Poslední dobou jsme svědky bouřlivé diskuse o dalším směřování českého venkova a jeho organické součásti, jíž je zemědělství. Není divu, stojíme na prahu zcela nové formy rozdělování finančních zdrojů do venkovského prostoru. Poprvé v historii Evropské unie začíná být tento prostor pojímán...
Poslední dobou jsme svědky bouřlivé diskuse o dalším směřování českého venkova a jeho organické součásti, jíž je zemědělství. Není divu, stojíme na prahu zcela nové formy rozdělování finančních zdrojů do venkovského prostoru.
Poprvé v historii Evropské unie začíná být tento prostor pojímán komplexně, což znamená i společnou dotační politiku v rámci programu EAFRD (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova). Půjde o nemalé peníze a je třeba se na jejich čerpání připravit.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE DOMLUVA
Za hlavní problém nepovažuji přípravu projektů a jejich administraci, nýbrž rozumnou domluvu mezi příjemci peněz, totiž mezi obcemi a zemědělci. Až dosud jsme se starali každý sám o sebe, přičemž kritériem úspěšnosti bylo, kolik jsme v zemědělství na jedné straně a v obcích na straně druhé sehnali dotací. Filozofie nové bruselské politiky je však jiná a pojímá venkovský prostor jako homogenní konfiguraci.
Základní podmínku úspěšnosti čerpání zdrojů proto vidím ve spolupráci a dohodě. Budou-li ovšem obě strany nadále "kopat každá sama za sebe", pak nebude úspěšná ani jedna. Zatím se však zdá, že právě tímto směrem, bohužel, míříme. Zkrátka nelze organizovat "národní diskusi o budoucnosti venkova ČR v krajích" nad materiálem, který ještě není ani hotový, a z organizátorů vyloučit ty, jichž se to bytostně týká. Totiž Agrární komoru a Ministerstvo zemědělství.
Program EAFRD se v srpnu na Ministerstvu zemědělství teprve dopracovával a nyní, po agrosalónu Země živitelka, by měl být předložen k diskusi formou seminářů ve všech krajích. Název seminářů "Plán rozvoje venkova s podporou EAFRD na roky 2007 až 2013" jistě napovídá o jeho zaměření, organizátory budou Ministerstvo zemědělství a Agrární komora.
OŽIVIT ZDROJE VENKOVA
V minulosti (a nejen té socialistické) zemědělci a obce měli k sobě blízko a existovalo mnoho společných aktivit, které byly ku prospěchu všem obyvatelům venkova. K tomuto pojetí je třeba se vrátit. Po revoluci totiž došlo k prudkému oddělení obou partnerů. Zemědělci se ocitli pod velkým tlakem transformace a poměrně rychle rezignovali na určité veřejné či obslužné funkce, které do té doby na venkově vykonávali. Trvalo určitou dobu, než obce vzniklou mezeru zacelily. Nyní však jde o novou kvalitu a společnými silami se musí aktivovat zdroje, které venkov má.
Ovšem jde také o to, aby se pomohlo zemědělství. Jedním z jeho hlavních problémů je udržení produkce, která v některých komoditách už dospěla do velmi dramatického až neudržitelného stavu. Připomeňme třeba nejnižší stavy skotu mezi vyspělými zeměmi v Evropě, trvalý pokles produkce vepřového a hovězího masa v řádu 18 procent pololetně, vajec o 33 procent, pokles ploch zeleniny, brambor a přebytky obilí. Vyvstává tedy naléhavě otázka nepotravinářského využití půdy. Krajinu je třeba udržet. Zde vidím společný cíl zemědělců, obcí i všech dalších, kteří v naší krásné zemi žijí.
KVALITA ŽIVOTA V OBCÍCH
Druhým společným zájmem jsou investice do kvality života v obcích. Nezabývejme se venkovem ve smyslu satelitů velkých měst, podporou vesnice jako noclehárny pro město. Alespoň ne ve smyslu hlavního zaměření alokace finančních prostředků. Nýbrž rozvíjejme venkov s tradiční strukturou výroby, služeb, společenského a kulturního života. Vytvářejme předpoklady pro zastavení odlivu venkovských obyvatel.
Jako zásadní problém vidím budoucnost obcí do 200 obyvatel. Je třeba k ní přistupovat z pozice plánu Ministerstva pro místní rozvoj na rozvoj regionů. Konkrétním naplněním nové koncepce, která se bude týkat obcí a zemědělců, bude program LEADER. Ten považuji za perspektivní nástroj pro decentralizaci rozdělování finančních prostředků.
Prostě je nutné, aby organizace zastřešující zemědělce a obce začaly v kontextu příprav na novou reformu komunikovat. Jsem proti tomu, aby tuto iniciativu převzaly politické strany, i když se tomu do určité míry jistě nevyhneme. Agrární komora ČR je v tomto směru připravena k diskusi.
JAN VELEBA
prezident Agrární komory ČR
