(Vzhledem k rozsáhlosti nového správního řádu a potřebě vysvětlit základní pojmy všech jeho částí chceme tuto speciální přílohu rozšířit. Její dokončení v rozsahu osmi stran vyjde v dalším čísle Moderní obec. Našim...
(Vzhledem k rozsáhlosti nového správního řádu a potřebě vysvětlit základní pojmy všech jeho částí chceme tuto speciální přílohu rozšířit. Její dokončení v rozsahu osmi stran vyjde v dalším čísle Moderní obec. Našim čtenářům a zájemcům o přílohu děkujeme za pochopení. Redakce.)
Úvodní ustanovení
Část první správního řádu obsahuje úpravu rozsahu jeho pozitivní a negativní působnosti a dále tzv. základní zásady činnosti správních orgánů.
Předmět úpravy
Ustanovení § 1 vymezuje pozitivní a negativní rozsah působnosti správního řádu. Předmět úpravy správního řádu není zúžen pouze na formální správní řízení, které je upraveno v části druhé a třetí, ale je zaměřen na jakékoliv postupy správních orgánů veřejné správy vnímané ve vrchnostenském (výsostném) pojetí; jinými slovy jde o veškeré autoritativní působení veřejné správy navenek. Správní řád se však nepoužije pro takové formy činnosti správních orgánů, které jsou upraveny jinými zákony, typicky se např. jedná o vydávání normativních správních aktů (vyhlášky ministerstev, právní předpisy obcí a krajů).
Podle nového správního řádu postupují orgány moci výkonné, orgány územních samosprávných celků a jiné orgány, a dále právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Mezi orgány moci výkonné lze řadit ministerstva či jiné ústřední správní úřady vymezené kompetenčním zákonem (zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a dále územně specializované (dekoncentrované) orgány místní státní správy (např. úřady práce, okresní správy sociálního zabezpečení, katastrální úřady apod.). Územními samosprávnými celky se rozumí obce, kraje a hlavní město Praha. "Jiným" orgánem je například Úřad na ochranu osobních údajů, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání apod. Fyzickou osobou, která vykonává působnost v oblasti veřejné správy, je například myslivecká stráž, lesní stráž, finanční arbitr apod. V této souvislosti je také významné vymezení nadřízeného správního orgánu (§ 178 správního řádu), kdy například nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil.
Ustanovení § 1 odst. 2 správního řádu zakotvuje tzv. subsidiaritu (podpůrné použití) správního řádu. Nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup, použije se na příslušný postup správní řád nebo jeho jednotlivá ustanovení. Zvláštní zákon, pokud neupravuje (komplexně) postup subjektů povolaných k výkonu veřejné správy, nemůže ve svém ustanovení vyloučit aplikaci správního řádu.
Správní řád se nepoužije pro občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony prováděné správními orgány a dále je zdůrazněno, že jej nelze také použít ve vztazích mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti (§ 1 odst. 3).
Základní zásady činnosti správních orgánů
Obdobně jako dosavadní správní řád, upravuje i nový procesní předpis v části první základní zásady činnosti správních orgánů, které se však nezužují jen na klasické správní řízení. Tyto zásady (principy) je nutné v souladu se širší působností nového správního řádu vztáhnout i na postupy správních orgánů upravených v ostatních jeho částech. Při porovnání zásad, které jsou uvedeny ve stávajícím správním řádu, se zásadami koncipovanými v novém správním řádu, zjistíme, že některé jsou sice identické (např. zásada zákonnosti, rovnosti, rychlosti a hospodárnosti řízení apod.), na druhé straně však nový správní řád přináší i zcela nové, které bezpochyby znamenají upevnění právního postavení adresátů veřejné správy. Tím, že tyto zásady jsou upraveny v zákoně, je dána jejich obecná závaznost a postup správních orgánů je, resp. musí být, jimi ovládán. Jejich nerespektování či opomenutí znamená rozpor se zákonem s možností nastoupení důsledků zákonem předvídaných. Základní zásady svým způsobem charakterizují vrchnostenské postupy správních orgánů a tím je odlišují od postupů či řízení jiných orgánů (např. soudních).
Základní zásady také představují interpretační vodítko při aplikaci příslušných ustanovení nového správního řádu. Mezi základní zásady náležejí zásada zákonnosti, zásada zákazu zneužití správní úvahy, zásada nestranného postupu správního orgánu, zásada ochrany dobré víry, zásada subsidiarity, zásada legitimního očekávání, zásada součinnosti s účastníky, zásada rychlosti a procesní ekonomie, zásada veřejné správy jako služby, zásada rovnosti a zásada dobré správy.
Zásada zákonnosti (legality) upravená v § 2 odst. 1 přikazuje správnímu orgánu postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Obecně závaznými právními předpisy lze rozumět jak předpisy procesněprávní (v prvé řadě správní řád), tak hmotněprávní. Zásada zákazu zneužití správní úvahy (§ 2 odst. 2) spočívá v tom, že správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena. Při uplatnění zásady nestranného postupu (§ 2 odst. 4) správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, zatímco zásada legitimního očekávání (§ 2 odst. 4) požaduje, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, tedy jde o zajištění předvídatelnosti postupů veřejné správy. Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře (zásada ochrany dobré víry je upravena v § 2 odst. 3), zároveň však šetří i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká; tyto osoby správní řád označuje za tzv. dotčené osoby. Zásada subsidiarity, která je obsažena ve více ustanoveních (§ 2 odst. 2 a 3 a § 6 odst. 2), zjednodušeně znamená pokyn pro správní orgány, aby při svém postupu nezasahovaly do právních poměrů druhých subjektů více (ve větším rozsahu), než je nezbytně nutné. Zásada součinnosti s účastníky (§ 2 odst. 2 až 4) se projevuje například v povinnosti správního orgánu v souvislosti s jeho úkonem poskytnout přiměřené poučení dotčené osobě o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Na druhé straně jsou i účastníci řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost (§ 50 odst. 2). Zásada rychlosti a procesní ekonomie (hospodárnosti) je uvedena v § 6 odst. 1 a 2 a ukládá povinnost správním orgánům vyřizovat věci bez zbytečných průtahů a postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.
Správní řád chápe v ustanovení § 4 odst. 1 veřejnou správu jako službu veřejnosti a zároveň ukládá úředníkům správních orgánů povinnost slušně se chovat vůči klientům veřejné správy. I tato zásada představuje praktické naplnění zásady dobré správy (§ 8 odst. 1 a 2). Zásada rovnosti (§ 7) zdůrazňuje, že dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Ani rozdělení účastníků řízení do tří skupin (§ 27) nepředstavuje popření zásady rovnosti, neboť nechává všem účastníkům rovnost v takových právech, která jsou jim přiznána zákonem.
V ustanovení § 3 je uvedena zásada materiální pravdy, která je však v některých ustanoveních nahrazena zásadou formální pravdy. Zásadu materiální pravdy nový správní řád konstruuje jako takový postup správního orgánu, při kterém je zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 (tj. při důsledném naplňování zásady zákonnosti, zásady zákazu zneužití správní úvahy, zásady nestranného postupu správního orgánu, zásady ochrany dobré víry, zásady subsidiarity a zásady legitimního očekávání). Zásada materiální pravdy se odrazila při dokazování, kdy je povinností správního orgánu provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (§ 52). Naopak u některých zvláštních druhů řízení se projevuje zásada formální pravdy, kdy správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 141 odst. 4 u tzv. sporného řízení). Obdobné konstatování platí i v případě tzv. řízení o určení právního vztahu (§ 142 odst. 3).
Podle § 177 odst. 1 se základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje.
Vedle základních zásad upravených v části první správního řádu lze uvést i další zásady obsažené v ostatních částech správního řádu (např. zásada písemnosti upravená zásadou ústnosti, zásada neveřejnosti upravená zásadou veřejnosti apod.).
Obecná ustanovení o správním řízení
Druhá část nového správního řádu představuje jeho nosnou, klíčovou část, která upravuje problematiku klasického správního řízení, tj. takovou, jež je předmětem úpravy stávajícího správního řádu.
Základní struktura částí druhé, upravující obecnou část tzv. formálního řízení, je podle členění do jednotlivých hlav následující: hlava I - správní řízení (§ 9), hlava II - správní orgány (§ 10 až 26), hlava III - účastníci řízení a zastoupení (§ 27 až 38), hlava IV - lhůty a počítání času (§ 39 až 41), hlava V - postup před zahájením řízení (§ 42 až 43), hlava VI - průběh řízení v prvním stupni (§ 44 až 79), hlava VII - ochrana před nečinností (§ 80), hlava VIII - odvolací řízení (§ 81 až 93), hlava IX - přezkumné řízení (§ 94 až 99), hlava X - obnova řízení a nové rozhodnutí (§ 100 až 102) a hlava XI - exekuce (§ 103 až 129).
Správní řízení
Představuje postup správního orgánu, jehož účelem je vydání individuálního správního aktu, který má podobu konstitutivního nebo deklaratorního rozhodnutí. Formy správního aktu upravené ve správním řádu jsou rozhodnutí, usnesení a příkaz.
Konstitutivní rozhodnutí je takové, kterým se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti individuálně určené osoby. Deklaratorním rozhodnutím se naopak individuálně určené osobě v konkrétní věci prohlašuje, že tato osoba určitá práva nebo povinnosti má, či nikoliv. V případě deklaratorních rozhodnutí je významné ustanovení § 142 správního řádu, které upravuje jeden z tzv. zvláštních typů řízení (řízení o určení právního vztahu). V tomto ustanovení je dána povinnost správnímu orgánu, aby v rámci své příslušnosti rozhodnul o existenci určitého právního vztahu a jeho "časovém vývoji" (nelze-li téhož cíle dosáhnout vydáním osvědčení anebo v rámci jiného správního řízení), a to na žádost kohokoliv, který prokáže, že toto rozhodnutí je nezbytné pro uplatnění jeho práv.
Správní orgány
Správní řízení mohou vést a rozhodovat v něm pouze správní orgány, u kterých tak stanoví zákon. Jedná se o naplnění dikce čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR, z něhož vyplývá obecný požadavek na stanovení působnosti správního orgánu pouze a jen formou zákona. Správní řád upravuje pravidla, na jejichž základě se dá určit, který z velké množiny správních orgánů je v tom kterém případě oprávněn, resp. povinen vést správní řízení a vydat správní rozhodnutí. U správních orgánů lze rozlišovat tzv. věcnou, místní a funkční příslušnost.
Věcná příslušnost správního orgánu spočívá v určení druhu správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést správní řízení v konkrétním případě v prvém stupni. Vzhledem k velké rozmanitosti nejrůznějších oblastí a úseků veřejné správy (např. vnitřní správa, správa policie, obrany, školství, zdravotnictví, kultury, životního prostředí atd.) je nereálné, aby správní řád sám přímo upravoval věcnou příslušnost, a proto je tato úprava nutně založena zvláštními zákony (§ 10 správního řádu). Určitou výjimku představuje určení exekučního správního orgánu při exekucích na peněžitá plnění (§ 106 správního řádu) a vymezení exekučního správního orgánu na nepeněžitá plnění (§ 107 správního řádu). Správní řád upravuje také v § 133 pravidla při sporech o věcnou příslušnost, a to jak v případě nastalého pozitivního kompetenčního konfliktu (tj. považuje-li se několik správních orgánů za příslušné k řízení v téže věci), tak v případě negativního kompetenčního konfliktu (tj. pokud se žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení řízení).
Správní řád umožňuje i změnu věcné příslušnosti, kterou upravuje v § 131. Jde o případy tzv. atrakce (kdy nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu nebo na požádání účastníka věc usnesením převzít místo podřízeného správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně) a delegace (nadřízený správní orgán může usnesením pověřit k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu).
I místní příslušnost správních orgánů vychází ze stávajícího právního stavu daného soudobým správním řádem. Místní příslušnost určuje, který z věcně příslušných správních orgánů má z hlediska své územní působnosti vést správní řízení. Prvním kritériem pro určení místní příslušnosti je místo činnosti účastníka řízení, jde-li o řízení týkající se jeho činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti je místní příslušnost správního orgánu určena místem, kde se nemovitost nachází. V ostatních případech (tj. jiných, než je činnost účastníka řízení, nebo místo polohy nemovitosti) se místní příslušnost určí místem trvalého pobytu fyzické osoby, popřípadě místem pobytu na území ČR podle druhu pobytu cizince; v případech právnických osob je u ostatních řízení rozhodné místo jejich sídla nebo místo sídla její organizační složky, u zahraniční právnické osoby je místní příslušnost správního orgánu určena sídlem její organizační složky zřízené v ČR. Novinku proti stávajícímu správnímu řádu představuje určení místní příslušnost správního orgánu v řízeních, které se týkají podnikatelské činnosti účastníka řízení - fyzické osoby. Zde je kritériem místo podnikání.
Pokud je více místně příslušných správních orgánů, potom řízení provede ten z nich, u něhož jako prvního byla podána žádost nebo který z moci úřední učinil úkon jako první (nedohodnou-li se jinak). V ostatních případech (nebo nelze-li podmínky místní příslušnosti určit) určí místní příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán (kdo je nadřízeným správním orgánem stanovuje § 178 správního řádu). Není-li takového orgánu, určí místní příslušnost usnesením ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží. Určení místní příslušnosti ústředním správním úřadem má význam pouze v oblasti státní správy, neboť pro samosprávu žádný ústřední správní úřad dán není.
V případě, že podání dojde věcně a místně nepříslušnému správnímu orgánu, je tento povinen předmětné podání bezodkladně postoupit příslušnému správnímu orgánu s tím, že o tom současně uvědomí podatele. Dojde-li však i ten správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, k závěru, že ani on není věcně nebo místně příslušný, tak jej sice může postoupit dalšímu správnímu orgánu (nebo vrátit původnímu), ale již jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu. V tomto souhlasu lze tedy spatřovat určitý prvek preventivního dozoru.
Nový správní úřad v § 13 upravuje (obdobně jako stávající správní řád) i institut tzv. dožádání. Použití tohoto institutu dopadá na situace, kdy je nutné nebo účelné provést určitý úkon v řízení mimo obvod územní působnosti správního orgánu, který řízení vede. Oproti soudobému správnímu řádu je umožněno dožádání nejen u podřízeného (věcně příslušného) správního orgánu (popř. u správního orgánu téhož stupně), ale nově i u nadřízeného správního orgánu. Nově jsou upraveny i lhůty, dokdy je dožádaný správní orgán povinen provést dožádaný úkon (dosud do 15 dnů, není-li stanovena lhůta delší; podle nového správního řádu provede dožádaný správní orgán dožádaný úkon bezodkladně, a nelze-li to, potom je stanovena 30denní lhůta ode dne doručení žádosti, popř. prodloužená o dobu nezbytně nutnou nadřízeným orgánem dožádaného správního orgánu). Zároveň jsou výslovně upraveny podmínky, za nichž může dožádaný správní orgán odmítnout dožádaní (rozpor s právními předpisy a nadřízený správní orgán též v případech vážného ohrožení plnění jeho vlastních úkolů či vynaložení neúměrných nákladů). Dožádaný správní orgán má v postavení tzv. dotčeného orgánu právo nahlížet do spisu a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu.
VYLOUČENÍ Z PROJEDNÁVÁNÍ A ROZHODOVÁNÍ VĚCI
V zájmu naplnění požadavku nezaujatosti správního orgánu ve správním řízení zavedl správní řád institut podjatosti. V rámci ustanovení, které upravuje vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci pracovníky správního orgánu (§ 14), se správní řád vrací k pojmu "úřední osoba". Smysl znovuzavedení tohoto pojmu lze spatřovat v přesném vymezení konkrétních osob, které vykonávají veřejnou správu, a též v posílení jejich odpovědnosti při naplňování principu dobré správy. Zvláštní postavení v tomto směru mají tzv. oprávněné úřední osoby, které provádějí úkony správního orgánu v řízení, jež jsou k tomu oprávněny podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo jsou pověřeny vedoucím správního orgánu. Důvody pro vyloučení pro podjatost je jednak důvodná pochybnost, že úřední osoba má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit; a dále skutečnost, že se táž úřední osoba účastnila řízení v téže věci na jiném stupni. Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného (tj. služebně nadřízeného). Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. V praxi může nastat situace, kdy jsou pro podjatost vyloučeny všechny úřední osoby a pak v tomto případě dochází k tzv. obligatorní delegaci, kdy nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu. Pro rozhodování o vyloučení úředních osob orgánů obcí a krajů platí zvláštní úpravy, které však pouze konkretizují obecně pojatý institut správního řádu.
VEDENÍ ŘÍZENÍ
Jednotlivé úkony v řízení se činí písemně, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud to nevylučuje povaha věci. Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny, nestanoví-li zákon jinak. Správní řád zakotvuje tzv. právo na zákonného úředníka tím, že o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení je povinna sdělit své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.
Správní řád v § 16 obsahuje dosud absentující obecnou úpravu jednacího jazyka, kterým je český jazyk, přičemž se však zároveň zavádí pro účastníky řízení i zvláštní postavení slovenštiny. Ustanovení dále přiznává právo na tlumočníka ve smyslu čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a dále přiznává zvláštní práva příslušníkům národnostních menšin ve vazbě na zákon číslo 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Správní řád též pamatuje i na osoby neslyšící a hluchoslepé, aby i tyto nebyly pro své zdravotní postižení zkráceny na svých procesních právech.
V každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.
Protokol se sepisuje o ústním jednání a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení.
DORUČOVÁNÍ
Významnou úpravu představuje institut doručování, který byl veden snahou zpřesnit a zefektivnit celkový postup při doručování. Vedle nové úpravy doručování pomocí elektronických prostředků správní řád obsahuje některé instituty, které by měly účastníkům řízení přinést lepší komfort. V této souvislosti lze poukázat např. na možnost účastníka oznámit správnímu orgánu adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), možnost zmocnit třetí osobu k přebírání písem-ností určených do vlastních rukou (§ 20 odst. 2) atd.
Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Může tak učinit sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie. Písemnost lze doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí. Do vlastních rukou adresáta se doručují rozhodnutí, písemnosti při aplikaci institutu předvolání osob, dále písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba. Tyto písemnosti se na požádání adresáta mohou doručit také "jiným" způsobem stanoveným správním řádem; v takovém případě platí, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem (§ 19 odst. 8).
Je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena, nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána včetně dne, kdy se tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně.
Doručovatelé jsou oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob, které jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny na výzvu doručovatele předložit průkaz totožnosti, přičemž průkazem totožnosti se pro účely správního řádu obecně rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele. Provádí-li doručovatel úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední osoby a povinnosti nositele poštovního tajemství ve smyslu § 16 zákona o poštovních službách.
Doručování fyzickým osobám: Doručit písemnost fyzickým osobám lze v zásadě pěti způsoby:
1. na adresu pro doručování (tj. na takovou adresu, kterou sdělí účastník řízení správnímu orgánu, za podmínky, že to nevylučuje zákon nebo povaha věci),
2. na adresu jejího trvalého pobytu,
3. ve věcech podnikání do místa podnikání,
4. při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu, nebo
5. kdekoliv bude zastižena.
Správní řád upravuje i možnost písemně zmocnit (s úředně ověřeným podpisem) třetí osobu k přebírání písemností, které se doručují do vlastních rukou. Tento institut tak pamatuje na situace, kdy se účastník řízení nevyhýbá správnímu řízení, chce jednat v řízení samostatně (bez zmocněnce), ale pro svoji časovou zaneprázdněnost je pro něj obtížné, aby osobně přebíral zásilky určené do vlastních rukou. Správní řád také upravuje případy, kdy se písemnosti fyzickým osobám nedoručují do vlastních rukou, přičemž rozlišuje situace, kdy má být převzetí písemnosti potvrzeno svým příjemcem (v tomto případě lze předat i jiné vhodné fyzické osobě, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi následně předá) a kdy nikoliv (zde postačí např. vložení písemnosti do adresátovy poštovní schránky).
Doručování právnickým osobám: Doručit písemnost právnické osobě lze následujícími způsoby:
1. na adresu pro doručování,
2. na adresu jejího sídla nebo sídla její organizační složky, jíž se řízení týká, nebo
3. při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu.
Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, jsou za právnickou osobu oprávněny převzít:
1. orgány a osoby uvedené v § 30 správního řádu (např. statutární orgány, zaměstnanci pověření statutárním orgánem, prokuristé apod.), nebo
2. "jiné" osoby, které byly pověřeny písemnosti přijímat.
Právnická osoba nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem na to, že se na adrese jejího sídla nebo sídla její organizační složky nikdo nezdržuje. Správní orgán však v případě, že na uvedené adrese nebyl nikdo zastižen, může písemnost doručit osobám uvedeným v § 30 na jejich adresu (není zřejmě vyloučeno, že i jim může být doručeno kamkoliv, kde budou zastiženy).
Uložení písemnosti: Pokud se nepodaří některým ze způsobů upraveným správním řádem doručit písemnost svému adresátovi, potom se předmětná písemnost uloží:
1. u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo
2. u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím.
Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 15 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Po uplynutí 15 dnů se písemnost vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil (§ 23 odst. 4).
Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty (tzv. fikce doručení - § 24 odst. 1). Lhůta pro vyzvednutí písemnosti se tedy nebude počítat ode dne, kdy byla tato uložena (jako je tomu u stávajícího správního řádu), ale až ode dne, kdy si adresát může písemnost poprvé (reálně) vyzvednout.
Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 správního řádu požádat o prominutí zmeškání úkonu. Proti dosavadní právní úpravě tak dochází k zásadní změně, kdy odpadá povinnost správního orgánu zkoumat, zda se adresát v místě doručení zdržuje; dosavadní úprava náhradního doručování (tj. uplatnění fikce doručení) se ukázala jako nefunkční, neboť je velmi problematické, ba skoro nemožné zjistit, zda se adresát v místě "zdržuje".
Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo že neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení o právních důsledcích, které z jejího jednání vyplývají; a jestliže tato osoba předání poučení znemožní nebo jestliže i přes poučení doručení neumožní, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo.
Doručování veřejnou vyhláškou (ediktálně): Osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.
Doručení veřejnou vyhláškou se uskuteční tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost zveřejnění též způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Pokud se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí, je právně významná toliko doba vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který doručuje, zatímco vyvěšení na úředních deskách obecních úřadů (též po dobu nejméně 15 dnů) je jen pořádkového charakteru.
Fyzické osoby, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, doručují veřejnou vyhláškou prostřednictvím úřední desky obecního úřadu v místě výkonu jejich působnosti.
ÚŘEDNÍ DESKA
Správní řád ukládá každému správnímu orgánu povinnost (s výjimkou "nepodnikajících" fyzických osob, vykonávajících působnost správního orgánu), aby zřídil úřední desku, která bude veřejně přístupná nepřetržitě (tj. po celých 24 hodin), přičemž pro orgány územního samosprávného celku se zřizuje pouze jedna úřední deska. Správní orgán je též povinen zveřejnit obsah úřední desky i způsobem umožňujícím dálkový přístup; pokud není schopen dostát této povinnosti, potom zákon předpokládá řešení této situace prostřednictvím institutu veřejnoprávních smluv.
Účastníci řízení
Správní řád rozlišuje několik základních "skupin" účastníků řízení. Podle první "kategorie" jsou účastníky řízení:
a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu;
b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají.
Tito účastníci (v textu zákona označovaní jako účastníci podle § 27 odst. 1) mají v řízení nejsilnější procesní postavení co do rozsahu svých procesních práv. Jedná se v podstatě o tzv. "nepominutelné" účastníky. Druhou "kategorii" účastníků (účastníci podle § 27 odst. 2) představují takoví účastníci, kteří sice mohou být také rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech (např. vlastnických) nebo povinnostech, nicméně jejich postavení není tak silné, jako v případě účastníků podle § 27 odst. 1. Zda jsou práva a povinnosti těchto "vedlejších" účastníků přímo dotčeny, je na správním uvážení příslušného správního orgánu.
Účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají primárně postavení účastníků podle § 27 odst. 2. Pokud by jim však rozhodnutí mělo založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; pak v tomto případě mají silnější postavení účastníků podle § 27 odst. 1.
Za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak.
Procesní způsobilost, tj. způsobilost činit v řízení úkony samostatně, je správním řádem upravena formou odkazu na úpravu obsaženou v občanském zákoníku. Správní orgán může dát příležitost fyzické osobě, která nemá procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila.
Úkony právnických osob, včetně územních samosprávných celků a úkony státu v řízení před správním orgánem jsou upraveny v § 30 správního řádu.
Správní řád formou taxativního výčtu vymezuje, kdo všechno může být zástupcem účastníka řízení (zákonný zástupce, opatrovník nebo zmocněnec). Zástupcem účastníků, jejichž zájmy si neodporují, může být i společný zmocněnec nebo společný zástupce.
ÚKONY ÚČASTNÍKŮ
Účastníci jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.
Jako určitý protipól k ustanovení § 15 odst. 4, kdy je oprávněná úřední osoba povinna se na požádání účastníka identifikovat údaji zde uvedenými, představuje § 36 odst. 4, podle něhož účastník řízení nebo jeho zástupce je povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby svůj průkaz totožnosti.
Podání: Podání představuje obecnou formu "komunikace" jakéhokoliv podatele se správním orgánem. Pro posouzení podání je rozhodující zásadně jeho obsah a nikoliv jeho formální označení. Podání musí být specifikováno takovým způsobem, aby z něj bylo zřejmé, kdo jej činí, které věci se týká a dále co se navrhuje (tzv. petit podání).
Podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným v předchozí větě, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků (např. prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu).
Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.
Nahlížení do spisu: Právo nahlížet do spisu mají účastníci a jejich zástupci, a to v podstatě "kdekoliv" a "kdykoliv". Jiným osobám než jsou účastníci či jejich zástupci správní orgán nahlédnout do spisu umožní pouze tehdy, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím zároveň porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.
S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují utajované skutečnosti nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
Lhůty a počítání času
Správní řád ohledně lhůt stanovených účastníkovi řízení rozlišuje mezi lhůtami, které jsou stanoveny zákonem, anebo usnesením správního orgánu.
V případě lhůt určených účastníkovi správním orgánem je dán požadavek na to, aby takováto lhůta byla přiměřená k provedení úkonu. Určením lhůty nesmí být mj. zároveň porušena rovnost účastníků, tj. v typově shodných případech by měl správní orgán tuto lhůtu stanovovat ve stejném rozsahu. Lhůtu určenou správním orgánem může na žádost účastníka správní orgán za respektování uvedených podmínek přiměřeně prodloužit.
Počítání času: V případě počítání času správní řád nepřináší zásadní změny proti soudobému právnímu stavu (zpravidla pouze precizuje některá stávající pravidla). Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu:
- nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin),
- končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce),
- připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den (to neplatí, jde-li o lhůtu určenou dle hodin),
- je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence, nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně, přičemž je povinností tohoto správního orgánu orgán podání bezodkladně postoupit věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.
Správní orgán nese důkazní břemeno o tom, zda lhůta byla zachována; pokud podatel tvrdí, že lhůta byla dodržena, tak je potom na správním orgánu, aby eventuálně prokázal opak.
Navrácení v předešlý stav: I když jde o nový institut ve správním řádu, je jeho obsahem zejména prominutí zmeškání lhůty, které je upraveno již ve stávajícím správním řádu. Zákon taxativně vymezuje situace, kdy je možné uplatnit navrácení v předešlý stav (tj. prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit).
Požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok.
Správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Správní orgán naopak zmeškání úkonu nepromine, je-li zjevné, že by újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli.
Postup před zahájením řízení
Správní orgán je povinen přijímat jakékoliv podněty, aby po jejich vyhodnocení případně usoudil, zda jsou naplněny podmínky pro zahájení řízení z moci úřední. Zákon zcela nově ukládá správnímu orgánu povinnost, aby tomu, kdo podal podnět (a pokud o to tento podatel zároveň požádá), sdělil ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. O těchto opatřeních správní orgán nevyrozumívá toho podatele, který je v zahájeném správním řízení jeho účastníkem.
Odložení věci: Řízení o žádosti není zahájeno a správní orgán věc usnesením odloží v případě, že:
- vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil,
- nebo bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán.
Správní řád upravuje některé nové instituty, které má správní orgán "k dispozici" před samotným zahájením řízení. Těmito procesními instituty jsou vysvětlení (§ 137), zajištění důkazu (§ 138) a předběžná informace (§ 139).
Vysvětlení: K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní orgán nezbytná vysvětlení. Vysvětlení může požadovat jen tehdy, nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Při opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání a předvedení. O odepření vysvětlení obdobně platí to, co pro odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu.
Každý je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení, a to pod sankcí ve formě pořádkové pokuty až do výše 5000 Kč pro toho, kde ho bezdůvodně odepře podat. O podání vysvětlení se pořizuje záznam, avšak záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
Zajištění důkazu: Před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo by byl účastníkem, zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění důkazu se sepisuje protokol.
Předběžná informace: Stanoví-li tak zvláštní zákon, může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,
- zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu,
- podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu, popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.
Předběžná informace se nemůže týkat řešení otázky, kterou nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout. V téže věci lze předběžnou informaci požadovat jen jednou, přičemž ji však lze požadovat i po zahájení řízení. Doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah. Předběžná informace je od počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.
Průběh řízení v prvním stupni
ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ
Správní řád rozlišuje: zahájení řízení o žádosti a zahájení řízení z moci úřední.
Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Pokud ze zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat jen více žadatelů společně, není třeba, aby podání byla učiněna současně. Pro zahájení řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z nich; správní orgán o zahájení řízení ostatní žadatele vyrozumí.
Žádost musí mít obecné náležitosti podání (viz § 37 odst. 2) a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen označit další jemu známé účastníky. Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit.
Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví. Usnesení se oznamuje účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni. Žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.
Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 27 odst. 1, má pro zahájení řízení význam oznámení o zahájení řízení prvnímu z nich. Těm, kterým se nepodařilo zahájení řízení oznámit, ustanoví správní orgán opatrovníka; usnesení o ustanovení opatrovníka se doručuje veřejnou vyhláškou. O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky. O tom, že probíhá řízení, je správní orgán povinen bezodkladně poté, co se o něm dozví, uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po zahájení řízení, nejde-li o osobu, která se sama jako účastník do řízení přihlásila.
V ustanovení § 48 je upravena překážka řízení (tzv. litispendence), která spočívá v tom, že zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. V případě, že je zahájeno řízení o téže věci z téhož důvodu u jednoho a téhož správního orgánu, bylo by nutno klasifikovat tuto žádost jako zjevně právně nepřípustnou, což je důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b), neboť přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou.
ÚSTNÍ JEDNÁNÍ
Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem. (Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti na ústním jednání vzdal.)
Ústní jednání je neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. Z důvodu ochrany mravnosti mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby. Jestliže účastník uvedený v § 27 odst. 1 navrhne, aby ústní jednání bylo veřejné, správní orgán mu vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena újma ostatním účastníkům.
PODKLADY PRO VYDÁNÍ ROZHODNUTÍ
Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník.
Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.
Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci.
Dokazování: K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Správní řád stanovuje demonstrativním způsobem výčet důkazních prostředků, kterými jsou zejména listiny, ohledání, svědecká výpověď a znalecký posudek.
Je-li v souladu s požadavky § 3 (tj. se zásadou materiální pravdy) zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.
Správní řád ukládá účastníkům řízení, aby označili důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.
Důkaz listinou: Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k provedení důkazu, aby ji předložil. Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn výpověď odepřít.
Ustanovení § 53 odst. 3 správního řádu obsahuje definici veřejné listiny. Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Předložení listiny je v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí. O provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu. Za přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu veřejnost, se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo sdělí její obsah.
Důkaz ohledáním: Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě. Ohledání nelze provést nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn výpověď odepřít.
Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.
Důkaz svědeckou výpovědí: Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek; musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech chráněných zvláštním zákonem, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn.
Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn. Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.
Správní orgán svědka před výslechem poučí o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.
Důkaz znaleckým posudkem: Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout.
PŘEDBĚŽNÁ OTÁZKA
Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán:
- může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci (v případech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnět dát), nebo
- může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo
- si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.
Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.
Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, k jejímuž řešení je správní orgán příslušný, o níž však nelze rozhodnout ve společném řízení, provede nejprve řízení o této předběžné otázce, je-li oprávněn zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.
ZAJIŠTĚNÍ ÚČELU A PRŮBĚHU ŘÍZENÍ
Správní orgán užije zajišťovací prostředky pouze v případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění průběhu a účelu řízení.
Předvolání: Správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví.
Předvedení: Jestliže se účastník nebo svědek bez náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat usnesení, na jehož základě bude účastník nebo svědek předveden. Předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje Policie České republiky nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení též obecní policie.
Předběžné opatření: Správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce.
O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10 dnů. Rozhodnutí se oznamuje jen tomu, koho se týká, popřípadě též jinému účastníkovi, který o jeho vydání požádal. Odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje.
Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá předběžné opatření účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.
Pořádková pokuta: Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:
- se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
- navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo
- neuposlechne pokynu úřední osoby.
Pořádkovou pokutu lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání.
Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení; pokutu lze ukládat i opakovaně. Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.
Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán přihlédne zejména k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta uložena, plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení.
Vykázání z místa konání úkonu: Toho, kdo nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se vyhlašuje ústně. Správní orgán poučí vykazovanou osobu o následcích neuposlechnutí. Vykázání vynucují tytéž orgány, které provádějí předvedení.
Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.
PŘERUŠENÍ ŘÍZENÍ A ZASTAVENÍ ŘÍZENÍ
Přerušení řízení: Správní orgán může řízení usnesením přerušit, například:
- současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti,
- současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku,
- probíhá-li řízení o předběžné otázce do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi.
V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Řízení se přerušuje zásadně vůči všem účastníkům a nikoliv pouze vůči některému. Po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem.
Zastavení řízení: Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže například:
- žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé,
- byla podána žádost zjevně právně nepřípustná,
- žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení,
- žadatel ve stanovené lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož zaplacení byl v řízení povinen,
- žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci atd.
Řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká.
ROZHODNUTÍ
Obsah a forma rozhodnutí: Rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.
Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rozhodnutí se písemně nevyhotovuje, stanoví-li tak zákon. Ústně vyhlášené rozhodnutí správní orgán potvrdí písemně, pokud účastník písemné potvrzení požaduje.
Náležitosti rozhodnutí: Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci; účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.
V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Rozhodnutí je ovšem třeba odůvodnit v případech, pokud by se tím správní orgán odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe (viz zásada legitimního očekávání - § 2 odst. 4).
V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Pokud odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v poučení uvedena.
V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení": s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písem-né vyhotovení rozhodnutí. V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech účastníků.
Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má jen účastník, který jím může být přímo dotčen.
Lhůty pro vydání rozhodnutí: Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Vydáním rozhodnutí se rozumí:
- předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne":,
- ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),
- vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno veřejnou vyhláškou, nebo
- poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu.
Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba:
- až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
- nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.
Po dobu nezbytnou k opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro vydání rozhodnutí neběží. Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil.
Oznamování rozhodnutí: Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.
Účastník se může vzdát práva na oznamování všech rozhodnutí vydaných v řízení, s výjimkou rozhodnutí, jímž se řízení končí, a rozhodnutí, jímž se mu v průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na vyrozumívání o usneseních poznamenaných do spisu.
Právní moc a vykonatelnost: Nestanoví-li správní řád jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.
Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.
Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.
Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím.
Doložka právní moci nebo vykonatelnosti: Správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, vyznačí na písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu, právní moc nebo vykonatelnost rozhodnutí. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení.
Na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou právní moci nebo vykonatelnosti stejnopis rozhodnutí, který byl účastníkovi doručen. Na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti.
Usnesení: V případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením. Usnesení se oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu. Usnesení, které se oznamuje podle § 72, nabývá právní moci, bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O usnesení, které se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným způsobem vyrozumí; takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do spisu. Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán v průběhu řízení změnit novým usnesením; nové usnesení se pouze poznamená do spisu.
Proti usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.
NICOTNOST ROZHODNUTÍ
Nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Nicotné je dále také rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního.
Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku rozhodnutí nebo vedlejšího ustanovení výroku, je nicotná jen tato část, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.
Nicotnost se zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv. Proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost, nelze podat odvolání.
NÁKLADY ŘÍZENÍ
Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.
Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.
Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své náklady. Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik způsobil porušením své povinnosti.
Náklady na opatření údajů podle § 6 odst. 2 (tj. údajů získaných z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede) tvoří hotové výdaje správního orgánu zvýšené o částku odpovídající správním poplatkům, které by byla povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů požádala, kdyby si je opatřovala sama; tyto náklady hradí dotčená osoba, jež o opatření údajů požádala.
Náhradu nákladů vybírá podle zvláštního zákona správní orgán, který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán příslušný, je exekučním úřadem správní orgán, který náhradu nákladů uložil.
Ochrana před nečinností
Nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví.
Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední.
Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti, nebo může zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník řízení.
Nadřízený správní orgán může:
- přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,
- usnesením převzít věc (atrahovat) a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu,
- usnesením pověřit (delegovat) jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo
- usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější.
Atrakci nebo delegaci nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.
