlo ke zveřejnění všech uvedených údajů též alespoň ve 2 hromadných sdělovacích prostředcích běžně dostupných na území České republiky. Po uplynutí lhůty pro podávání žádostí se nepřipouští změna žádosti a nelze prominout zmeškání úkonu.
V řízení o výběru žádosti se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí (§ 71) připočítává doba rovnající se lhůtě pro podávání žádostí v řízení prováděném formou výběru.
V řízení prováděném formou výběru rozhodne správní orgán na základě doporučení nejméně tříčlenné komise jmenované vedoucím správního orgánu; komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů.
KE ZVLÁŠTNÍMU INSTITUTU O ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU ŘÍZENÍ - "ZÁRUKA ZA SPLNĚNÍ POVINNOSTI"
Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání účastníka správní orgán přijmout nebo v případech stanovených zvláštním zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena.
Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání žadatele správní orgán v řízení o žádosti přijmout nebo v případech stanovených zvláštním zákonem žadateli uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu vznikne v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí. Nesloží-li žadatel v určené lhůtě záruku, kterou správní orgán na jeho požádání přijal, správní orgán řízení zastaví.
Rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky se oznamuje jen účastníkovi, kterého se týká. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje. Výše uložené peněžité záruky nebo hodnota nepeněžité záruky nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, jejíž uložení nebo vznik lze očekávat. Při výběru a vracení peněžité záruky postupuje správní orgán, který záruku přijal nebo uložil, podle zákona o správě daní a poplatků. Nepeněžitá záruka se uloží u správního orgánu; ten ji může předat do úschovy nebo ke skladování u právnické nebo fyzické osoby.
Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě nesložil záruku za splnění povinnosti, která by mu vznikla v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí.
Záruka se vrací, byla-li uložená povinnost splněna, jakož i v případě, že v řízení povinnost uložena nebyla. Není-li povinnost zajištěná zárukou splněna ve lhůtě, peněžitá záruka propadne ve prospěch toho, kdo by byl oprávněn z exekuce.
ZVLÁŠTNÍ TYPY ROZHODNUTÍ
Správní řád upravuje ve své třetí části následující zvláštní typy rozhodnutí:
- mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci (§ 148),
- rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem (§ 149),
- příkaz (§ 150),
- vydání dokladu (§ 151).
Mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci: Jestliže to umožňuje povaha věci a jestliže je to účelné, může správní orgán vydat mezitímní rozhodnutí, jímž rozhodne o základu věci, zejména ve sporném řízení, nebo rozhodnutí v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech jen některých účastníků nebo rozhodne jen o některých právech anebo povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje.
Po právní moci mezitímního rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci správní orgán vydá rozhodnutí, kterým rozhodne o zbytku věci.
Účastník se může domáhat vydání mezitímního rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci v rámci ochrany před nečinností správního orgánu (§ 80). Nadřízený správní orgán může přikázat, aby správní orgán vydal mezitímní rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci, popřípadě je sám vydat, a to i současně s jiným opatřením proti nečinnosti.
Hlavní motivaci zákonodárce zavést tento nový institut, resp. nové instituty lze spatřovat v maximálním urychlení řízení. Jedná se o specifické typy meritorního rozhodnutí ve věci samé.
Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem: Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení, a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.
Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.
Správní orgán usnesením přeruší řízení, jestliže se dozvěděl, že probíhá řízení, v němž má být vydáno závazné stanovisko. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.
Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků.
Nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení a vyčká jeho rozhodnutí.
Zrušení nebo změna závazného stanoviska je v případě, že rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, již nabylo právní moci, důvodem obnovy řízení.
Příkaz: Příkazní řízení ve správním řádu je upraveno obdobně jako je tomu u stejného řízení podle přestupkového zákona (viz § 87 zákona číslo 200/1990 Sb.). Formou písemného příkazu lze ve smyslu správního řádu uložit povinnost, a to v řízení z moci úřední a ve sporném řízení.
Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.
V řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který je věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na kontrolní zjišťování, pokud protokol pořizoval ten, kdo může být oprávněnou úřední osobou a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván, popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou pochybnosti ani z jiného důvodu.
Proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
Příkaz musí obsahovat poučení, v němž správní orgán uvede, že je možné proti příkazu podat odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá a u kterého správního orgánu se odpor podává.
Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje se stav věci za prokázaný a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží povinnost k peněžitému plnění do výše 10 000 Kč nebo povinnost k nepeněžitému plnění, jež účastník může uskutečnit ihned na místě. Odůvodnění příkazu lze nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. O této skutečnosti musí být účastník předem prokazatelně poučen.
Vydání dokladu: Pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem (např. občanský průkaz, cestovní pas, řidičský průkaz atd.) lze místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad. Doklad ve smyslu § 151 správního řádu má pouze deklaratorní povahu, osvědčující existenci příslušného práva. Jeho vydáním tedy dané právo nevzniká, popř. se nemění.
Dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci. Dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá vydaný doklad platnost.
K INSTITUTU "USPOKOJENÍ ÚČASTNÍKA PO PODÁNÍ ŽALOBY VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ"
Domáhá-li se žalobce ve správním soudnictví:
- zrušení rozhodnutí správního orgánu, lze jej uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení,
- vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z důvodů uvedených v § 77 odst. 1 (tj. u vydaného "rozhodnutí", k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný), lze jej uspokojit vyslovením nicotnosti rozhodnutí,
- vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vydáním rozhodnutí nebo postoupením věci, pokud žalovaný správní orgán není k vydání rozhodnutí příslušný,
- snížení trestu nebo upuštění od trestu uloženého rozhodnutím správního orgánu, lze jej uspokojit vydáním nového rozhodnutí.
K výše uvedeným řízením je příslušný žalovaný správní orgán. Vydat rozhodnutí může jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; v případě, že je třeba před vydáním rozhodnutí doplnit řízení, je souhlasu nadřízeného orgánu zapotřebí již k zahájení řízení. Rozhodnutí nesmí měnit práva nebo povinnosti ostatních účastníků založené žalobou napadeným rozhodnutím, ledaže s tím vyslovili souhlas. Sdělí-li žalobce soudu, že je uspokojen, platí, že se vzdal práva na odvolání nebo rozklad; právo podat odvolání nebo rozklad nemají ani ostatní účastníci. Právní moci nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení o žalobě. Přezkumné řízení proti tomuto rozhodnutí žalovaného správního orgánu není přípustné.
Vyjádření, osvědčení a sdělení
(§ 154 až § 158)
Část čtvrtá správního řádu upravuje "neformální" správní řízení. Tato část stanovuje určité minimální požadavky na vydávání aktů, které sice svojí povahou nejsou rozhodnutími, nicméně při aplikaci zásady legality (vázanosti správních orgánů právem) je potřebné do jisté míry formalizovat i tyto úkony.
Správní řád v § 154 stanoví, podle jakých ustanovení správní orgán, vydávající vyjádření, osvědčení či provádějící ověření nebo činící sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje.
Jestliže to nevylučuje povaha vyjádření, osvědčení nebo sdělení, zejména není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence vedené určitým správním orgánem, může je vydat nebo učinit kterýkoli věcně příslušný správní orgán.
Je-li správní orgán požádán o vydání osvědčení nebo ověření a jsou-li splněny předpoklady k provedení požadovaného úkonu, správní orgán tento úkon bez dalšího provede.
Pokud správní orgán shledá, že nelze vydat vyjádření nebo osvědčení, provést ověření nebo učinit sdělení, je povinen o tom na požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k tomuto závěru vedly.
Jestliže vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí vadami, které lze opravit, aniž tím bude způsobena újma některé z dotčených osob, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze poznamená do spisu.
Vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle předchozího odstavce, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení.
Konverze procesního úkonu: Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán usnesením prohlásit, že vyjádření, osvědčení nebo sdělení anebo nicotné rozhodnutí, které má náležitosti jiného úkonu, je tím úkonem, jehož náležitosti splňuje, pokud byl příslušný oba předmětné úkony vydat nebo uskutečnit.
Veřejnoprávní smlouvy (§ 159 až § 170)
Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.
Veřejnoprávní smlouva se vždy posuzuje podle svého skutečného obsahu (nikoliv tedy podle svého formálního označení).
Druhy veřejnoprávních smluv: Veřejnoprávní smlouvy lze členit do dvou základních skupin v závislosti na tom, kdo "reprezentuje" smluvní stranu. V tomto smyslu se rozlišují veřejnoprávní smlouvy koordinační (uzavřené mezi subjekty veřejné správy), a veřejnoprávní smlouvy subordinanční (uzavřené mezi subjektem veřejné správy a adresátem správně právního působení - fyzickou či právnickou osobou).
Koordinační smlouvy (§ 160) - Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, mohou za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy. (Správní orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve vzájemných vztazích nebo ve vztazích s jinými orgány veřejné moci, popřípadě s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení páté části správního řádu obdobně.)
Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, mohou osoby vzájemně uzavírat jen za následujících podmínek:
- stanoví-li tak zvláštní zákon,
- a se souhlasem nadřízeného správního orgánu (ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem).
Územní samosprávné celky mohou vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.
Subordinační smlouvy (§ 161) - Stanoví-li tak zvláštní zákon, může správní orgán uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla účastníkem podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, a to i namísto vydání rozhodnutí. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas ostatních osob, které by byly účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3.
Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení podle části druhé. Poté, co veřejnoprávní smlouva byla uzavřena, správní orgán usnesením řízení zastaví.
Veřejnoprávní smlouva mezi účastníky (§ 162): Ti, kdo by byli účastníky podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení jsou, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu týkající se převodu nebo způsobu výkonu jejich práv nebo povinností, nevylučuje-li to povaha věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak. K uzavření takové veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem.
Pokud k veřejnoprávní smlouvě mezi účastníky přistoupí i správní orgán, pak platí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělil souhlas.
Uzavírání veřejnoprávní smlouvy: Projev vůle učiněný v písemné formě, směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření veřejnoprávní smlouvy (dále jen návrh smlouvy), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo návrh činí (dále jen navrhovatel smlouvy), být jím v případě jeho přijetí vázán.
Návrh smlouvy působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh smlouvy může navrhovatel smlouvy zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem smlouvy; to platí i když je návrh smlouvy neodvolatelný.
Návrh smlouvy zaniká:
- uplynutím lhůty, která v něm byla pro přijetí určena, pokud v ní návrh smlouvy nebyl přijat,
- pokud nebyla určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel smlouvy použil pro zaslání návrhu smlouvy, nebo
- okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu smlouvy dojde navrhovateli smlouvy.
Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně a projevy vůle všech smluvních stran musí být na téže listině.
Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední smluvní strany. Nejsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva uzavřena okamžikem, kdy návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli smlouvy.
Jestliže zákon stanoví, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu, je veřejnoprávní smlouva uzavřena dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci. Správní orgán, který dal souhlas k uzavření veřejnoprávní smlouvy, zveřejní veřejnoprávní smlouvu na své úřední desce.
Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy: Soulad veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat z moci úřední. Strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem, může dát podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla.
Veřejnoprávní smlouvu, která byla uzavřena v rozporu s právními předpisy, správní orgán zruší.
Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení veřejnoprávní smlouvy, zruší se jen tato ustanovení, pokud z povahy veřejnoprávní smlouvy nebo z jejího obsahu anebo z okolností, za nichž byla uzavřena, nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních.
Změna obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpověď a zrušení veřejnoprávní smlouvy: Změnit obsah veřejnoprávní smlouvy lze jen písemnou dohodou smluvních stran; bylo-li k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního orgánu nebo třetí osoby, je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této dohody.
Veřejnoprávní smlouvu lze vypovědět jen písemnou formou a jen tehdy, jestliže to bylo ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami dohodnuto a jestliže byla dohodnuta výpovědní lhůta.
Smluvní strana může podat písemný návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy:
- bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,
- změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze na smluvní straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,
- jestliže se veřejnoprávní smlouva dostala do rozporu s právními předpisy,
- z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo
- jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání veřejnoprávní smlouvy a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní smlouvu neuzavřela.
Podá-li smluvní strana ze zákonem stanovených důvodů návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy a ostatní strany s ním vysloví souhlas, veřejnoprávní smlouva zaniká dnem, kdy písemný souhlas poslední ze smluvních stran došel smluvní straně, která návrh podala. Pokud bylo k uzavření veřejnoprávní smlouvy třeba souhlasu správního orgánu, vyžaduje se jeho souhlas i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy.
Souhlas třetích osob: Veřejnoprávní smlouva, nejde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160, která se přímo dotýká práv nebo povinností třetí osoby, nabývá účinnosti teprve v okamžiku, kdy s ní tato osoba vysloví písemný souhlas. Není-li tento souhlas získán, může správní orgán místo uzavření veřejnoprávní smlouvy vydat rozhodnutí ve správním řízení, v němž využije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy.
Závazky z veřejnoprávních smluv: Spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje:
- Ministerstvo vnitra, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a je-li alespoň jednou ze smluvních stran kraj nebo jsou smluvními stranami obce s rozšířenou působností,
- příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra,
- správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li o jinou veřejnoprávní smlouvu podle § 160; není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám,
- správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 161, nebo
- správní orgán, který k jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 162.
Rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy je konečné a nelze proti němu podat odvolání ani rozklad.
Obecné ustanovení k veřejnoprávním smlouvám: Při postupu podle páté části správního řádu se obdobně použijí ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé správního řádu. Nestanoví-li správní řád jinak, použijí se přiměřeně ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a ustanovení o započtení.
Opatření obecné povahy (§ 171 až § 174)
Podle šesté části správního řádu postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím. Opatření obecné povahy, jakožto nový institut upravený správním řádem, je jakousi "třetí cestou", něco mezi individuálním správním aktem (rozhodnutím) a normativním správním aktem (právním předpisem). Jedná se o tzv. abstraktně - konkrétní akty (příkladem opatření obecné povahy mohou být např. zákazy vstupu do lesa, stanovení objížděk atd.).
Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po projednání s dotčenými orgány doručí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Návrh opatření obecné povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.
Není-li vzhledem k rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření obecné povahy jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí být i v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání návrhu. Dobu a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí na úřední desce nejméně 15 dnů předem; oznámení zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je možné tuto dobu zkrátit.
K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění.
Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění.
Zmeškání úkonu nelze prominout. O námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy. Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad.
Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení. Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal. Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek.
Povinnost, která je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích zákona určen opatřením obecné povahy, lze exekučně vymáhat jedině tehdy, jestliže bylo vydáno rozhodnutí, které existenci této povinnosti prohlásilo a v němž byla osoba, jež tuto povinnost má, jmenovitě uvedena.
Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v přezkumném řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do 3 let od účinnosti opatření. Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní moci.
STÍŽNOSTI (§ 175)
V části sedmé správního řádu je nově upraven institut stížnosti, který pro účely "stěžování si" na postup správních orgánů a na nevhodné chování úředních osob (viz zásada veřejné správy jako služby veřejnosti - § 4 odst. 1), má přednost před dnes již překonanou vládní vyhláškou č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Dotčené osoby mají právo podávat stížnosti pouze tehdy, pakliže správní řád neposkytuje jiný prostředek ochrany. Stížnost podle § 175 správního řádu má tedy pouze subsidiární (podpůrný) charakter.
Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.
Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení.
O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.
Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.
Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.
